Osvětlení plachetnice

Tak toto je hodně kontroverzní téma. Zkušení modeláři mi tvrdili, že modely plachetnic se nenasvěcují neb modely plachetnic v noci nejezdí. Nejezdí proto, že to zatím asi nikoho nenapadlo a proto, že večer dost často nefouká. Prostě, dělat světla na plachetnici je blbina a zbytečnost. Samozřejmě uznávám, že měli pravdu ale možná právě proto to na mě působilo jako červený hadr.

Začal jsem pozičními světly, která jsou součástí stavebnice. Jen je má málokterý Atlantis zprovozněné. Jde o zelené, červené, přední na stěžni a zadní na konci zadní nástavby. Všechno to jsou 6V žárovičky. Je jen nutné vyřešit průchod kablíků přes kryty bez ztráty vodotěsnosti.

Na průchodky jsem vzal extra dlouhé piny s dvěma plasty. Z nich se dá jeden plast stáhnout, nasadit na svrtané dírky a zase tam plast vrátit. Zbytek řeší vteřiňák. Na obou stranách zbude akorát na jednoduché konektory z obou stran. Kdyby vám jich na obrázcích zdálo moc tak je to tím, že na lodi je okolo dvaceti světel na deseti ovládaných okruzích. Pojal jsem to velkoryse. Pod palubou je slušná elektrárna. Na vše jsem napájel jednoduché "dvojpinové" konektory. Je jich tam zhruba 32 kusů!

Nejprve jsem osvětlil kabiny. Prostřední velká na dvě diody a zadní na jednu velkou, upravenou, svrtanou tak, aby svítila do stran. To byly dva okruhy, každá kabina zvlášť neboť nikdo nezapne všechna světla na lodi najednou, že.

Na třech na obrázcích výše je i vidět další část - osvětlení plachet. Jak jsem se dozvěděl od znalců, plachetnice mívají plachty nasvícené, aby kapitán viděl, co se s nimi děje. Nesmí svítit moc, to by zase kapitán neviděl nic okolo. Já jsem to řešil celkem 13ti diodami na sedmi okruzích.
Samotným oříškem bylo, jak diody schovat. Nakonec jsem koupil vysoce svítivé o průměru pouhých 1,8mm. Jedna je na zádi těsně před koncovým světlem. Kdyby nebyla při focení nasvícena bleskem, tak není skoro vůbec vidět. Musíte si loď opravdu prohlížet, aby jste si ji všimli. O to samé jsem se snažil u ostatních dvanácti ale tam je výsledek horší. Nápadné sice nejsou - jedna je třeba na třetím obrázku, na přídi na úrovni navijáku, ale neschoval jsem je tak jak bych si představoval.
Problém byl v technice, jak svrtat palubu na 1,8mm a těsně pod plaňkou odvrtat ABS plast paluby alespoň na 4mm průměru pro tělo diody. Zespodu to samozřejmě vrtat nešlo. Nakonec jsem na 1,5mm zbrousil tvrdý vrut do dřeva, zbrousil vnitřní stranu hlavy šroubu, prostrčil dírkou, chytil do vrtačky a podle zrcátka ubrušoval, spíše utavoval plast zespodu. No, co jmen jsem si dal, to by jste nevěřili, ale vytrval jsem. Nakonec jsem LEDky chytil vteřiňákem, loď přivázal ke stropu kýlem vzhůru. Pak už jen nekonečné nanášení epoxidu otvory v palubě za pomocí zrcátka, zahnutého drátu a neskutečné trpělivosti. Takto jsem diody laparoskopicky zalil. Pokud se to dělá na nástavbě nebo na plaňce před položením, je to pohoda a dá se LEDka opravdu pěkně zamaskovat. Svůj způsob už opakovat nebudu.

Nakonec jsem ještě na druhý stěžeň, ten vyšší, dal světlo, co se používá při kotvení. Někde se musím zeptat, jak se mu správně říká. Přišla tam LEDka s 80° úhlem svícení. Běžné svítí do 30°. No, do přídě extra vypínač a dolů plastovou krabku na 4 baterie. Při předpokladu, že budu svítit sotva jednou ročně tam prostě vrazím čtveřici baterek z foťáku. Na to je bateriového packu škoda.

No, a teď ta třešinka na závěr. Na obrázku je tišťáček umně šprajcnutý špejlí za gumičky. Na něm je od ATMEL čip řady ATmega a nad ním dva TTL klopáky pro oddělení. Ty přeci jenom vydrží hodně ale nutně tam být nemusí. Pak je tam prostor pro 100Ohmové odpory ale je tam jen jeden, ostatní jsou u LED. To nad tím už jsou jen konektory. Zde už tomu přestávám rozumět a tak jsem zadal zakázku svému synovi. Ten jednak vyrobil tišťák, vybral správný čip a do té ATmegy naprogramoval chování světel.
Po zapnutí napájení se rozsvítí poziční světla a LEDka na vrcholu stěžně. Ta u normálních lodí svítí, nesmí blikat protože od blikání jsou bóje. JENŽE, usnesl jsem se, že námořní pravidla pro Jinolický rybník neplatí a toto světlo jsme nechali blikat krátkými intenzivními záblesky v intervalu 2 vteřin. Prostě stroboskop jaký bývá na novějších telekomunikačních věžích. Nemusíte mi opakovat, že to není podle pravidel ale mě se to tak líbí. :-)
Na pokyn přes jeden kanál se rozsvítí zářivky v kabinách. Ano, zářivky. Prostě se ty ledky charakteristicky rozblikají, nejprve přední kabina pak zadní. Zrovna tak se vypínají po sobě s malým zpožděním.
Na pokyn z druhého kanálu se rozsvítí osvětlení plachet a to po jedné vteřině pár světel. Tedy 7 vteřin. Zhasíná to taky popořadě ale rychleji. Ten čip prostě stačí naprogramovat, lahůdka!

Celkově je to šaškárna ale efektní. Plachty jsou osvětleny mrtvolně bílým světlem, ne moc, poziční světla jsou pěkně vidět. Kabiny taky svítí tlumeně a nad vším stroboskop. Trochy mlhy a je z toho Bludný Holanďan.

Na právě proběhlém zamykání vody v Jinolicích jsem se rozhodl vyzkoušet, co tomu řeknou ostatní. Samozřejmě nefoukalo ale s tím jsme počítali. Můj synátor jezdí s poměrně velkou a těžkou hasičskou lodí ve které jsou dva motory a 12V baterie. Dost výkonu pro tahač. Na jednoduchou spojku, gumičku a 60cm špagát jsme připojili Atlantise. Hasič umí taky pěkně svítit, má tam i tři trojbarevné LEDky, které (překvapivě) díky čipu řady ATmega stroboskopicky blikají červeně a modře. (kde jsou ty časy, kdy jsme blikání bastlili s 555). S tímto tahačem mě začal vláčet po rybníce a mezi brankami F-kové trati. Tím jsme zavedli další kategorii "nesourodé soulodí" kdy já jsem se snažil kormidlem dohonit to co mladej vyváděl. On zase musel s rozmyslem brzdit protože jsem těžší a nemám zpětný chod. Dojížděl pomalu a musel mi uhýbat abych na něj nenajel. Projeli jsme i několik branek ale museli jsme správně oba, jinak by jsme na nich zůstali viset. I z větší dálky to vypadalo efektně, prudké obraty byly taky zajímavé, alespoň já jsem si to pěkně užil. Po víc jak čtvrthodině jsme toho nechali a v hasičský lodi baterka pomalu končila. Ani se jí nedivím.

Celkem s obavami jsem čekal, co na tu blbinu řeknou zkušení bardi modelářský. Nikdo mě však do háje neposlal a dokonce se zdálo, že jako zpestření a netradiční akce se to líbilo. Se synem jsme si ověřili použitelnost levných mikroprocesorů na řízení osvětlení lodi. Současně jsme doma vyzkoušeli řízení dvou serv jedním kanálem podle předem připraveného programu, křivky chcete-li. Třeba pro manipulaci s genuou a podobně. Všechno by se mohlo jednou hodit.

A hlavně, dobře jsme se bavili, co si přát víc.

Duchcov - září 2009

Hurá do Duchcova na Barboru. Tak se jmenuje rybník v tomto městečku. Odehrál se tam důležitý závod, poslední z pěti závodů seriálu Mistrovství ČR. Tam jsme s Atlantisem nemohli chybět. Jednak bylo třeba potvrdit letošní výsledky aby si někdo nemyslel, že byly náhodné. Potom také proto, že Duchcov má pověst velice dobré vody a výborné organizace.
Tento příspěvek je s velkým zpožděním. Byl jsem zaúkolován sepsat reportáž ze závodů pro server Minisail.cz a najdete jej tady. Dlouho mi to trvalo protože jsem se snažil, aby to zas nebyla moc velká kravina a protože zážitků bylo opravdu hodně.

Sem už to nebudu opisovat, zde napíšu opět jen to, co se ve velkém příspěvku nedá. Tím je to, že z pohledu plachetnic to byly závody ve znamení Atlantisů. První tři rozjížďky patřily do toho posledního, pátého závodu MiČR. Všechny jsem s přehledem vyhrál. Vzhledem k tomu, že ze všech pěti závodů mám tedy 4 zlaté a 1 stříbro, dostal jsem pohár a titul

Mistr ČR NS 2009 v kategorii NSS-A

V druhé kategorii NSS-B získal titul Milan Kroupa také s Atlantisem. Tento Atlantis má jinak upevněnou vzpěru - gafli. Má ji napevno a tak se z ní stalo ráhno. Pokud to nechápete, nic si z toho nedělejte, já taky ne. Na obrázku je to ten zadní, zelený pod čárou ponoru. Každopádně Atlantisy kralují a pokud nemáte vyloženě volšový ruce, Atlantis vyhrává.V neděli se jela regata, která je pro Atlantis náročnější. Pro laiky vysvětlím. V normálním závodě se počítají koeficienty. To je logické, musí se zohlednit váha lodě, plocha plachet a délka vodorysky. Obdobně se to počítá u dospělých plachetnic. Do toho se započítá statické hodnocení, zjednodušeně, pokud máte loď hezkou, maketovou, historickou, získáte tak lepší koeficient. Taková loď může dojet třeba třetí a po přepočtu vyhraje. Zde si vede Atlantis dobře protože je to polomaketa s doplňky, dřevem a podobně. Jiné lodě, třeba závodní a v tomto směru "ošklivější" jsou v nevýhodě. Dobře jim to sice jede ale koeficient je trochu srazí. Regata je však jiná, tam jedou obě kategorie najednou a nepočítá se statické hodnocení. To znamená, že mí nejrychlejší soupeři mají dokonce lepší koeficient jak já. Pokud chci regatu vyhrát, musím sebou mrsknout, vyhrát a ujet jim o tolik, aby mě nemohli dopočítat. Naštěstí v tomto případě mi přál vítr. Foukalo hodně až ostře což Atlantisu vyhovuje. Byl to nervák, lodě byly občas v tom větru neovladatelné, muselo se to sakra hlídat. Atlantis nezklamal. Druhému jsem v cíli ujel o tři minuty, dalšímu o šest. To už se dopočítat nedalo a tak jsme dostali další pohár, tentokrát za Regatu.Další povídání, spoustu dalších fotek i video z této akce najdete na výše zmiňovaných stránkách serveru Minisail.cz, jehož návštěvu vám doporučuji. Nejen proto, že tam občas nějaký rádobyvtipný textík napíšu i já ale proto, že je tam o plachetnicích spousta čtení a obrázků.

My, tedý já a Atlantis jsme si už nadělili co šlo. V nejbližší době nás čeká Zamykání vody v Jinolicích, tedy poježdění a pokecání se stejně postiženými přáteli. Na letošní závěr už jen návštěva, na naše poměry velké akce, Kolína nad Rýnem. Má tam být spousta lodí německécho klubu a v tom se zkusíme neztratit my a nedělat ostudu.

Jablonecká Kotva a Modrá Stuha - srpen 2009

Jablonecký klub lodních modelářů ADMIRAL pořádá každoročně v srpnu dvě soutěže - Jabloneckou Kotvu (42.ročník) a Modrou Stuhu (38.ročník). V loňském roce se plachetnice projely spíše propagační jízdou a letos byly již vyhlášeny dva závody. Trať byla náročná, pro rejpaly asi až neregulérní ale nikdo si nestěžoval. Jezdilo se pro radost, přesto se vší vervou. Dlouho jsem se rozhoupával k článku až Jirka Kreisel to moc pěkně popsal na svém webu. Najdete ho zde.

Nebudu tedy Jirku opakovat a dopíšu jen drobnost. V článku na minisail.cz se nepíše (naprosto logicky, je to o všech lodích) o výsledcích Atlantisu. Tady o tom napsat musím (naprosto logicky neb toto je blog právě o Atlantisu). Tak tedy, závod byl ve větru/nevětru o směru tam i zpátky. Fakt, chvílemi jsme netušili, na co ty lodě vlastně jedou. Jak Jirka v článku píše, v úžině okolo ostrova se to honilo všemi směry. Také se ozývaly výkřiky o tom, že jedna loď stojí a druhá ji teprve přiveze vítr načež se první s ukradeným větrem rozjede a druhá zůstane stát. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych.

Projevily se dvě velké výhody Atlantisu. První je hybnost kdy jsem setrvačností projel tišinu ve větrném stínu za ostrovem. Tam se lehké lodě prostě zastavily nebo musely místo obloukem objíždět. Druhou výhodou je kompaktní kýl bez bomby. V místě závodu bylo dost větví a klacků pod vodou o které se některé lodě ochotně zachytávaly. Klacky nebo lanka pod vodou Atlantis prostě převálcuje. Díky tomuto trupu se s ním dá v pohodě projet F-ková trať.

A teď výsledky. No, proč myslíte, že se tu tak sáhodlouze prsím? Sobotní závod Jablonecká Kotva 2009 Atlantis s přehledem vyhrál. V neděli jsem mu to už trochu kazil, závod Modrá Stuha 2009 vyhrál náš největší soupeř Karel Zapletal se svým Seawindem, my jsme byli druzí a v závěsu za námi Endeavour Milana Kroupy. On tedy jeden závod svým časem vyhrál ale pro něj nepříznivý handicap ho posunul na třetí místo. Co je však hlavní, moc pěkně jsme si zajezdili, pokecali a pobavili.

Tak, a teď obrázek, aby jste věřili, že nekecám :-)

Mistrovství světa - Pirna - srpen 2009

Dlouho jsem váhal, ale nějak ve mě uzrálo přesvědčení napsat něco o Mistrovství světa v Pirně. Bez jakýchkoliv faktů, jen zmatený pocit jaký z výletu mám. Musí to ven.
Obrázky zde uvedené jsou bez ladu a skladu, berte to jako žánrové obrázky.

Pokud chcete velký článek s fotodokumentací, tak navštivte Minisail.cz, kde Jirka Kreisel vše pěkně popsal. Byl to on, kdo mě poměrně lehkovážně nabídl společný výlet. Za to jsem se mu snažil vykecat díru do hlavy, ale Jirka je neuvěřitelně klidný, pohodový a velmi odolný člověk :-)

Do Pirny jsme dorazili ve čtvrtek dopoledne. Nalezli jsme poměrně pěkné prostředí, bezplatný vstup, hezké počasí, ale nějak divně nakvašené závodníky. Přisoudil jsem to typicky české brblavé povaze. Později však začaly vyplouvat příčiny rozladění našich lidí. Bylo podáno několik protestů, u plachet dokonce i na neuvěřitelné přetížení ruského Atlantisu o 3 kg při zachování stejné vodorysky, jakou má stavebnice! Ну, что. В России все возможно!
Pokud jde o zahraniční kolegy. Málokoho bylo na každém rohu tak vidět jako modeláře z Ruska. Nevím jak u ostatních kategorií ale plachetnice zcela ovládli. Po břehu pobíhal jakýsi Rasputin, který jednou rukou rozhodcoval a druhou řídil své družstvo. Start se odpočítával víc rusky jak německy, pravidla ruská a hlavně bitva o vítězství. Z těch lidí čišela snaha vyhrát za každou cenu, ať to stojí co to stojí, ať si o nás myslí kdo chce co chce. Malé lumpárničky, větší podvody, vykřikování, roztahování se. Bylo mi z toho trochu šoufl.

Všímal jsem si samozřejmě Atlantisů, o tom je vlastně tento blog. Byl tam ten ruský, předělaný a o tři kila těžší. Řemeslně tam bylo několik věcí pěkně udělaných, například předělané uchycení plachet, kloub držící gafli a podobně. Zbytek byl od stavebnice na hony vzdálen, především upravené uchycení ráhen plachet a zcela změněný tvar plachet. Atlantis byl zmršen za jediným účelem - vyhrát. Další Atlantis byl německý, prý jeden z nejstarších ale moc se mi nelíbil. Byl takový jakoby narychlo uplácaný. Byl zřejmě postaven za účelem ježdění a ne na koukání. Třetí Atlantis byl Milana Kroupy. Tomu se zase jury moc pěkně pomstila. Pokud to tedy nebyla pomsta tak to byla neuvěřitelná lajdáckost. Stalo se to v posledním závodě, kdy už byl ruský Atlantis po protestu odlehčen, kdy tedy byly všechny tři Atlantisy rovnocenné. Milan je zkušený kormidelník, nedá se očekávat, že by skončil na konci závodního pole. Přesto vyndával loď z vody jako poslední, po všech ostatních lodičkách, které se nemohou s lodí typu Atlantis rovnat. Jak je to možné? Nevím, zda mu nezapočítali dvě nebo tři kola, to už nikdo nezjistí. Rozhodčí zřejmě nezarazily ani podivné časy mezi jednotlivými koly. Na protest už Milan rezignoval. Jedinou útěchou mu je úspěch v bodování Endevoura, kde byl nejlepší. To mu přeju a mám z toho opravdovou radost.

Na závěr jsme riskli úpal a shlédli vylodění v Normadii - den D ve francouzkém podání. 10 lodí na vodě, hejno tanků a invazních vozidel, na břehu tři bunkry a jeden hotel. Spousta pyrotechniky včetně výbušných bójí a scénář na necelých 10 minut. Nevím co to bylo za kategorii a ani mě to nezajímalo. Bylo to moc pěkné, zajímavé a zábavné.

Takže to shrnu závěrem. Pěkný výlet v dobré společnosti, pár zajímavých lodí, hodně známých modelářů se kterými je příjemné pokecat a popřát jim štěstí. Na druhé straně rozpaky a údiv nezkušeného začátečníka nad soutěží v ruské režii. Závodění для Странy и родинy, něco v naprostém protikladu k závodění a pohodě na Dářku.

Tolik můj zcela osobní, nezkušený a zmatený dojem z Mistrovství světa.

Jablonecká přehrada - Tajvan

V neděli 17.5.2009 jsem využil poslední možnost otestovat Atlantis na vodě před oficiálním spuštěním v Jinolicích. V Jablonci na přehradě se v sobotu konaly závody plachetnic. Musel jsem být v práci. (to by jste nevěřili, jak vydělávání peněz zdržuje od života) V neděli, kdy všichni promoklí a nastydlí ze soboty odjeli domů, se konalo jen sváteční poježdění okolo bójek. Honili jsme se, bylo překrásné počasí a docela to i foukalo. Ideální příležitost učit se, zkoušet a testovat.

Atlantis je zatím nedodělán, nemá záchranné kruhy a název na trupu. Bezpečák by to ještě na vodu nepustil. Pokud zbude čas, vyměním i okýnka a ještě to trochu pošlechtím. Poptával jsem se také po lahvi šampaňského v měřítku 1:20 pro účely správného křtu ale nějak jsem neuspěl. Tady mají výrobci doplňků ještě rezervy.
Výsledkem nedělního ježdění byla velká radost z chování Atlantisu na vodě. Je trochu návětrný, když foukne prudce zezadu, musí se hlídat. Bez ovládání by se stočil proti větru. Není to ale nic, co by se nedalo ukočírovat. Za normálního větru se chová jak beránek. Testoval jsem samozřejmě za plného vybavení doplňky a ověřil si, že se nikde nechytají lanka. Této nemoci maket jsem se docela bál. Dovnitř se nedostala ani kapka vody a to šplouchalo docela pěkně. Poslední věc, která podle očekávání uspěla byl můj apartní, módně nadčasový slaměný klobouk. Vypadá trochu zmordovaně, hodně si toho se mnou užil, i mého zaměstnavatele stál málem infarkt ale nedám na něj dopustit. Je mi jedno, zda vypadám jako debil ale nemám spálený uši, krk a ksicht, tak jako minule. Zlatej klobouček. Pokud tedy potkáte u vody někoho s příšerným slamákem, vysílačkou a pohledem zahleděným do dáli, potkali jste mě.

Dokončení nástaveb

Dokončení nástaveb už vypadá jako finále.

Přední nástavba je jednoduchá. Přidal jsem panty, kliky a kolejnice krytu. Celkem 9 dílů.

Prostřední nástavba, to už je jiná. 4 díry o průměru 14mm pro kulatá okýnka jsem vrtal prastarým plochým vrtákem a kupodivu to šlo dobře, žádné štípání. Možná pomohlo, že je nástavba dobře napuštěná voskem. Vlepit plast do okýnek a nezapatlat "sklíčko" už je pro trpělivé. Nanášel jsem minikapičku vteřiňáku ostrým hrotem a to vše pod osvětlovací lupou. Povedlo se ale jen tak v ruce bez lupy bych to neudělal. Stejně musím s těmi okýnky něco udělat. Zkrz ně je vidět okraj palubního otvoru a blesk to prozradil. Nejspíš tam vlepím zatmavený plast. Takhle se mi to nelíbí.

Další pěknou věcí jsou poziční světla. Plech je barvený, v rohu sedí zlatá mosazná lampička a v ní zase barevná 6V žárovička (ne LEDka). Další pěkný tunnig je dřevěné zábradlí. Ve stavebnici je k tomu špejle z nějakého tvrdého dřeva. Díky tomu se dají dobře dobrušovat nožičky z smrkové laťky. Udělat takto zábradlí z obyčejné špejle by bylo značně obtížnější. Poslední větší věcí jsou luftny, počesku snad vzdušníky. Nakonec přišly kliky, panty a kolejnice krytu, vše v mosazi.
Dílů bylo celkem 50

Poslední nástavba, to už bylo natrénováno, takže pohoda. Celkem 6 kulatých okýnek, vzdušníky (každý jiným směrem je schválně, resp. dle návodu), zábradlí, panty, kliky a podobně. Na záď přišla dřevěná patka a koncové světlo s žárovičkou. Důležité bylo kormidelní kolo, tak pracně pomalované zlatou humbrolkou (viz níže). Stojí na jednoduchém podstavci ze tří latěk.

Zde už chybí jen záchranné kruhy, ty přijdou na konec.
Nezdá se to ale to je dalších 44 kusů
Dohromady: 1145+9+50+44=1248

Lakování kovů

Jak všeobecně známo, mosaz oxiduje a za chvíli je po krásném lesku.
Chvíli jsem pátral čím a jak nalakovat mosazné díly. Vhodný je na to Zaponový lak. Je buď lihový nebo esterový, podle toho čím je ředěný. Opět jsem si ve své naivitě myslel, že přijdu, koupím a půjdu zase dál. A prd. Nejprve jsem se obsluhy u regálů zeptal, kde ho mají schovaný. Rádoby vtipně jsem poznamenal, že se v tolika pixličkách nevyznám. Podavač vtip nepochopil, možná nepochopil co je to Zaponový lak a poslal mě za vedoucí. Ta mi sdělila, že lak může objedat ale dodávají ho v devítilitrových barelech. Opravdu nechci natírat Národní divadlo.
Horší bylo když jsem zjistil, že to není problém jednoho krámu ale i dalšího obchodu s barvami a dalších, kam jsem se dovolal.

Nakonec jsem na radu jedné z vedoucích barvolakového obchodu navštívil web firmy Sandragon - potřeby pro restaurátory. Tam mají vše od chemie a dalších serepetiček pro odborné restaurování ale i pro řemeslníky, výtvarníky a kutily. Ničemu z toho nerozumím a dost z toho ani neumím vyslovit. Hlavně mají Zaponový lak v několika objemech a provedeních. Každopádně, odborný web ing. Barbory A. Hřebíčkové stojí za letmou návštěvu.

Zábradlí

Konečně došlo na vytoužené zábradlí. Doslova jsem si ho vybulel.
Pokud vám vrtá v makovici, co může být na zábradlí tak zajímavého aby to stálo srdceryvný příspěvek, pak tedy prosím:

Ve stavebnici jsou mosazné sloupky, mosazný drát o průměru 1mm a ocelový 1,5mm. V návodu doporučují vše pájet a pak natřít barvou. Vzhledem k tomu, že chci spoustu věcí dělat jinak, rád si život komplikuju, jsem se rozhodl udělat loď v maximální míře v dřevu a mosazi. Co by vypadalo líp, jak kompletně mosazné zábradlí?

Představoval jsem si to jednoduše, koupím 1,5 mosazný drát a bude to. Zaběhl jsem do nejbližšího centra svařovací techniky. Ochotně mě dovedli do skladu ale krabička s dráty byla prázdná. Došly, tak objednají. V té době jsem netušil problém, až když objednat nešlo. Objel jsem tedy všechny svářeče v okrese i v Liberci. Nic. Nakonec mi ve Feroně v Liberci řekli, že 1,5 drát se už nedělá, jen kdybych ho chtěl 600kg. Já potřeboval tři metrové kousky.
Obtelefonoval jsem svářeče, zda se jim něco doma neválí ze starých zásob. Nic. Nepomohly místní zámečnické firmy, i ti co tvrdili že určitě mají nakonec ve skladech našli jen dvojku. Hnal jsem se na Bižuterii za paní, která tam už nedělá. Sháněl jsem u pasířů, nikde nic. Vyprudil jsem kde koho, otravoval jsem všechny v okolí. Dokoce i místní dobrovolné hasiče a jejich rodinné příslušníky. (Všem dodatečně děkuju, že mi pomohli nebo alespoň projevili účast a politovali.) Všechny mosazné dráty končí na průměru 2mm. Hlavičky sloupků se dají svrtat na 1,6 ale ne na 2,0mm. Ten drát se nedá ničím obejít, nahradit, i jiný drát natřený Humbrolkou by vypadal blbě.
Město bižuterie si ale stejně zachovalo něco ze své pověsti. Sídlí tu uměleckoprůmyslová škola kde v jedné dílně mají protahovačku a ochotného zkušeného kantora. Až na něj jsem se po mnoha peripetiích dostal a ten mi dvojku drát napětkrát protáhl na kýžených 1,5mm. Stačilo mi jen točit u toho stroje klikou.

Měl jsem radost jak malé děcko. Po dvou měsících shánění se mi splnilo pro někoho jiného naprosto nesmyslné přání mít na lodi lesklé mosazné zábradlí. Ještě ten večer jsem svrtal dírky pro sloupky, naohýbal zábradlí a sestavil to dohromady. Nic jsem neletoval, jen to poslepoval vteřiňákem a pečlivě očistil. Nevím, jak se to bude líbit ostatním, případně nějakým hodnotitelům ale mě se to líbí. Pro mě je to bombastické !!! To je to hlavní.

Kusy: 1084+61=1145

První voda

Poprvé jsem Atlantise posadil na vodu do vany. Do 160tky se vejde jen tak tak. Trošku jsem porovnal olověný balast, resp odřízl zbytečné olovo na zádi. Nyní je loď stále ještě trochu těžší na zadek ale tak je to správně. Nebude tolik rýt rypákem při zadním větru.

Tento příspěvek je ale o důležitější první vodě.
1.5. někteří slaví svátek práce. Já ne, já si práce vážím. V Jablonci nad Nisou, na Novoveském koupališti se konala Oblastní postupová soutěž pro Liberecký a Ústecký kraj - závody lodních modelů. Prostě dětičkové honili své modýlky mezi brankami. Vzhledem k tomu, že jsem se se synem účastnil roztahování bojek a podobných pomocných prací, využili jsme toho na zkoušku Atlantise na vodě. Současně šel poprvé na vodu také nově postavený Endeavour.

Atlantis měl jen dvě nástavby, bez kování a serepetiček, bez doplňků, bez zábradlí a záchranného člunu. Ani kotva nebyla. Prostřední nástavbu jsem natřel v deset večer. Poslední zadní kormidelna musí na svezení počkat. Důležité bylo správné napnutí plachet a dobře udělané kryty. Loď jela krásně, zpočátku poslouchala na slovo. Potvrdilo se mi, že pokud člověk neudělá při stavbě fatální chybu, získá krásnou a hlavně krásně ovladatelnou plachtenici. Přesto, že se v poryvech větru pokládala až o 45°, nenatekla do ní ani kapka vody. Bylo to opravdu příjemné poježdění i pro úplného začátečníka. Připomínám, že jsem plachetnici řídil poprvé v životě.

Další příjemností bylo setkání s nadšenci stejné krevní skupiny. Středem pozornosti byl právem Endeavour Milana Kroupy. I ti největší rejpalové museli uznat, že umí pěknou loď postavit. Vedle toho občas i někteří pochválili Atlantise, zřejmě v představě, jaký pěkný by mohl být, kdybych ho pořádně a správně dodělal. Další byli zvědaví, co ten novej začátečník spáchal. Snad jsem je moc nezklamal.

Z opačné strany zeměplochy připlul jeden zasloužilý modelář, který mi byl podezřelý hned první jedovatou větou: "To je majitel nebo stavitel". Ukázali na mě a řekli stavitel a on si vedl pohrdavě svou o "majiteli". Lidi okolo modelů plachetnic neznám a tak jsem jen zíral. Zasloužilý modelář uznává jen "Pravé modeláře", stavebnice jsou jen podvod. Jak prý k tomu přijdou ti, co staví loď od kýlu, bez koupených polotovarů a s rizikem, že jim to nebude jezdit. Jak k tomu přijdou při bodovém hodnocení. Vysvětlil jsem mu, že to dělám pro svou radost, proto abych si zajezdil a u rybníka pokecal s podobně zapálenými lidmi. Nějaké bodování mi je zcela ukradený. Když mi někdo řekne, že se mu moje loď líbí a všimne si nějaký vychytaný finesy, je to za víc jak sto bodů. Vedle toho smekám před uměním opravdových modelářů. Obzvláště, když mě nechají být nebo mě dokonce poradí a podpoří. Rozhořčený důchodce ale pokračoval. Jak to bylo kdysi, když to ještě lidi uměli bez stavebnic. Navrhl jsem mu, ať tedy udělají kategorii jen pro stavebnice a nebo handicap - ale jak chtějí rozlišit, kde je stavebnice skoro celá hotová, kde je stavebnice napůl jako třeba Atlantis a kde se stavebnicí myslí podrobný návod a materiál v metráži v krabici. Kdo by měl ty hranice nastavit? Navíc, kdokoliv by se o to pokusil, tak ho ostatní sežerou i s botama. Stačila hádanice, zda bude Atlantis NSS-A nebo NSS-B. Nikdo ho nechce a nakonec mají Atlantisy ve své kategorii oba tábory.

Poslední, co mě jako demokrata dostalo, byla řeč na téma" Oni mají stavebnici, někde něco poskládají a už o tom je článek na Monaku. Co tam maj co psát když vlastně nic neumí." (Volný překlad, nějak jsem si ta moudra nestačil zapisovat). Ještě, že své kydy publikuji na svém vlastním soukromém blogu, kde jsem já šéfredaktorem. Pokud se to někomu nelíbí, nemusí to číst. To je každého svobodná volba. Naštěstí nemusím být povinně součástí Národní fronty a své texty předkládat komisi ke schválení. Kdyby mi do toho tady chtěl někdo obdobně kecat, tak ho pošlu do hajzlu asi dvaceti různými, velmi inspirativními způsoby. Takže, pokud se vám to tady nelíbí, nečtěte to! Nikomu nebudu platit újmu na zdraví!

Původně jsem o křtění Atlantise nechtěl nic slyšet. Není dostavěn, nemá ani jméno na zádi. Oficiální spuštění na vodu a křest se odehraje 22.5. - 24.5. v Jinolicích. Tam možná dojde na šampaňské a na všechny ty tykací frťánky, které jsme si slíbili. Přesto jsem si Atlantise pokřtil. V lodi jsem měl staré baterky jen pro to, abych to mohl otestovat. Když zahynuly, nečekaně rychle, loď přitáhla plachty (automatika přijímače určená pro motor letadla) a kormidlo se se mnou přestalo bavit. Svou nádhernou ostrou, pečlivě vysochanou špici jsem si zrušil o betonový obrubník koupaliště. To mi přišlo krapet líto.

Ale i tak, přes nabouranou příď a vlastní spálený ksicht podobný opičí prdeli to byl velice pěkný, příjemný, slunečný den.

PS: V zápalu plachtění jsem ani nevzpoměl na fotoaparát. Pokud někdo máte z té akce pěkné foto Atlantise nebo Milanova Endeavoura, pošlete mi to prosím na mail mkj(uzenáč)mkj.cz , já se pokochám, slušně poděkuji a tady vystavím. Dík

Doplňky paluby - člun, ráhna

Tak tohle je zase radůstka. Součástí doplňků je plastový člun a v doplňcích dřevěných je pro něj i mahagon. V první krabce jsou lavičky v tenké překližce a díky dřevěnému doplňujícímu balíčku se mahagonovou dýhou potáhnou jak lavičky tak i horní lem lodi. Trochu zábavy skýtá nalepení plasového hranolku jakožto kýlu. Až po přilepení jsem přišel na to, jak je ten výlisek křivý. Z dýhových hranolků se dá poslepovat pěkná rohož na dno. Silnější mahagon slouží na vysochání podpěr do kterých se vlepí očka na připevnění člunu špagátkem. Ze stejněho materiálu třeba udělat podpěry pro náhradní ráhna. Silný provázek na horní lem loďky a nakonec vesla. Ty se mi obzvláště povedly tak je nezapomeňte pochválit, až budete nad nimi žasnout. Udělal jsem je ze dvou k sobě slepených dýh, doporučovaný plast se mi nelíbil.

Je tam jedinná zákeřnost, jinak nevhodná pro záchranný člun. Zespodu jsem do něj udělal dvě dírky. Pod rohožkou nejsou vidět a vyteče jimi voda. Jinak přirazíte ke břehu a v člunu máte akvárko a v něm dva pulce. Jak to asi tak dělají v praxi? Tam by byly dírky blbý. Možná tam mají špunt, jak jsem viděl v naučném seriálu National Geographic - Tom & Jerry.

Kormidlo

Popíšu vám způsob, jak se člověk během několika minut propadne z nadšení do naprostého zoufalství.
Součástí jednoho z doplňujících balíčků je kormidlo. Plastový výlisek hnědé barvy.
Můj problém je v těžko potlačitelném nutkání pořád něco vylepšovat nebo dělat jinak. Normální člověk by tam mrsknul kormidlo, za chvíli by byl u vody a hlavně - zůstal by klidný. Tak k tomu jsem ještě nedospěl. Rozhodl jsem se kormidlo vylepšit, to co by mohlo být kovové pozlatit, když už všechno nechávám v lesklé mosazi.
První naivní představa byla že kormidlo upnu, roztočím a přiložím štěteček. Viděl jsem tak malérečky malovat porcelán. Jenže ty holky to uměj. Upnul jsem vrtačku, do ní kormidlo, vyrovnal aby neházelo, roztočil. Pocaď dobrý. Přiložil jsem štěteček a ta hrůza! Po očištění kormidla následoval druhý pokus. Vybral jsem si štěteček označený 00, tedy dvojnulka jako ta mouka. To je opravdu už jen veverčí chlup. Přiložil jsem a hrůza! Po očištění kormidla následoval další pokus. Přiložil jsem velejemně a pozlatil hrbolky naznačující hlavy šroubů. A to ještě blbě.

Nutno podotknout, že jsem na vše koukal přes velkou stolní osvětlovací lupu, kterou jsem na podobné věci pořídil.

Nakonec jsem pidištětečkem vybarvoval milimetrový proužek na kormidle ručně, kousek po kousku. Kde jsem přetáhl, tam jsem barvu opatrně očišťoval velkým špendlíkem. Tam kde jsem špendlíkem zajel do barvy jsem to opravil štětečkem. Tento cyklus se několikrát opakoval.

Nakonec je z toho kormidlo z "mosazným" kováním, které stejně nikdo neocení...

Stěžně I.

Stavíme do výšky. Pokud stojí loď na stojánku a pod kýlem má 5 cm, je vrcholek hlavního stěžně vysoký jako já. :-) No dobrá, je to něco přes 180cm.
Ve stavebnici jsou stěžně z hliníkových profilů. Já jsem se rozhodl nenechat je v barvě hliníku, nelíbí se mi to. Jsou tedy nastříkané v pěkné tmavší hnědé. Mosazné doplňky, očka, šroubky a další bižuterie se na tom pěkně vyjímají. Ukotvení stěžňů je pomocí ocelových lanek a s těmi se poprat je docela pakárna. Pokud si pamatuju, někdo v loděnici několikrát nadával, prskal a kopal do kýblu s bordelem. Samotné zakončení lanek je rébus. Výrobce doporučuje lanko dvakrát protáhnout mosaznou dutinkou a zapájet. Tak to se mi nepovedlo. K ocelovému lanku pájka nechytne výsledek je ošklivý. Lanko jsem proto dutinkou protáhnul třikrát, zakápnul vteřiňákem, který pěkně vsáknul dovnitř a dutinku jsem zmáčknul kleštěmi pana Siky. Zda to vydrží ukáže první vítr.

K 526ti dílům dalších 128, celkem tedy 654.

PF2009

Oslavme svátek,
který nelze zneužít žádnou ideologií,
oslavme svátek,
který se řídí zákony vesmíru,
oslavme Slunovrat.

Byl tu před námi a bude tu i po nás.

Hodujme, pijme a navštěvujme se
až do oslavy Nového roku, roku 2009.

Přejme si aby byl lepší, veselejší
a přinesl lidem něco užitečného.
Třeba rozum.

Kyblíček

Znáte to jistě všichni. Jakmile se dáte do kutění, dostaví se rodinní příslušníci a začnou vám snášet vše, co je potřeba spravit, slepit, zbrousit nebo svrtat. Od podrážek bot po bižuterii. Na mě vyšel rozbitý kyblíček. V tu chvíli není nic důležitější, jak kyblíček. "Furt si tam něco patláš, tak taky udělej něco užitečnýho". K tomu není co dodat.

HDD Bruska

Tak na tuhle ptákovinu jsem narazil na serveru MO-NA-KO, konkrétně tady. Ještě jednou díky autorovi.

Vzhledem k tomu, že se celý život zabývám počítači, upřímně je nenávidím pro jejich nevyzpytatelné chování. Prostě celkově jsem tímto oborem postižen. O to víc mě pobavilo konečně smysluplné využití pevného disku.

Je třeba najít disk s vystouplou, zaoblenou skříní. Ty, které vypadají jako kvádřík jsou nevhodné. Na operačním systému a množství dat nezáleží. Disk stačí vykuchat a odříznout kus krytu. Jde to snadno, je to hliník.
U kamaráda jsem si ze silonu vytočil řemeničku, asi 2cm v průměru a v ložiskotechně zakoupil odpovídající "O"kroužek o průměru gumičky 3mm. Disk byl dvouplotnový a tak jsem hodil vymezovací kroužek dolů a obě plotny slepil vteřiňákem. Tím se plotna zpevnila ale asi to není třeba. Disk se točí tak, že při broušení tlačit netřeba. Nakonec jsem tam posadil starý vysloužilý motor, nejméně pětistovka to bude. Původně jsem to chtěl napájet počítačovým zdrojem ale ten řekl, že ne. Aby ne, ten motor kdysi odpálil 30A regulátor. Tak to napájím ze staré autobaterie. Na plotnu jsem lípnul brusný papír 240. Otáčky to má obrovské a přitom se to točí neskutečně klidně, daly by se na tom brousit komárům drápky. Celkové náklady: asi bůra za gumičku a poklep na čelo od kamarádů. Super cena.

Jinak, počítačový zdroj se taky hodil. Na dvanácti voltech dává 8A a to v pohodě stačí na malou mini vrtačku. Navíc, při přetížení vrtačky, třeba když se kousne vrták, tak spolehlivě vypne a počká, než vrtačku vyprostím. Zdrojů je taky všude dost. Dnešní skříně žádají nové zdroje a ty staré většinou počítač přežijí. Stačí jen na konektoru pro motherboard propojit zelený s černým, aby se zdroj sepnul, případně tam dát spínač. Nějaký počítačník vám poradí.

Počet kusů

Máte tušení, z kolika dílů se taková stavebnice skládá? Já teda ne. Tak pro radost všem statistikofilům to spočítám. Budu brát za kus vše, co vezmu do ruky a vlepím, přišroubuju nebo jinak umístím do lodě. Pokud půjde o hotové servo, je to kus, trup lodě je taky kus, stejně jako matička nebo každá z více jak 230 planěk na palubu. Jsem opravdu zvědav, jaké hausnumero vyjde. Mimochodem, je vrstva barvy kus? Ještě si to nechám projít hlavou.

Kozičky, které jsem trochu vylepšil, jsou ze 72 kusů ale ty bych do celku nepočítal. Do lodě jsem zatím umístil 41 kusů. Možno sázet výsledek.

Pomoc s plány

Máte li doma kočku která se občas rozhodne poctít vás svou přízní, občas to vypadá takto:

Spousta jeptišek ...

Právě jsem počítal jeptišky, nevěříte?

Tak tedy od začátku. Moje angličtina je dost chabá. K lodi je manuál v několika jazycích. Většinou pro mě nečitelných neb patřím k generaci, která maturovala z ruštiny. Tak tedy angličtina.
Rozhodl jsem se si to "usnadnit". Prohnal jsem přes 10 stran scannerem a OCR, tedy programem na rozpoznávání texu a nakonec automatickým překladačem.

Těžko si dovedete představit, jaké hámotiny z toho vylezly. Správně jsem se rozhodl, že se stavbou budu bavit a opravdu, funguje to! Papíry mám položeny vedle sebe, vlevo koukám do angličtiny, kterou chápu asi tak z jedné třetiny. Vpravo český překlad, který se taky dá pochopit sotva ze třetiny. Přijít na zbylou třetinu obsahu návodu je právě to zábavné a napínavé. Máte rádi křížovky?

Naštěstí jsou k tomu tři oboustranné listy plánů, jeden z nich je číslovací plán předsekaných dílů, takže se dá leccos pochopit. Dále to vypadá, že pytlíky s bižuterií jsou roztříděny podle jednotlivých etap. Také jsem toho hodně okoukal od majitelů zbylých dvou Atlantisů, ke kterým mne občas pustí. Začínám se v tom polehoučku orientovat ale nebudu spěchat. Není to
rychlostavba ale terapie a chci si to užít.

Jo, ty slíbené jeptišky. Scanner scanoval, OCR se to snažil rozpoznat. Všude jsou rozměry uváděné v milimetrech a to třeba takto: 20 m.m. OCR se snažil prostřední tečku přiřadit písmenu a mnohde z "m.m" udělal graficky velmi podobné "nun". A to je, jak známo, anglicky jeptiška nebo řeholnice a překladač je všude poctivě doplnil. Tu jich je 5, tam zase dvacet, jen v několika dírách jich je 1,5 a to už mě docela mate.

Rozbalení

Taky máte rádi vánoce?
Já a moje kočka jo. Spíš než vánoce mám rád rozbalování krabic kdykoliv. Já se v tom rád hrabu a kočka do krabic ráda skáče. Tak se stalo i dnes.

S tímto představením se lopotím z jednoduchého důvodu. Málokdo si koupí stavebnici lodě za velké peníze jen na základě jednoho obrázku, který viděl na internetu. Nikde se toho moc nedozvíte, nemáte jak zjistit, co stavebnice obsahuje a v jakém to je stavu. Proto tento popis. Třeba to někoho vyprovokuje ke koupi a bude na vodě s kým závodit. Pokud se NSS A a NSS B budou o Atlantis přetahovat jako dosud, nezbude nám nic než závodit mezi sebou. A ve třech je to blbý.

Takže, domu si dovlečete škatuli velkou jako rakev na přerostlýho trpaslíka. Je vhodné si na to vzít auto, nejlépe kombíka. Do tramvaje bych to netahal. To co najdete uvnitř, to je zhruba popsáno ve třech níže položených příspěvcích. Taky z toho pochopíte, že o účelu poloviny věcí vím prdlajs ale o to více mě to začíná bavit.

Zakoupeno

A je to jisté. Loď je objednána a zaplacena.
V Jablonci nad Nisou je firma Rapid servis s.r.o.
Vypadá sice jako opravna náklaďáků ale nesmíte se těmito mimikry nechat zmást. Našel jsem tam nadšence a znalce, které v běžném obchodě stěží najdete. Loď je tedy zaplacená a první dva sety jsou už tady v Jablonci. Třetí je na cestě z Německa. Odolal jsem pokušení odtáhnout první dvě krabice domů a půjdu si až pro komplet. Těžké odolávání, to mi věřte.