Úpravy a opravy

Po delším čase tvořím opět příspěvek týkající se údržby Atlantisu.
Dokončil jsem vyvažování lodě s výsledkem, že se mi ho vyvážit nepodařilo. Nevím jak jiní Atlantisové ale můj byl vždy těžký na zadek. Letos na jaře jsem se to rozhodl srovnat a opravdu hodně užvýkal (o řezání olova nemohla být řeč) balast. Viz obrázek.

Na špici mám přidaných ještě dalších cca 10-20dkg. Přesto jsem takto loď úplně nesrovnal. Když jsem se to snažil srovnat zcela dokonale do konstrukční vodorysky olovem ve špici, ovladatelnost lodi se velmi zhoršila. Při stoupání Atlantis odpadal od větru a to se strašně špatně hlídá. Na Jinolické regatě jsem to poslední olovo vyškubnul a zůstal u rozumného kompromisu. Loď je mírně návětrná, při ostrém kurzu proti větru drží směr nebo se maličko vyostřuje a to se uhlídat dá. Na zadní vítr trochu tancuje ale dá se ještě uřídit i v době, kdy to jiné lodě vzdávají. Takže výsledkem je snížená hmotnost olova, tedy i výtlak. Na přídi mi chybí k vodorysce skoro centimetr a záď je o pár milimetrů níž. To taky není na závadu, při zadním větru se to srovná. Na dalších závodech jsem nahlásil nižší hmotnost, 16,2kg a už to nebudu měnit. Borek Dvořák správně připomene, že se musí lišit i skutečná vodoryska ale těch 0,3kg to téměř nezměnilo. Díky tomu, že loď máchá ve vodě těžší zadek, který je velmi pozvolný, myslím si, že se vodoryska neliší. Každopádně to nejsem schopen změřit.

V Netolicích mě těžce vypekl zoxidovaný vypínač. Do lodi až na pár kapek neteče ale voda se asi občas dostala do spínače pod předním krytem. První den jsme odjezdili v silném větru, druhý den ráno mi měřák ukazoval v baterkách prázdno. Narychlo jsem si sice baterky půjčil, pečlivě vyvázaný kabely vyškubal a baterky vrazil rovnou do přijímače. Bohužel půjčený baterky do lodi šly dát jen ke straně, loď byla nakoněná na jeden stranu což asi v minimálním větru poznamenalo jízdní vlastnosti. Vybitý baterky jsem sice nabil ale cestou domů se z nich zakouřilo a bylo po nich. A taky po náladě. Místo regaty jsem radši seděl na záchranné lodi na opačné straně trojúhelníku a hlídkoval.

A doma, po několika dnech, až mě přešla blbá nálada, jsem konečně rozebral kabeláž, vykuchal spínač a nestačil se divit. Je to poučení co dovede voda po roce provozu. Vypínač jsem dokonale vyčistil, opláchl lihem a tišťák přetřel zaponovým lakem. Hodnoty izolačního odporu během vysychání laku vyběhly nad 20MOhm a vypínač je zachráněn. Do spodního víčka spínače jsem vyvrtal dírky, pokud se tam voda dostane, má kudy ven a má to kudy vyschnout. Takže, nevěřte vypínačům. Mě to stálo jen nový pětičlánek.

Osvětlení plachetnice

Tak toto je hodně kontroverzní téma. Zkušení modeláři mi tvrdili, že modely plachetnic se nenasvěcují neb modely plachetnic v noci nejezdí. Nejezdí proto, že to zatím asi nikoho nenapadlo a proto, že večer dost často nefouká. Prostě, dělat světla na plachetnici je blbina a zbytečnost. Samozřejmě uznávám, že měli pravdu ale možná právě proto to na mě působilo jako červený hadr.

Začal jsem pozičními světly, která jsou součástí stavebnice. Jen je má málokterý Atlantis zprovozněné. Jde o zelené, červené, přední na stěžni a zadní na konci zadní nástavby. Všechno to jsou 6V žárovičky. Je jen nutné vyřešit průchod kablíků přes kryty bez ztráty vodotěsnosti.

Na průchodky jsem vzal extra dlouhé piny s dvěma plasty. Z nich se dá jeden plast stáhnout, nasadit na svrtané dírky a zase tam plast vrátit. Zbytek řeší vteřiňák. Na obou stranách zbude akorát na jednoduché konektory z obou stran. Kdyby vám jich na obrázcích zdálo moc tak je to tím, že na lodi je okolo dvaceti světel na deseti ovládaných okruzích. Pojal jsem to velkoryse. Pod palubou je slušná elektrárna. Na vše jsem napájel jednoduché "dvojpinové" konektory. Je jich tam zhruba 32 kusů!

Nejprve jsem osvětlil kabiny. Prostřední velká na dvě diody a zadní na jednu velkou, upravenou, svrtanou tak, aby svítila do stran. To byly dva okruhy, každá kabina zvlášť neboť nikdo nezapne všechna světla na lodi najednou, že.

Na třech na obrázcích výše je i vidět další část - osvětlení plachet. Jak jsem se dozvěděl od znalců, plachetnice mívají plachty nasvícené, aby kapitán viděl, co se s nimi děje. Nesmí svítit moc, to by zase kapitán neviděl nic okolo. Já jsem to řešil celkem 13ti diodami na sedmi okruzích.
Samotným oříškem bylo, jak diody schovat. Nakonec jsem koupil vysoce svítivé o průměru pouhých 1,8mm. Jedna je na zádi těsně před koncovým světlem. Kdyby nebyla při focení nasvícena bleskem, tak není skoro vůbec vidět. Musíte si loď opravdu prohlížet, aby jste si ji všimli. O to samé jsem se snažil u ostatních dvanácti ale tam je výsledek horší. Nápadné sice nejsou - jedna je třeba na třetím obrázku, na přídi na úrovni navijáku, ale neschoval jsem je tak jak bych si představoval.
Problém byl v technice, jak svrtat palubu na 1,8mm a těsně pod plaňkou odvrtat ABS plast paluby alespoň na 4mm průměru pro tělo diody. Zespodu to samozřejmě vrtat nešlo. Nakonec jsem na 1,5mm zbrousil tvrdý vrut do dřeva, zbrousil vnitřní stranu hlavy šroubu, prostrčil dírkou, chytil do vrtačky a podle zrcátka ubrušoval, spíše utavoval plast zespodu. No, co jmen jsem si dal, to by jste nevěřili, ale vytrval jsem. Nakonec jsem LEDky chytil vteřiňákem, loď přivázal ke stropu kýlem vzhůru. Pak už jen nekonečné nanášení epoxidu otvory v palubě za pomocí zrcátka, zahnutého drátu a neskutečné trpělivosti. Takto jsem diody laparoskopicky zalil. Pokud se to dělá na nástavbě nebo na plaňce před položením, je to pohoda a dá se LEDka opravdu pěkně zamaskovat. Svůj způsob už opakovat nebudu.

Nakonec jsem ještě na druhý stěžeň, ten vyšší, dal světlo, co se používá při kotvení. Někde se musím zeptat, jak se mu správně říká. Přišla tam LEDka s 80° úhlem svícení. Běžné svítí do 30°. No, do přídě extra vypínač a dolů plastovou krabku na 4 baterie. Při předpokladu, že budu svítit sotva jednou ročně tam prostě vrazím čtveřici baterek z foťáku. Na to je bateriového packu škoda.

No, a teď ta třešinka na závěr. Na obrázku je tišťáček umně šprajcnutý špejlí za gumičky. Na něm je od ATMEL čip řady ATmega a nad ním dva TTL klopáky pro oddělení. Ty přeci jenom vydrží hodně ale nutně tam být nemusí. Pak je tam prostor pro 100Ohmové odpory ale je tam jen jeden, ostatní jsou u LED. To nad tím už jsou jen konektory. Zde už tomu přestávám rozumět a tak jsem zadal zakázku svému synovi. Ten jednak vyrobil tišťák, vybral správný čip a do té ATmegy naprogramoval chování světel.
Po zapnutí napájení se rozsvítí poziční světla a LEDka na vrcholu stěžně. Ta u normálních lodí svítí, nesmí blikat protože od blikání jsou bóje. JENŽE, usnesl jsem se, že námořní pravidla pro Jinolický rybník neplatí a toto světlo jsme nechali blikat krátkými intenzivními záblesky v intervalu 2 vteřin. Prostě stroboskop jaký bývá na novějších telekomunikačních věžích. Nemusíte mi opakovat, že to není podle pravidel ale mě se to tak líbí. :-)
Na pokyn přes jeden kanál se rozsvítí zářivky v kabinách. Ano, zářivky. Prostě se ty ledky charakteristicky rozblikají, nejprve přední kabina pak zadní. Zrovna tak se vypínají po sobě s malým zpožděním.
Na pokyn z druhého kanálu se rozsvítí osvětlení plachet a to po jedné vteřině pár světel. Tedy 7 vteřin. Zhasíná to taky popořadě ale rychleji. Ten čip prostě stačí naprogramovat, lahůdka!

Celkově je to šaškárna ale efektní. Plachty jsou osvětleny mrtvolně bílým světlem, ne moc, poziční světla jsou pěkně vidět. Kabiny taky svítí tlumeně a nad vším stroboskop. Trochy mlhy a je z toho Bludný Holanďan.

Na právě proběhlém zamykání vody v Jinolicích jsem se rozhodl vyzkoušet, co tomu řeknou ostatní. Samozřejmě nefoukalo ale s tím jsme počítali. Můj synátor jezdí s poměrně velkou a těžkou hasičskou lodí ve které jsou dva motory a 12V baterie. Dost výkonu pro tahač. Na jednoduchou spojku, gumičku a 60cm špagát jsme připojili Atlantise. Hasič umí taky pěkně svítit, má tam i tři trojbarevné LEDky, které (překvapivě) díky čipu řady ATmega stroboskopicky blikají červeně a modře. (kde jsou ty časy, kdy jsme blikání bastlili s 555). S tímto tahačem mě začal vláčet po rybníce a mezi brankami F-kové trati. Tím jsme zavedli další kategorii "nesourodé soulodí" kdy já jsem se snažil kormidlem dohonit to co mladej vyváděl. On zase musel s rozmyslem brzdit protože jsem těžší a nemám zpětný chod. Dojížděl pomalu a musel mi uhýbat abych na něj nenajel. Projeli jsme i několik branek ale museli jsme správně oba, jinak by jsme na nich zůstali viset. I z větší dálky to vypadalo efektně, prudké obraty byly taky zajímavé, alespoň já jsem si to pěkně užil. Po víc jak čtvrthodině jsme toho nechali a v hasičský lodi baterka pomalu končila. Ani se jí nedivím.

Celkem s obavami jsem čekal, co na tu blbinu řeknou zkušení bardi modelářský. Nikdo mě však do háje neposlal a dokonce se zdálo, že jako zpestření a netradiční akce se to líbilo. Se synem jsme si ověřili použitelnost levných mikroprocesorů na řízení osvětlení lodi. Současně jsme doma vyzkoušeli řízení dvou serv jedním kanálem podle předem připraveného programu, křivky chcete-li. Třeba pro manipulaci s genuou a podobně. Všechno by se mohlo jednou hodit.

A hlavně, dobře jsme se bavili, co si přát víc.

Zkušenosti po sezóně

Po celkem úspěšné sezóně bych zde popsal pár zkušeností s lodí a pár úprav, které se vyplatí udělat. Podle statistiky blogu a IP adres sem také chodí pár lidí ze Slovenska, dokonce někteří natolik často, že si myslím, že Atlantise staví. Doufám, že tomu tak opravdu je a těším se, že se někdy potkáme na vodě!

Ale k těm úpravám. První, kterou jsem udělal a někde níže popsal, bylo napínací péro smyčky. Díky tomu, že se perko natáhlo jsem přišel o jedno umístění hned na jaře v Jinolicích. V originále je na nepřístupném místě u jedné z předních kladek. Já jsem si ho dal dozadu, do budky pro motor. Je tak hezky po ruce a díky tomu, že je vzadu, nevadí přístupu k servu a kormidlu. To mě asi políbila můza.

Přesto se ale v silném větru péro natáhlo a ze smyčky byl šmodrchel. Pohotově jsem jej díky dobrému přístupu nahradil gumičkou kterou dodala dcera. Super, odjezdil jsem s tím celou sezónu i ve velice prudkém větru. Nikdy mi nic nespadlo z kladek, nic se nezamotalo. Doporučuji!


Další změna je vhodná u uchycení přední kosatky. Stává se, že ta otočná stříbrná věc s háčkem popojede po mosazném drátě dopředu a kosatka začne druhým koncem narážet do stěžně. To se dá řešit buď vteřiňákem nebo na drát nasunout nějakou trubičku nebo zarážku která udrží úchyt na správném místě. Já to zakápnul vteřiňákem a zatím drží.

Přesto všechno jsem ještě upravil druhý konec ráhna, neboli vratipně kosatky.

Na tomto obrázku je koncové očko letmo pomocí S háku na druhém ráhně. Tam to nezlobí, tak jsem to nechal.

U kosatky jsem ale S hák sejmul, svrtal větší dírku a usadil tam jedno ze zbylých oček se závitem a matkou. A je po starostech, o stěžeň to nechytá, funguje.

Žádné další problémy jsem s lodí neměl. Dokonce, pokud jsou stěhy správně napnuté, né moc, jen aby dráty po brnknutí trochu "hrály", tak se nepovolují a nijak jsem je nezajišťoval. Opravoval jsem jen šrámy od kolegů, kdy to nejčastěji odneslo zábradlí. Dosud do vody neteče. Po největší zátěži na Dářku, v prudkém větru, bylo v lodi sotva pár kapek vzadu u kladky.

Co si přát od lodi víc?

Bedna

Dokončenou loď nutno bezpečně přepravovati...
To v sobě skrývá několik problémů. Atlantis patří mezi větší lodě a hlavně těžké lodě. Má necelých 18kg a na délku zhruba 140cm. Je teda nutné pořídit bednu a odpovídající automobil. Kamarád má Atlantise jen na upravených kozičkách a na vrchu kryt. Na plachty má speciální dřevěný kufr. Jakožto automobil mám Renault 21 Nevada, 20 let starýho veterána neskutečných rozměrů. Kdo to pamatuje, je to taková tvarem rakev, kdysi luxusní auto. Dnes už jen auto, jehož užitná hodnota stonásobně převyšuje cenu.
Rozhodl jsem se postavit bednu kam by se měla vejít loď i plachty. Měla by být lehoučká a pevná tak aby se na ní dalo sedět a aby pobrala vše co potřebuju. To je samozřejmě nesplnitelné. Nakonec jsme s velkou pomocí kamaráda sestavili kostru z latí a k tomu dvoje dvířka. Do toho jsem napasoval dva kvádry polystyrenu se sedly pro příď a záď lodě. Sama loď sedí v kozičkách a celé se to jeví dostatečně stabilně.

Nakonec jsem bednu opláštil 4mm bukovou překližkou - na lepidlo a šroubky po 10 cm.. Ta byla z toho všeho nejdražší, byly potřeba dvě desky. K tomu dva piánové panty, nějaké kování a celé prolakovat.
Celé jsem to zamýšlel tak, abych mohl otevřít kryt a postavit stěžně když je loď v bedně. Celá bedna s lodí se pak s otevřeným víkem a se stěžni dá přesunovat. Za tím účelem jsem do bedny zabudoval trubičku a do ní osičku s kolečky.

Musím přiznat, že se záměr s kolečky moc nezdařil. Osa koleček je na konci bedny protože se nevešla pod kýl. Bohužel je takto bedna docela těžká a blbě ovladatelná. Navíc, kolečka jsem sehnal jen plná plastová a ty spolu se zbytkem bedny dělají na štěrku příšený kravál. Bednu jsem po ránu tarabil od nočního brlohu přes celý kemp k poslední pláži a dospávající obyvatelé kempu mě museli proklínat do sedmého kolena. Pokusím se sehnat někde větší, lehčí kolečka, pokud možno s pneumatikou. Pod bednu jsem neplánovaně přišrouboval jakési lyžiny. Bedna se tak ještě zpevnila a líp se po nich šoupe. Hlavně mi to dalo prostor pro novou osičku zhruba v jedné třetině bedny. Hned by to mohlo jezdit líp.
Ještě musím sehnat polystyrenovou desku oddělující vrch lodě od složených plachet, zatím tam byly silné desky z mirelonu. Na vrch se krásně vešly ustrojené stěžně s plachtami a zbylo místo i pro nezbytný slamák.
Ve víku je kapsa pro dokumentaci a pokud seženu správná kolečka, taky by se tam mohly vejít.

Výsledkem je solidní kus nábytku který uchrání loď. Při hromadných zájezdech, kdy se do náklaďáku rovná více lodí může bedna zůstat klidně vespod a nemusím se o Atlantise bát.

Poslední doplňky - finále

Finišují dokončovací práce a už se rozbíhá oprava šrámů. Beton na Novovesáku mi drze a neomluvitelně ukousl špičku. Podařilo se mi ji vysochat znovu a natřít. Životnost špiček je však velmi nízká, jak uvidíte z následujících příspěvků.


Další důležitou částí lodě jsou záchranné kruhy. Ve stavebnici jsou plastové, stačí je jen nabarvit na červeno. Už dnes však vím, že rozhodčím se nelíbí plastový provaz okolo nich. Naplánoval jsem si tedy výměnu plastu za opravdový špagát který by snad mohl jít bandážovat nití k samotnému kruhu. Tolik plány, uvidíme. Víc práce dá vytvořit z mosazného pásku držáky. Dva jsou na zábradlí a dva s dírkou na hřebíček. Nálepky s nápisem Atlantis nejsou součástí stavebnice.

Zcela na závěr jsem si nechal to nejdůležitější - nápis. Ty dva testy na vodě zvládla loď anonymně ale v Jinolicích půjde o oficiální plavbu. Ve stavebnici jsou klasické nálepky, tedy nápis na fólii. Obával jsem se, že ten okraj fólie bude vidět, obzvláště pokud se zašpiní. Nechal jsem si u jedné reklamní agentury nápisy vyřezat. Nic moc to nestojí, spíš je problém sehnat firmu na takovou miniprácičku, u jedné mě odmítli. Výsledek ale rozhodně stojí za to. Písmena jsou perfektní. Samozřejmě, nevím jak dlouho vydrží ale není problém to kdykoliv přelepit.

Při příležitosti objednání písmen jsem taky zadal výrobu velkého nápisu. Není to moc drahé a výsledek dokáže pobouřit dost lidí. Možná ten Atlantis na bedně dráždí příliš ale to jak se s tím kdo popere už není můj problém. Bednu však nelze přehlédnout.

Kruhy a nápisy přidaly zase pár dílů. K předchozím 1318 přidávám 14 dílů kruhů, 12 nálepek na nich a 3 nápisy na loď, celkem 1347 kusů. Statistika je to pitomá ale dá se říci, že loď je z víc jak 13ti stovek kusů a kousků.

A JE HOTOVO!!!
Teď už jen závodění, opravy a vylepšování.

Lakování kovů

Jak všeobecně známo, mosaz oxiduje a za chvíli je po krásném lesku.
Chvíli jsem pátral čím a jak nalakovat mosazné díly. Vhodný je na to Zaponový lak. Je buď lihový nebo esterový, podle toho čím je ředěný. Opět jsem si ve své naivitě myslel, že přijdu, koupím a půjdu zase dál. A prd. Nejprve jsem se obsluhy u regálů zeptal, kde ho mají schovaný. Rádoby vtipně jsem poznamenal, že se v tolika pixličkách nevyznám. Podavač vtip nepochopil, možná nepochopil co je to Zaponový lak a poslal mě za vedoucí. Ta mi sdělila, že lak může objedat ale dodávají ho v devítilitrových barelech. Opravdu nechci natírat Národní divadlo.
Horší bylo když jsem zjistil, že to není problém jednoho krámu ale i dalšího obchodu s barvami a dalších, kam jsem se dovolal.

Nakonec jsem na radu jedné z vedoucích barvolakového obchodu navštívil web firmy Sandragon - potřeby pro restaurátory. Tam mají vše od chemie a dalších serepetiček pro odborné restaurování ale i pro řemeslníky, výtvarníky a kutily. Ničemu z toho nerozumím a dost z toho ani neumím vyslovit. Hlavně mají Zaponový lak v několika objemech a provedeních. Každopádně, odborný web ing. Barbory A. Hřebíčkové stojí za letmou návštěvu.

Zábradlí

Konečně došlo na vytoužené zábradlí. Doslova jsem si ho vybulel.
Pokud vám vrtá v makovici, co může být na zábradlí tak zajímavého aby to stálo srdceryvný příspěvek, pak tedy prosím:

Ve stavebnici jsou mosazné sloupky, mosazný drát o průměru 1mm a ocelový 1,5mm. V návodu doporučují vše pájet a pak natřít barvou. Vzhledem k tomu, že chci spoustu věcí dělat jinak, rád si život komplikuju, jsem se rozhodl udělat loď v maximální míře v dřevu a mosazi. Co by vypadalo líp, jak kompletně mosazné zábradlí?

Představoval jsem si to jednoduše, koupím 1,5 mosazný drát a bude to. Zaběhl jsem do nejbližšího centra svařovací techniky. Ochotně mě dovedli do skladu ale krabička s dráty byla prázdná. Došly, tak objednají. V té době jsem netušil problém, až když objednat nešlo. Objel jsem tedy všechny svářeče v okrese i v Liberci. Nic. Nakonec mi ve Feroně v Liberci řekli, že 1,5 drát se už nedělá, jen kdybych ho chtěl 600kg. Já potřeboval tři metrové kousky.
Obtelefonoval jsem svářeče, zda se jim něco doma neválí ze starých zásob. Nic. Nepomohly místní zámečnické firmy, i ti co tvrdili že určitě mají nakonec ve skladech našli jen dvojku. Hnal jsem se na Bižuterii za paní, která tam už nedělá. Sháněl jsem u pasířů, nikde nic. Vyprudil jsem kde koho, otravoval jsem všechny v okolí. Dokoce i místní dobrovolné hasiče a jejich rodinné příslušníky. (Všem dodatečně děkuju, že mi pomohli nebo alespoň projevili účast a politovali.) Všechny mosazné dráty končí na průměru 2mm. Hlavičky sloupků se dají svrtat na 1,6 ale ne na 2,0mm. Ten drát se nedá ničím obejít, nahradit, i jiný drát natřený Humbrolkou by vypadal blbě.
Město bižuterie si ale stejně zachovalo něco ze své pověsti. Sídlí tu uměleckoprůmyslová škola kde v jedné dílně mají protahovačku a ochotného zkušeného kantora. Až na něj jsem se po mnoha peripetiích dostal a ten mi dvojku drát napětkrát protáhl na kýžených 1,5mm. Stačilo mi jen točit u toho stroje klikou.

Měl jsem radost jak malé děcko. Po dvou měsících shánění se mi splnilo pro někoho jiného naprosto nesmyslné přání mít na lodi lesklé mosazné zábradlí. Ještě ten večer jsem svrtal dírky pro sloupky, naohýbal zábradlí a sestavil to dohromady. Nic jsem neletoval, jen to poslepoval vteřiňákem a pečlivě očistil. Nevím, jak se to bude líbit ostatním, případně nějakým hodnotitelům ale mě se to líbí. Pro mě je to bombastické !!! To je to hlavní.

Kusy: 1084+61=1145

Elektro

Elektrárnu sice popisuji nakonec, kdy už loď funguje a jezdí ale nutno s ní počítat od začátku. Poznamenávám, že součástí stavebnice nic z toho není.

První je kormidelní servo. V mém případě Hitec HS-422 což je levné standardní servo. To je třeba zabudovat ve fázi lepení příček v trupu, resp. nejlepší je podle něj svrtat dírky.

Později, daleko za plaňkováním paluby je třeba servo na ovládání plachet, neboli bubnový naviják plachet. Já mám Hitec HS-785HP ale dají se koupit silnější rychlejší a dražší serva. Tohle je za 800-900Kč. Jeho držák se připraví z kusu dřeva a posadí na plast, který se šikmo vlepí do lodě. Pro začátek stavby není potřeba.

Pak už nastane finanční punkce. Je třeba koupit rádio. Pokud už nějaké máte, je z části vyhráno. Já jsem kupoval vše nové. První rozhodování, zda FM na klasických frekvencích nebo 2,4GHz v pásmu Wifi bylo rozhodnuto rychle. Ceny Wifi rádií jsou už velice slušné a odpadnou vám problémy s rušením, handlováním s krystaly a podobné nepříjemnosti. Můžu to pustit na vodu kdykoliv.
Já jsem zakoupil Futaba 6 EXP na 2,4GHz. Tím se dá řídit vrtulník. Pro loď jsou důležité paměti a nastavení výchylek serv. Jsou i levnější Wifi rádia ale nastavování výchylek serv s pamětí mít nemusí, na to pozor.

Součástí balení je jen jednoduchý vypínač (já použil jiný) a samozřejmě přijímač. Ten je v lodi tak, aby se nemáchal ve vodě a antény se daly rozevřít v úhlu 90°. To je další výhoda Wifi - nemusíte protahovat anténu ven z lodě na stěžně a vytvářet tak další možný problém.

Nejlépe do předního krytu (je na magnetu a nejlépe se sundává) je nutno zabudovat vypínač. Já jsem pořídil vypínač i s nabíjecí zásuvkou. K tomu jsem si zakoupil i indikátor stavu baterie.
Plachetnice s vybitými baterkami si nabourá čumák, to už mám vyzkoušený.



Vše je třeba pohánět bateriemi. Pro vysílačku 8-pack akumulátorů velikosti AA a pro přijímač 5-pack téhož. To je také tisícovka z kapsy. Jak se zmátořím, zakoupím náhradní sadu, alespoň do lodě.

Nakonec kouzlo největší - jak to nabít. Je několik možností. Lze zakoupit jednoduchou nabječku ve stylu opuchlé zástrčky, která se od nabíječek z tržiště liší jen tím, že má dva vývody, konektory na vysílačku i loď. Na první pohled to vypadá prakticky ale pak se zjistí, že to "jen" nabíjí a to proudem 50 - 80 mA. Je to na nabíjení "přes noc" jenže při dnešních kapacitách je to nabíjení přes noc/den/noc a podobně. Rozumné pomalé nabíjení je 1/10 kapacity. Pro akumulátory 2000mA tedy 200mA a to vám tahle malá mrcha nedá.
Na opačném pólu spektra nabíječek jsou nabíjecí mašiny v cenách okolo 3kkč a k tomu za 1kkč stabilizovaný zdroj. Je fakt, že to umí vybíjet, formátovat a podobně, ale ta cena je děsná.
Mezi tím jsem toho moc nenašel. Čestnou vyjímkou je nabíječka na obrázku: RAYTRONIC C8.

• Vstupní napájecí napětí 11 – 15 V stejnosměrných nebo síťové napájení 230 V/50 Hz
• Pro nabíjení 1 – 8 NiCd/NiMH článků
• Nastavitelný nabíjecí proud 0,1 A – 5,0 A
• Udržovací nabíjení (0, 100, 200 mA)
• Ukončení nabíjení pomocí automatiky delta-peak pro NiCd a NiMH akumulátory
• Nastavitelná citlivost delta-peak detekce pro NiCd a NiMH akumulátory
• a další vychytávky

Při ceně něco přes tisíc se mi to líbí. Pokud budu jednou za čas potřebovat zkontrolovat, vybít a zformátovat baterky, mám naštěstí kamarády, za kterými s tím mohu přijít.

Nabíječku na trh dodává RCM Pelikán a nutno pochválit, že s dobrým českým manuálem kde je vysvětleno vše kolem nabíjení včetně příkladů nastavení. Já jsem ji koupil v obchodě Hobby E-shop spolu s indikátorem, napínáky lan a několika dalšími drobnostmi.

Elektrárna je drahá ale bez ní to nejde. Další věci které na toto téma připravuji se týkají pozičních světel, osvětlení podpalubí a nějaké další zbytečnosti. To vše ale až později.
Je tu ještě jedna věc, se kterou nutno počítat. Při délce lodi jsou potřeba 4 prodlužovačky, jak kormidlo, spínač tak i indikátor do středu lodi nestačí. Dají se samozřejmě zakoupit konektory a kablík, ale kdo by se s tím vztekal. Tak jsem prodlužovačky protě zakoupil.

Do lodi přibylo pár kousků, které jsem nezapočítal už dříve:
1079+5=1084

Lanka

Do popisu chybí kapitola špagátků.
Je to trochu mimo pořadí a každému dojde, že bez natahaných lanek nemohla loď na vodu ale nějak se nesešel čas, klid a chuť na práci.
Takže špagátky. Ve stavebnici je deset metrů solidního lanka o průměru 1mm. Plachtové servo sedí šikmo uprostřed lodi a pohání nekonečnou smyčku s dvěma kladkami vpředu a jednou vzadu.

Vzadu se trochu liším od návodu, kladku jsem dal až na zadní desku nevyužitého prostoru pro pomocný motor. Získal jsem tak místo nad kormidelním servem. Jinak je kladka přímo nad ním a komplikuje to přístup.


Lanka plachet se připojují pomocí odříznutých ramínek kormidla. Výhoda je v tom, že se dají pohodlně posouvat po smyčce a tak seřizovat. K tomuto seřízení je už nutné rádio s možností programování výchylek. Loď vyžaduje 30cm chod smyčky Pokud tohoto docílíte, můžete navázat lanka. Lanka prochází "ohrádkami" okolo stěžňů což velmi ztěžuje zatečení vody podél lanek do lodi. Jenom zadní, pro hlavní plachtu, má výstup v rovině paluby a pak delší trubičkou do trupu. Ale i tam mi při zkušebních jízdách voda nezatekla.

Poslední důležitost, kterou nemám na obrázku, jsou kryty, které zabrání zamotání lanek do střev lodi. Lanka se snadno povolí a pak by bylo zle. Ve stavebnici je kus průhledného plastu, který se má zavěsit na šroubky zhruba v poloviční výšce pod prostřední nástavbou. Oddělí tak plachetní servo od lanek k plachtám. Tady je třeba také přemýšlet nad snadnou demontáží tohoto krytu. Stavebnice neřeší obdobný kryt nad kormidelním servem. Je to tam menší, není moc k čemu přidělat ale cosi jsem tam vymyslel. Bez těch krytů bych na vodu nešel.

Nutno připočítat několik málo dílů: 1069+10=1079

Nástavba přední I.

Dal jsem se konečně do sochání budek.
Obrovské ulehčení je v tom, že stavebnice obsahuje plastová kopyta všech tří nástaveb. V základu stavebnice je k tomu málo, jen nějaké naznačení oken z slabé překližky. Budky stačí jednoduše polepit a natřít. V případě použití doplňku "WOOD FITTINGS SET" je vše jinak. K dispozici je hromádka latí a pár mahagonem odýhovaných překližek.
Začal jsme přední nástavbou neboť vypadá jednoduše. Výsledek je na obrázku. Nástavba je dvakrát voskovaná. V dalším kroku dostane mosazné panty a držáčky dveří. Nakonec přijde poslední vosk, ale to až příště.

Nezdá se to ale k 853 kusům přibylo 42, celkem tedy 895.

Kryty

Došlo na kryty.
Tady jsem docela zamachroval v jednom železářství. Našel jsem tam pěknou gumovou lemovku, ideální na těsnění krytů proti vodě. Slečna po mě chtěla délku, jakou má z kluba ušňápnout. Plácnul jsem dva metry. Zbylo mi 2,5cm a to jsem si dal sakra pozor, abych neprostříhal ani kousek.

V návodu je psáno zpevnit rohy odřezky plastu a vyvrtat dírky pro samořezné šrouby. Zde jsem se opět nechal vést zkušenějšími a do těch zpevňujících rohů jsem zatavil matičky. U krajních krytů M2, uprostřed M3. Spoléhám na to, že přední a zadní kryt se nebudou sundávat, ovšem pokud se nějak nezašmodrchají lanka. Prostřední kryt s baterkama, přijímačem, plachtovým servem a balastem se možná sundá i u rybníka pro odsátí vody a pod. Pro něj jsem si zhotovil zvláštní šroubky, aby šly odšroubovat rukou. Udělal jsem si jich 7 pro 6 děr. Znáte Murphyho zákony? Pokud ano, tak víte, že ztratím v trávě dva naráz.

Došlo i na počítání: 803+50=853 kusů

Stěžně II.

Dokončil jsem stěžně. Na rozdíl od stavebnice jsem na všechna lanka kotvící stěžně dal napínáky. Asi jsem si ušetřil spoustu starostí. I tak donutit stěžně stát rovně dá dost práce.
Devátý napínák jsem dal dozadu na napnutí lana mezi stěžni. V originále se to napíná špagátkem ale takto je to snazší. To všechno není samozřejmě z mé hlavy, takto jsem to viděl u Atlantisu, který je mi vzorem.
Nakonec jsem na všechny očka natáhnul smršťovací bužírku. Konce lanek jsem zkracoval vším možným ale nepodařilo se mi je ušmiknout tak, aby nepíchaly. Takto snad uchráním ruce při manipulaci s lanky.


Součástí Fittings Set, tedy sady k vytunění Atlantisu, jsou i pěkné mosazné lucerny pro poziční světla. K tomu jsou dodány miniaturní žárovičky. Někteří je tam mají jen na ozdobu, já se rozhodl vše zkomplikovat a chci je mít funkční. Svrtal jsem tedy spodní patku stěžně a usadil tam konektor. Větší problém byl protáhnout stěžněm kablík. Byl to boj ale povedlo se. Žárovku jsem zespodu pojistil přilepením mosazné podložky a pevně věřím, že nikdy nepraskne.


Na dokončení stěžňů bylo třeba dalších 28 kusů, pak tedy 654+28=682 kusů

Balast II.

Někde níže jsem psal, proč jsem nekoupil balast originální, litinový. Kromě toho, že jsem kolenovrt a ty ušetřená € užiju jinde, olověný balast by měl být menší, těžiště tím pádem níže. Výhody tedy netřeba popisovat. Lepší a těžší by byl ochuzený uran :-) ale ten se zatím běžně na šroťácích nevyskytuje.
Odlil jsem tedy sádru, z ní formu mezi čtyři prkýnka a týden to sušil na radiátoru.


Konečně jsme se dostali k odlití. Naštěstí mi opět pomohl kamarád. Sám bych to tavil doma na sporáku a manželce bych udělal určitě radost. V dílně jsme tavili autogenem, po několika pokusech z bloku rovnou do formy. Nestačilo to tak rychle chladnout a autogen to odkrajoval jako by šlo o vosk.


Výsledkem je balast o váze okolo 12,5kg. Potřebuji 11kg. Něco přes kilo jsem už užvýkal. Kdo někdy řezal olovo, ví o čem mluvím. Ubral jsem vršek v zadní části. Loď už byla na vodě a na zádi byla příliš těžká. Zbytek doladím až bude loď komplet. To budu žvýkat vršek a srovnávat vodorysku. Už by toho nemělo být moc. Jen nevím, zda tam bude balast napevno nebo vyndací a zastamdací. Oboje má svá pro a proti. Uvidíme.

Vystrojení paluby

Konečně se to pohnulo dopředu a začíná to přibývat. Do lodě přišly serva a kladky. Na palubu napínáky, pár oček a dalších serepetiček. Na vrch mahagonové ohrádky s trubičkami pro vedení lanek k plachtám. Připraveny jsou také patky stěžňů. Nezdá se to ale byly toho dva pytlíky smetí. Větší mosazné díly jsem lakoval, dřevěné sedlo plachtového serva obdrželo vosk. Přibylo 143 nových dílů, dohromady je to už 526 kusů.

Napínáky úpon stěžňů

Tak popořadě, úpon stěžně, pokud jsem to pochopil správně, je lano, které drží stěžeň aby jsme ho neztratili. Uchycené je buď na boku lodi nebo na palubě z boku stěžně. Stavebnice k tomu nabízí očka ke kterým jsou uchycena lanka. Očka se mi nelíbí a proto jsem se rozhodl pro napínáky. Samozřejmě, že to není z mé hlavy. Z jednoho Atlantise, který mi je vzorem, jsem to kompletně oprásknul. Uctivě tímto děkuji všem chytřejším a šikovnějším za inspiraci. ( to už zní líp)
Kamarád si naštěstí pořídil pěkný malý soustruh. Moc pěkná hračka. Vzal jsem tedy 5 mm mosaznou kulatinu, stočil na 3 mm, vytočil závit.

Doma jsem to svrtal 1,5 mm, naříznul a vybrousil třmen. Spojené je to drátkem, rozklepáno, zabroušeno.
Toto řešení mi umožní jednodušeji kvůli přepravě odmontovat stěžně, případně je rychle trimovat a dostat tak do osy.