Jinolice - květen 2009

Konečně došlo na očekávané Jinolice. Konaly se tam dvě soutěže seriálu Mistrovství ČR v kategorii NSS. Atlantis byl poprvé na soutěži a já samozřejmě taky. Finišování před odjezdem bylo dost zběsilé, asi to nesmím příště tak prožívat.
Můj Atlantis nemá pevně připojenou vzpěru - gafli ke stěžni a tím pádem spadl do kategorie NSS-A. Tam ho zřejmě někteří neviděli rádi stejně jako nevidí rádi druhého Atlantise v kategorii NSS-B. Ten má gafli, tedy ráhno pevně připojené ke stěžni. Nakonec je to spravdlivé, Atlantis nechtěl ve své kategorii nikdo a mají ho všichni. Po závodech jsem pochopil proč se nikomu nechce závodit proti Atlantisu. On totiž jezdí fakt dobře. Pokud máte trochu cit pro vítr a skamarádíte se s lodí, a navíc nemáte smůlu karambolů nebo technických závad - tak je problém Atlantise porazit.

Technická závada mě potkala a na to bych chtěl upozornit případné další stavitele. Atlantis ovládá plachty pomocí nekonečné smyčky vedené přes tři kladky, dvě vpředu a jednu vzadu. Dle návodu je jedna z nich odpružena ocelovým perkem. V návodu jedna z předních, špatně přístupných. Já jsem dal perko dozadu do místa pro motor. To bylo ale osvícení!
V jednu chvíli foukal ale opravdu silný vítr a ta zátěž na přední kosatku to perko natáhla. Při první sobotní jízdě jsem musel vzdát. Perko bylo natolik natažené, že se lanko sesmeklo z bubínku serva a v podpalubí vznikl šmodrchel. Ten sice rozplést šel ale roztáhlé perko se stahuje blbě. Naštěstí se okolo motala dcera a ta mě zachránila. Z vlasů stáhla gumičku, silnou, plechem spojenou a dobře opletenou. Natřikrát ji šikovné ruce mojí manželky natáhly mezi očko a zadní kladku a bylo hotovo. Odjezdil jsem s tím zbytek soutěže a i přes brblání dcery to tam už nechám. Přeci jenom opletená gumička vydrží víc jak nějaké natáhnutelné perko. Všem doporučuji podobnou úpravu. A pokud seberete dcerám, manželkám či přítulkyním opletenou gumičku do vlasů, získáte tak standardizovanou součástku, kterou můžete před každou sezónou vyměnit a nemusíte nic seřizovat.
K samotným závodům. Snažil jsem se držet dál a hlavně nikoho netrefit nebo neomezit. Víceméně se mi to dařilo až na jednu malou kolizi a roztomilý valčík s druhým Atlantisem. Vše naštěstí beze škod. Jedinou škodu jsem si způsobil sám. Vzal jsem jeden z barelů přímo na komoru a odnesla to tak pracně spravená špička. Jen to křuplo.

Při samotném závodu nebyl čas na focení ale vpodvečer jsem si stranou našel opuštěnou trať konkurenčních kategorií a dcera mi udělal pár fotek. Na rozdíl od ostatních plachetnic na takovou trať můžu bez obav. Atlantis nemá pod vodou zátěž, tzv. bombu a tak i kdybych chytil lanko od bójek, v pohodě ho přejedu.
Tak a výsledky. Nejprve si loď prohlíželi ostatní plachetničkáři. Já zase prohlížel jejich práci. Musel jsem uznat, že někteří jsou a zřejmě ještě dlouho budou o několik tříd nade mnou. Mě osobně se nejvíc líbí dřevo, dřevěné paluby, nástavby a všechny ručně dělané doplňky. Byla to nádhera. Tihle borci pak koukali na "stavebnici". Většinou neříkali nic nebo někteří i opatrně pochválili. Už to byl úspěch.
Pak nastoupili rozhodčí. O jejich hodnocení moc nevím. Určitě ale upravím záchranné kruhy, plastové "provazy" okolo kruhů nahradím opravdovým provazem. Podle stavebnice jsou i na zábradlí provazy přes boční vstupy a vzadu. Ošklivé jsou na tom uzly. Líp by tam vypadaly řetízky s háčky. Zkusím v tom něco vymyslet.
Pak došlo k samotným závodům. Na startu se sešlo okolo osmi lodí. Já jsem byl třikrát druhý ale po započítání handicapu z toho byla zlatá. Druhý den, druhý závod, první jízda skončila se šmodrchelem pod palubou a nasazením gumičky místo perka. Další dva závody jsem dojel sice první ale po započítání handicapu z toho byla stříbrná medajle. Pro mě to byl výsledek rozhodně nečekaný a je to zásluha spíš Atlantisu než mě. Došlo k namlsání jaké bývá nachystáno na hejla v pokru. Mě teď nezbývá než vyrazit do Plzně a zkusit něco z toho potvrdit.

Bedna

Dokončenou loď nutno bezpečně přepravovati...
To v sobě skrývá několik problémů. Atlantis patří mezi větší lodě a hlavně těžké lodě. Má necelých 18kg a na délku zhruba 140cm. Je teda nutné pořídit bednu a odpovídající automobil. Kamarád má Atlantise jen na upravených kozičkách a na vrchu kryt. Na plachty má speciální dřevěný kufr. Jakožto automobil mám Renault 21 Nevada, 20 let starýho veterána neskutečných rozměrů. Kdo to pamatuje, je to taková tvarem rakev, kdysi luxusní auto. Dnes už jen auto, jehož užitná hodnota stonásobně převyšuje cenu.
Rozhodl jsem se postavit bednu kam by se měla vejít loď i plachty. Měla by být lehoučká a pevná tak aby se na ní dalo sedět a aby pobrala vše co potřebuju. To je samozřejmě nesplnitelné. Nakonec jsme s velkou pomocí kamaráda sestavili kostru z latí a k tomu dvoje dvířka. Do toho jsem napasoval dva kvádry polystyrenu se sedly pro příď a záď lodě. Sama loď sedí v kozičkách a celé se to jeví dostatečně stabilně.

Nakonec jsem bednu opláštil 4mm bukovou překližkou - na lepidlo a šroubky po 10 cm.. Ta byla z toho všeho nejdražší, byly potřeba dvě desky. K tomu dva piánové panty, nějaké kování a celé prolakovat.
Celé jsem to zamýšlel tak, abych mohl otevřít kryt a postavit stěžně když je loď v bedně. Celá bedna s lodí se pak s otevřeným víkem a se stěžni dá přesunovat. Za tím účelem jsem do bedny zabudoval trubičku a do ní osičku s kolečky.

Musím přiznat, že se záměr s kolečky moc nezdařil. Osa koleček je na konci bedny protože se nevešla pod kýl. Bohužel je takto bedna docela těžká a blbě ovladatelná. Navíc, kolečka jsem sehnal jen plná plastová a ty spolu se zbytkem bedny dělají na štěrku příšený kravál. Bednu jsem po ránu tarabil od nočního brlohu přes celý kemp k poslední pláži a dospávající obyvatelé kempu mě museli proklínat do sedmého kolena. Pokusím se sehnat někde větší, lehčí kolečka, pokud možno s pneumatikou. Pod bednu jsem neplánovaně přišrouboval jakési lyžiny. Bedna se tak ještě zpevnila a líp se po nich šoupe. Hlavně mi to dalo prostor pro novou osičku zhruba v jedné třetině bedny. Hned by to mohlo jezdit líp.
Ještě musím sehnat polystyrenovou desku oddělující vrch lodě od složených plachet, zatím tam byly silné desky z mirelonu. Na vrch se krásně vešly ustrojené stěžně s plachtami a zbylo místo i pro nezbytný slamák.
Ve víku je kapsa pro dokumentaci a pokud seženu správná kolečka, taky by se tam mohly vejít.

Výsledkem je solidní kus nábytku který uchrání loď. Při hromadných zájezdech, kdy se do náklaďáku rovná více lodí může bedna zůstat klidně vespod a nemusím se o Atlantise bát.

Poslední doplňky - finále

Finišují dokončovací práce a už se rozbíhá oprava šrámů. Beton na Novovesáku mi drze a neomluvitelně ukousl špičku. Podařilo se mi ji vysochat znovu a natřít. Životnost špiček je však velmi nízká, jak uvidíte z následujících příspěvků.


Další důležitou částí lodě jsou záchranné kruhy. Ve stavebnici jsou plastové, stačí je jen nabarvit na červeno. Už dnes však vím, že rozhodčím se nelíbí plastový provaz okolo nich. Naplánoval jsem si tedy výměnu plastu za opravdový špagát který by snad mohl jít bandážovat nití k samotnému kruhu. Tolik plány, uvidíme. Víc práce dá vytvořit z mosazného pásku držáky. Dva jsou na zábradlí a dva s dírkou na hřebíček. Nálepky s nápisem Atlantis nejsou součástí stavebnice.

Zcela na závěr jsem si nechal to nejdůležitější - nápis. Ty dva testy na vodě zvládla loď anonymně ale v Jinolicích půjde o oficiální plavbu. Ve stavebnici jsou klasické nálepky, tedy nápis na fólii. Obával jsem se, že ten okraj fólie bude vidět, obzvláště pokud se zašpiní. Nechal jsem si u jedné reklamní agentury nápisy vyřezat. Nic moc to nestojí, spíš je problém sehnat firmu na takovou miniprácičku, u jedné mě odmítli. Výsledek ale rozhodně stojí za to. Písmena jsou perfektní. Samozřejmě, nevím jak dlouho vydrží ale není problém to kdykoliv přelepit.

Při příležitosti objednání písmen jsem taky zadal výrobu velkého nápisu. Není to moc drahé a výsledek dokáže pobouřit dost lidí. Možná ten Atlantis na bedně dráždí příliš ale to jak se s tím kdo popere už není můj problém. Bednu však nelze přehlédnout.

Kruhy a nápisy přidaly zase pár dílů. K předchozím 1318 přidávám 14 dílů kruhů, 12 nálepek na nich a 3 nápisy na loď, celkem 1347 kusů. Statistika je to pitomá ale dá se říci, že loď je z víc jak 13ti stovek kusů a kousků.

A JE HOTOVO!!!
Teď už jen závodění, opravy a vylepšování.

Jablonecká přehrada - Tajvan

V neděli 17.5.2009 jsem využil poslední možnost otestovat Atlantis na vodě před oficiálním spuštěním v Jinolicích. V Jablonci na přehradě se v sobotu konaly závody plachetnic. Musel jsem být v práci. (to by jste nevěřili, jak vydělávání peněz zdržuje od života) V neděli, kdy všichni promoklí a nastydlí ze soboty odjeli domů, se konalo jen sváteční poježdění okolo bójek. Honili jsme se, bylo překrásné počasí a docela to i foukalo. Ideální příležitost učit se, zkoušet a testovat.

Atlantis je zatím nedodělán, nemá záchranné kruhy a název na trupu. Bezpečák by to ještě na vodu nepustil. Pokud zbude čas, vyměním i okýnka a ještě to trochu pošlechtím. Poptával jsem se také po lahvi šampaňského v měřítku 1:20 pro účely správného křtu ale nějak jsem neuspěl. Tady mají výrobci doplňků ještě rezervy.
Výsledkem nedělního ježdění byla velká radost z chování Atlantisu na vodě. Je trochu návětrný, když foukne prudce zezadu, musí se hlídat. Bez ovládání by se stočil proti větru. Není to ale nic, co by se nedalo ukočírovat. Za normálního větru se chová jak beránek. Testoval jsem samozřejmě za plného vybavení doplňky a ověřil si, že se nikde nechytají lanka. Této nemoci maket jsem se docela bál. Dovnitř se nedostala ani kapka vody a to šplouchalo docela pěkně. Poslední věc, která podle očekávání uspěla byl můj apartní, módně nadčasový slaměný klobouk. Vypadá trochu zmordovaně, hodně si toho se mnou užil, i mého zaměstnavatele stál málem infarkt ale nedám na něj dopustit. Je mi jedno, zda vypadám jako debil ale nemám spálený uši, krk a ksicht, tak jako minule. Zlatej klobouček. Pokud tedy potkáte u vody někoho s příšerným slamákem, vysílačkou a pohledem zahleděným do dáli, potkali jste mě.

Doplňky paluby

I na palubě se dokončuje. Již hotový člun jsem mohl konečně posadit na palubu. Snad jsem se trefil. Člun je přivázán lanem ale pro jistotu chycen kapkou lepidla. Nerad bych na něj koukal doprostřed rybníka. Zrovna tak tam jsou přivázány a přichyceny pádla. Moc by se mi nelíbilo kdybych o ně přišel.

Hlavně jsem si mohl započítat dalších 39 dílů

Na místo přišel naviják. Ve stavebnici není nikde určeno barevné provedení, dal jsem mu tedy stejnou bílou jako je trup lodi. K tomu hezky se lesknoucí kola navijáku a z mosazného plechu brzda a pedál brzdy. Řetěz kotvy mizí dírou v trupu a je pojištěn lanem.

Dalších 19 dílů



Poslední drobnost jsou náhradní ráhna. Taky bych je nerad ztratil, i když to je jen 12 dílů.

Když to spočítám: 1248+39+19+12=1318

Dokončení nástaveb

Dokončení nástaveb už vypadá jako finále.

Přední nástavba je jednoduchá. Přidal jsem panty, kliky a kolejnice krytu. Celkem 9 dílů.

Prostřední nástavba, to už je jiná. 4 díry o průměru 14mm pro kulatá okýnka jsem vrtal prastarým plochým vrtákem a kupodivu to šlo dobře, žádné štípání. Možná pomohlo, že je nástavba dobře napuštěná voskem. Vlepit plast do okýnek a nezapatlat "sklíčko" už je pro trpělivé. Nanášel jsem minikapičku vteřiňáku ostrým hrotem a to vše pod osvětlovací lupou. Povedlo se ale jen tak v ruce bez lupy bych to neudělal. Stejně musím s těmi okýnky něco udělat. Zkrz ně je vidět okraj palubního otvoru a blesk to prozradil. Nejspíš tam vlepím zatmavený plast. Takhle se mi to nelíbí.

Další pěknou věcí jsou poziční světla. Plech je barvený, v rohu sedí zlatá mosazná lampička a v ní zase barevná 6V žárovička (ne LEDka). Další pěkný tunnig je dřevěné zábradlí. Ve stavebnici je k tomu špejle z nějakého tvrdého dřeva. Díky tomu se dají dobře dobrušovat nožičky z smrkové laťky. Udělat takto zábradlí z obyčejné špejle by bylo značně obtížnější. Poslední větší věcí jsou luftny, počesku snad vzdušníky. Nakonec přišly kliky, panty a kolejnice krytu, vše v mosazi.
Dílů bylo celkem 50

Poslední nástavba, to už bylo natrénováno, takže pohoda. Celkem 6 kulatých okýnek, vzdušníky (každý jiným směrem je schválně, resp. dle návodu), zábradlí, panty, kliky a podobně. Na záď přišla dřevěná patka a koncové světlo s žárovičkou. Důležité bylo kormidelní kolo, tak pracně pomalované zlatou humbrolkou (viz níže). Stojí na jednoduchém podstavci ze tří latěk.

Zde už chybí jen záchranné kruhy, ty přijdou na konec.
Nezdá se to ale to je dalších 44 kusů
Dohromady: 1145+9+50+44=1248

Lakování kovů

Jak všeobecně známo, mosaz oxiduje a za chvíli je po krásném lesku.
Chvíli jsem pátral čím a jak nalakovat mosazné díly. Vhodný je na to Zaponový lak. Je buď lihový nebo esterový, podle toho čím je ředěný. Opět jsem si ve své naivitě myslel, že přijdu, koupím a půjdu zase dál. A prd. Nejprve jsem se obsluhy u regálů zeptal, kde ho mají schovaný. Rádoby vtipně jsem poznamenal, že se v tolika pixličkách nevyznám. Podavač vtip nepochopil, možná nepochopil co je to Zaponový lak a poslal mě za vedoucí. Ta mi sdělila, že lak může objedat ale dodávají ho v devítilitrových barelech. Opravdu nechci natírat Národní divadlo.
Horší bylo když jsem zjistil, že to není problém jednoho krámu ale i dalšího obchodu s barvami a dalších, kam jsem se dovolal.

Nakonec jsem na radu jedné z vedoucích barvolakového obchodu navštívil web firmy Sandragon - potřeby pro restaurátory. Tam mají vše od chemie a dalších serepetiček pro odborné restaurování ale i pro řemeslníky, výtvarníky a kutily. Ničemu z toho nerozumím a dost z toho ani neumím vyslovit. Hlavně mají Zaponový lak v několika objemech a provedeních. Každopádně, odborný web ing. Barbory A. Hřebíčkové stojí za letmou návštěvu.

Zábradlí

Konečně došlo na vytoužené zábradlí. Doslova jsem si ho vybulel.
Pokud vám vrtá v makovici, co může být na zábradlí tak zajímavého aby to stálo srdceryvný příspěvek, pak tedy prosím:

Ve stavebnici jsou mosazné sloupky, mosazný drát o průměru 1mm a ocelový 1,5mm. V návodu doporučují vše pájet a pak natřít barvou. Vzhledem k tomu, že chci spoustu věcí dělat jinak, rád si život komplikuju, jsem se rozhodl udělat loď v maximální míře v dřevu a mosazi. Co by vypadalo líp, jak kompletně mosazné zábradlí?

Představoval jsem si to jednoduše, koupím 1,5 mosazný drát a bude to. Zaběhl jsem do nejbližšího centra svařovací techniky. Ochotně mě dovedli do skladu ale krabička s dráty byla prázdná. Došly, tak objednají. V té době jsem netušil problém, až když objednat nešlo. Objel jsem tedy všechny svářeče v okrese i v Liberci. Nic. Nakonec mi ve Feroně v Liberci řekli, že 1,5 drát se už nedělá, jen kdybych ho chtěl 600kg. Já potřeboval tři metrové kousky.
Obtelefonoval jsem svářeče, zda se jim něco doma neválí ze starých zásob. Nic. Nepomohly místní zámečnické firmy, i ti co tvrdili že určitě mají nakonec ve skladech našli jen dvojku. Hnal jsem se na Bižuterii za paní, která tam už nedělá. Sháněl jsem u pasířů, nikde nic. Vyprudil jsem kde koho, otravoval jsem všechny v okolí. Dokoce i místní dobrovolné hasiče a jejich rodinné příslušníky. (Všem dodatečně děkuju, že mi pomohli nebo alespoň projevili účast a politovali.) Všechny mosazné dráty končí na průměru 2mm. Hlavičky sloupků se dají svrtat na 1,6 ale ne na 2,0mm. Ten drát se nedá ničím obejít, nahradit, i jiný drát natřený Humbrolkou by vypadal blbě.
Město bižuterie si ale stejně zachovalo něco ze své pověsti. Sídlí tu uměleckoprůmyslová škola kde v jedné dílně mají protahovačku a ochotného zkušeného kantora. Až na něj jsem se po mnoha peripetiích dostal a ten mi dvojku drát napětkrát protáhl na kýžených 1,5mm. Stačilo mi jen točit u toho stroje klikou.

Měl jsem radost jak malé děcko. Po dvou měsících shánění se mi splnilo pro někoho jiného naprosto nesmyslné přání mít na lodi lesklé mosazné zábradlí. Ještě ten večer jsem svrtal dírky pro sloupky, naohýbal zábradlí a sestavil to dohromady. Nic jsem neletoval, jen to poslepoval vteřiňákem a pečlivě očistil. Nevím, jak se to bude líbit ostatním, případně nějakým hodnotitelům ale mě se to líbí. Pro mě je to bombastické !!! To je to hlavní.

Kusy: 1084+61=1145

Elektro

Elektrárnu sice popisuji nakonec, kdy už loď funguje a jezdí ale nutno s ní počítat od začátku. Poznamenávám, že součástí stavebnice nic z toho není.

První je kormidelní servo. V mém případě Hitec HS-422 což je levné standardní servo. To je třeba zabudovat ve fázi lepení příček v trupu, resp. nejlepší je podle něj svrtat dírky.

Později, daleko za plaňkováním paluby je třeba servo na ovládání plachet, neboli bubnový naviják plachet. Já mám Hitec HS-785HP ale dají se koupit silnější rychlejší a dražší serva. Tohle je za 800-900Kč. Jeho držák se připraví z kusu dřeva a posadí na plast, který se šikmo vlepí do lodě. Pro začátek stavby není potřeba.

Pak už nastane finanční punkce. Je třeba koupit rádio. Pokud už nějaké máte, je z části vyhráno. Já jsem kupoval vše nové. První rozhodování, zda FM na klasických frekvencích nebo 2,4GHz v pásmu Wifi bylo rozhodnuto rychle. Ceny Wifi rádií jsou už velice slušné a odpadnou vám problémy s rušením, handlováním s krystaly a podobné nepříjemnosti. Můžu to pustit na vodu kdykoliv.
Já jsem zakoupil Futaba 6 EXP na 2,4GHz. Tím se dá řídit vrtulník. Pro loď jsou důležité paměti a nastavení výchylek serv. Jsou i levnější Wifi rádia ale nastavování výchylek serv s pamětí mít nemusí, na to pozor.

Součástí balení je jen jednoduchý vypínač (já použil jiný) a samozřejmě přijímač. Ten je v lodi tak, aby se nemáchal ve vodě a antény se daly rozevřít v úhlu 90°. To je další výhoda Wifi - nemusíte protahovat anténu ven z lodě na stěžně a vytvářet tak další možný problém.

Nejlépe do předního krytu (je na magnetu a nejlépe se sundává) je nutno zabudovat vypínač. Já jsem pořídil vypínač i s nabíjecí zásuvkou. K tomu jsem si zakoupil i indikátor stavu baterie.
Plachetnice s vybitými baterkami si nabourá čumák, to už mám vyzkoušený.



Vše je třeba pohánět bateriemi. Pro vysílačku 8-pack akumulátorů velikosti AA a pro přijímač 5-pack téhož. To je také tisícovka z kapsy. Jak se zmátořím, zakoupím náhradní sadu, alespoň do lodě.

Nakonec kouzlo největší - jak to nabít. Je několik možností. Lze zakoupit jednoduchou nabječku ve stylu opuchlé zástrčky, která se od nabíječek z tržiště liší jen tím, že má dva vývody, konektory na vysílačku i loď. Na první pohled to vypadá prakticky ale pak se zjistí, že to "jen" nabíjí a to proudem 50 - 80 mA. Je to na nabíjení "přes noc" jenže při dnešních kapacitách je to nabíjení přes noc/den/noc a podobně. Rozumné pomalé nabíjení je 1/10 kapacity. Pro akumulátory 2000mA tedy 200mA a to vám tahle malá mrcha nedá.
Na opačném pólu spektra nabíječek jsou nabíjecí mašiny v cenách okolo 3kkč a k tomu za 1kkč stabilizovaný zdroj. Je fakt, že to umí vybíjet, formátovat a podobně, ale ta cena je děsná.
Mezi tím jsem toho moc nenašel. Čestnou vyjímkou je nabíječka na obrázku: RAYTRONIC C8.

• Vstupní napájecí napětí 11 – 15 V stejnosměrných nebo síťové napájení 230 V/50 Hz
• Pro nabíjení 1 – 8 NiCd/NiMH článků
• Nastavitelný nabíjecí proud 0,1 A – 5,0 A
• Udržovací nabíjení (0, 100, 200 mA)
• Ukončení nabíjení pomocí automatiky delta-peak pro NiCd a NiMH akumulátory
• Nastavitelná citlivost delta-peak detekce pro NiCd a NiMH akumulátory
• a další vychytávky

Při ceně něco přes tisíc se mi to líbí. Pokud budu jednou za čas potřebovat zkontrolovat, vybít a zformátovat baterky, mám naštěstí kamarády, za kterými s tím mohu přijít.

Nabíječku na trh dodává RCM Pelikán a nutno pochválit, že s dobrým českým manuálem kde je vysvětleno vše kolem nabíjení včetně příkladů nastavení. Já jsem ji koupil v obchodě Hobby E-shop spolu s indikátorem, napínáky lan a několika dalšími drobnostmi.

Elektrárna je drahá ale bez ní to nejde. Další věci které na toto téma připravuji se týkají pozičních světel, osvětlení podpalubí a nějaké další zbytečnosti. To vše ale až později.
Je tu ještě jedna věc, se kterou nutno počítat. Při délce lodi jsou potřeba 4 prodlužovačky, jak kormidlo, spínač tak i indikátor do středu lodi nestačí. Dají se samozřejmě zakoupit konektory a kablík, ale kdo by se s tím vztekal. Tak jsem prodlužovačky protě zakoupil.

Do lodi přibylo pár kousků, které jsem nezapočítal už dříve:
1079+5=1084

Lanka

Do popisu chybí kapitola špagátků.
Je to trochu mimo pořadí a každému dojde, že bez natahaných lanek nemohla loď na vodu ale nějak se nesešel čas, klid a chuť na práci.
Takže špagátky. Ve stavebnici je deset metrů solidního lanka o průměru 1mm. Plachtové servo sedí šikmo uprostřed lodi a pohání nekonečnou smyčku s dvěma kladkami vpředu a jednou vzadu.

Vzadu se trochu liším od návodu, kladku jsem dal až na zadní desku nevyužitého prostoru pro pomocný motor. Získal jsem tak místo nad kormidelním servem. Jinak je kladka přímo nad ním a komplikuje to přístup.


Lanka plachet se připojují pomocí odříznutých ramínek kormidla. Výhoda je v tom, že se dají pohodlně posouvat po smyčce a tak seřizovat. K tomuto seřízení je už nutné rádio s možností programování výchylek. Loď vyžaduje 30cm chod smyčky Pokud tohoto docílíte, můžete navázat lanka. Lanka prochází "ohrádkami" okolo stěžňů což velmi ztěžuje zatečení vody podél lanek do lodi. Jenom zadní, pro hlavní plachtu, má výstup v rovině paluby a pak delší trubičkou do trupu. Ale i tam mi při zkušebních jízdách voda nezatekla.

Poslední důležitost, kterou nemám na obrázku, jsou kryty, které zabrání zamotání lanek do střev lodi. Lanka se snadno povolí a pak by bylo zle. Ve stavebnici je kus průhledného plastu, který se má zavěsit na šroubky zhruba v poloviční výšce pod prostřední nástavbou. Oddělí tak plachetní servo od lanek k plachtám. Tady je třeba také přemýšlet nad snadnou demontáží tohoto krytu. Stavebnice neřeší obdobný kryt nad kormidelním servem. Je to tam menší, není moc k čemu přidělat ale cosi jsem tam vymyslel. Bez těch krytů bych na vodu nešel.

Nutno připočítat několik málo dílů: 1069+10=1079

Nástavba zadní I.

Třetí nástavba má sice méně dílů jak prostřední ale dala zabrat. V tuhle chvíli děkuju za stavebnici. Nebojím se přiznat plastové kopyto které pomohlo udržet tvar. Dělat to z volné ruky a bez podrobného návodu mohou jen profíci. Třeba k tomu taky někdy dorostu. Výsledek je po několika dnech lepení, broušení a napuštění voskem na vedlejším obrázku.

Nyní přijde na řadu zdobení, panty, držáky, zábradlíčka, lampičky a spousta dalších serepetiček.

Holá nástavba přidala k celku 80 dřevíček, tedy: 989+80=1069

Poslední obrázek není v pořadí ale už se mi stýskalo po nějaké barvě.

První voda - video

Na Novoveském koupališti jsem si pěkně pokecal s Jirkou Kreislem a ani jsem si nevšiml, že tam chodil s kamerou. Později se přiznal, že ji má teprve krátce ale už teď to vypadá, že jeho server Minisail.cz dostává nový, multimediální rozměr.
První video je z naší panenské jízdy Endeavoura a Atlantise. Atlantis je nedostavěný a Endeavour se příliš máchá ve vodě ale na poprvé testovanou loď jede pěkně.
http://minisail.cz/Videa_1
Endeavour mě dostal dva dny nato, kdy jsme opět testovali. Vítr občas byl, občas ne. Blbý bylo, že když byla hladina jako olej, tak Endeavour jel. A jak jel! Byl v podezření, že ho strkaj žáby. Pánové, pokud bude na závodech velmi slabý vítr, bude velice těžké Endeavouru konkurovat nebo ho dokonce porazit.

Konečně mám k dispozici obrázek dokazující, že Atlantis není ponorka. Fotil to kamarád Jarda mobilem ale fotka je to pěkná a jako důkaz vyhovující.

První voda

Poprvé jsem Atlantise posadil na vodu do vany. Do 160tky se vejde jen tak tak. Trošku jsem porovnal olověný balast, resp odřízl zbytečné olovo na zádi. Nyní je loď stále ještě trochu těžší na zadek ale tak je to správně. Nebude tolik rýt rypákem při zadním větru.

Tento příspěvek je ale o důležitější první vodě.
1.5. někteří slaví svátek práce. Já ne, já si práce vážím. V Jablonci nad Nisou, na Novoveském koupališti se konala Oblastní postupová soutěž pro Liberecký a Ústecký kraj - závody lodních modelů. Prostě dětičkové honili své modýlky mezi brankami. Vzhledem k tomu, že jsem se se synem účastnil roztahování bojek a podobných pomocných prací, využili jsme toho na zkoušku Atlantise na vodě. Současně šel poprvé na vodu také nově postavený Endeavour.

Atlantis měl jen dvě nástavby, bez kování a serepetiček, bez doplňků, bez zábradlí a záchranného člunu. Ani kotva nebyla. Prostřední nástavbu jsem natřel v deset večer. Poslední zadní kormidelna musí na svezení počkat. Důležité bylo správné napnutí plachet a dobře udělané kryty. Loď jela krásně, zpočátku poslouchala na slovo. Potvrdilo se mi, že pokud člověk neudělá při stavbě fatální chybu, získá krásnou a hlavně krásně ovladatelnou plachtenici. Přesto, že se v poryvech větru pokládala až o 45°, nenatekla do ní ani kapka vody. Bylo to opravdu příjemné poježdění i pro úplného začátečníka. Připomínám, že jsem plachetnici řídil poprvé v životě.

Další příjemností bylo setkání s nadšenci stejné krevní skupiny. Středem pozornosti byl právem Endeavour Milana Kroupy. I ti největší rejpalové museli uznat, že umí pěknou loď postavit. Vedle toho občas i někteří pochválili Atlantise, zřejmě v představě, jaký pěkný by mohl být, kdybych ho pořádně a správně dodělal. Další byli zvědaví, co ten novej začátečník spáchal. Snad jsem je moc nezklamal.

Z opačné strany zeměplochy připlul jeden zasloužilý modelář, který mi byl podezřelý hned první jedovatou větou: "To je majitel nebo stavitel". Ukázali na mě a řekli stavitel a on si vedl pohrdavě svou o "majiteli". Lidi okolo modelů plachetnic neznám a tak jsem jen zíral. Zasloužilý modelář uznává jen "Pravé modeláře", stavebnice jsou jen podvod. Jak prý k tomu přijdou ti, co staví loď od kýlu, bez koupených polotovarů a s rizikem, že jim to nebude jezdit. Jak k tomu přijdou při bodovém hodnocení. Vysvětlil jsem mu, že to dělám pro svou radost, proto abych si zajezdil a u rybníka pokecal s podobně zapálenými lidmi. Nějaké bodování mi je zcela ukradený. Když mi někdo řekne, že se mu moje loď líbí a všimne si nějaký vychytaný finesy, je to za víc jak sto bodů. Vedle toho smekám před uměním opravdových modelářů. Obzvláště, když mě nechají být nebo mě dokonce poradí a podpoří. Rozhořčený důchodce ale pokračoval. Jak to bylo kdysi, když to ještě lidi uměli bez stavebnic. Navrhl jsem mu, ať tedy udělají kategorii jen pro stavebnice a nebo handicap - ale jak chtějí rozlišit, kde je stavebnice skoro celá hotová, kde je stavebnice napůl jako třeba Atlantis a kde se stavebnicí myslí podrobný návod a materiál v metráži v krabici. Kdo by měl ty hranice nastavit? Navíc, kdokoliv by se o to pokusil, tak ho ostatní sežerou i s botama. Stačila hádanice, zda bude Atlantis NSS-A nebo NSS-B. Nikdo ho nechce a nakonec mají Atlantisy ve své kategorii oba tábory.

Poslední, co mě jako demokrata dostalo, byla řeč na téma" Oni mají stavebnici, někde něco poskládají a už o tom je článek na Monaku. Co tam maj co psát když vlastně nic neumí." (Volný překlad, nějak jsem si ta moudra nestačil zapisovat). Ještě, že své kydy publikuji na svém vlastním soukromém blogu, kde jsem já šéfredaktorem. Pokud se to někomu nelíbí, nemusí to číst. To je každého svobodná volba. Naštěstí nemusím být povinně součástí Národní fronty a své texty předkládat komisi ke schválení. Kdyby mi do toho tady chtěl někdo obdobně kecat, tak ho pošlu do hajzlu asi dvaceti různými, velmi inspirativními způsoby. Takže, pokud se vám to tady nelíbí, nečtěte to! Nikomu nebudu platit újmu na zdraví!

Původně jsem o křtění Atlantise nechtěl nic slyšet. Není dostavěn, nemá ani jméno na zádi. Oficiální spuštění na vodu a křest se odehraje 22.5. - 24.5. v Jinolicích. Tam možná dojde na šampaňské a na všechny ty tykací frťánky, které jsme si slíbili. Přesto jsem si Atlantise pokřtil. V lodi jsem měl staré baterky jen pro to, abych to mohl otestovat. Když zahynuly, nečekaně rychle, loď přitáhla plachty (automatika přijímače určená pro motor letadla) a kormidlo se se mnou přestalo bavit. Svou nádhernou ostrou, pečlivě vysochanou špici jsem si zrušil o betonový obrubník koupaliště. To mi přišlo krapet líto.

Ale i tak, přes nabouranou příď a vlastní spálený ksicht podobný opičí prdeli to byl velice pěkný, příjemný, slunečný den.

PS: V zápalu plachtění jsem ani nevzpoměl na fotoaparát. Pokud někdo máte z té akce pěkné foto Atlantise nebo Milanova Endeavoura, pošlete mi to prosím na mail mkj(uzenáč)mkj.cz , já se pokochám, slušně poděkuji a tady vystavím. Dík