Popíšu vám způsob, jak se člověk během několika minut propadne z nadšení do naprostého zoufalství.Součástí jednoho z doplňujících balíčků je kormidlo. Plastový výlisek hnědé barvy.
Můj problém je v těžko potlačitelném nutkání pořád něco vylepšovat nebo dělat jinak. Normální člověk by tam mrsknul kormidlo, za chvíli by byl u vody a hlavně - zůstal by klidný. Tak k tomu jsem ještě nedospěl. Rozhodl jsem se kormidlo vylepšit, to co by mohlo být kovové pozlatit, když už všechno nechávám v lesklé mosazi.
První naivní představa byla že kormidlo upnu, roztočím a přiložím štěteček. Viděl jsem tak malérečky malovat porcelán. Jenže ty holky to uměj. Upnul jsem vrtačku, do ní kormidlo, vyrovnal aby neházelo, roztočil. Pocaď dobrý. Přiložil jsem štěteček a ta hrůza! Po očištění kormidla následoval druhý pokus. Vybral jsem si štěteček označený 00, tedy dvojnulka jako ta mouka. To je opravdu už jen veverčí chlup. Přiložil jsem a hrůza! Po očištění kormidla následoval další pokus. Přiložil jsem velejemně a pozlatil hrbolky naznačující hlavy šroubů. A to ještě blbě.
Nutno podotknout, že jsem na vše koukal přes velkou stolní osvětlovací lupu, kterou jsem na podobné věci pořídil.
Nakonec jsem pidištětečkem vybarvoval milimetrový proužek na kormidle ručně, kousek po kousku. Kde jsem přetáhl, tam jsem barvu opatrně očišťoval velkým špendlíkem. Tam kde jsem špendlíkem zajel do barvy jsem to opravil štětečkem. Tento cyklus se několikrát opakoval.
Nakonec je z toho kormidlo z "mosazným" kováním, které stejně nikdo neocení...
Žádné komentáře:
Okomentovat