Napínáky úpon stěžňů

Tak popořadě, úpon stěžně, pokud jsem to pochopil správně, je lano, které drží stěžeň aby jsme ho neztratili. Uchycené je buď na boku lodi nebo na palubě z boku stěžně. Stavebnice k tomu nabízí očka ke kterým jsou uchycena lanka. Očka se mi nelíbí a proto jsem se rozhodl pro napínáky. Samozřejmě, že to není z mé hlavy. Z jednoho Atlantise, který mi je vzorem, jsem to kompletně oprásknul. Uctivě tímto děkuji všem chytřejším a šikovnějším za inspiraci. ( to už zní líp)
Kamarád si naštěstí pořídil pěkný malý soustruh. Moc pěkná hračka. Vzal jsem tedy 5 mm mosaznou kulatinu, stočil na 3 mm, vytočil závit.

Doma jsem to svrtal 1,5 mm, naříznul a vybrousil třmen. Spojené je to drátkem, rozklepáno, zabroušeno.
Toto řešení mi umožní jednodušeji kvůli přepravě odmontovat stěžně, případně je rychle trimovat a dostat tak do osy.

Lakování trupu I.

Došlo na lakování trupu. Moje původní představa, že to stříknu sprejem vzala za své. Kamarád, který mě také částečně do Atlantisu uvrtal je totiž kromě modeláře také autoklepmíř a lakýrník. Je jasné, že tady by mi nějaké popatlání sprejem neprošlo, hluboce bych se styděl a nemohl mu na oči.

První tři vrstvy kytu jsem spáchal a zabrousil doma. Hlavně u lišty kormidla bylo hodně potřeba. Pak jsem s tím hrdě napochodoval do autodílny. Další dvě vrstvy byly už kvalitnějším kytem a pod odborným dohledem. Další kyt rovnal už jen drobnosti. Pak na to přišel nástřik čímsi, co lépe spojí plast s barvou. Alespoň tak jsem to pochopil. Na to šel šedý plnič, ten nám ukázal věci! Kdejaká drobnost vylezla. Opět kyt, tentokrát už jemný a broušení 400 pod vodou. Teda broušení, něco jsem tam šmrdlal a až profík mi ukázal, jak a kde se musí přitlačit. Samozřejmě, on je lakýra a musí si vydělat. Když už jsem se začal prsit, jak jsem to pěkně vybrousil, vzal lampu a začal tužkou malovat co nebylo dosud vidět. Zbytek pohladil rukou a opět našel nerovnosti. nakonec, když už se mi to zdálo býti dokonalé prohlásil "jo barva, ta to teprve ukáže...". Pro jistotu nechám další postup v jeho rukou, budu snad jen trochu remcat ale na to je ostatně u mě zvyklý.

Bulwark neboli Štítnice

Jedna výhoda stavebnice je v tom, že spousta věcí je připravených. Plastový proužek stačí svrtat, vyřezat štěrbiny pro odtok vody, seříznout špici, zbrousit aby konce k sobě dokonale sedly. Pak to uchopíte a snažíte se napasovat na loď. Jde to blbě, je to živý. To co napoprvé vypadalo jako snadný úkol končí tak, že se oba plastové boky vymrští, praští vás přes čumák a zapadnou za stůl, odkud nejdou snadno vyšťourat. Pokud se tak stane po páté, naleznete se ve stavu křepčícího děrviše dupajícího sounož po kyblíku s odpadem.

Ale, co bych to dramatizoval, je tam. Jistí to 12 samořezných šroubků se zapuštěnou hlavou, vteřinové lepidlo a z vrchu je štěrbina zalita epoxidem. Víckrát ale pružnou nepodajnou věc na nepravidelnou kulatou přidělávat nechci.

Na lodi přibylo pár kousků, 369+14=383 ks

Lodní zdrcadlo

Dalším krokem bylo přilepení lodního zrdcadla. Na webu jiného stavitele jsem se dozvěděl, že se s tím docela pral. Proto jsem plast na zrdcadlo nejprve opatrně ohřál a trochu vytvaroval. Do paluby jsem namontoval tři očka, uchycení lan. Jinak by nebylo zrdcadlo jak fixovat. K mému překvapení to sedlo jak prdel na hrnec. Doslova. Epoxidem jsem nešetřil a zaplácnul jsem i matky těch oček, k nim se už nikdy nedostanu. Loď krásně stojí na liště kormidla, viz obrázek, a zrdcadlo je rovně. Veškerý epoxid stekl tam kam měl.
Po zabroušení s trupem ještě srazím horní hranu ve stejném úhlu jako zadní konec štítnice. Ta hrana bude lakovaná na bílo a kdyby byla v rovině s dřevem, nelíbilo by se mi to.

Abych nezapoměl, konečně přibylo pár kousků. Tři očka, matičky, podložky a zrdcadlo znamená 16 kusů. Celkem tedy 369 kusů-

Paluba IV.

Tímto jsem vyřešil dlouhé přemýšlení o povrchové úpravě dřeva. Teda, vyřešil jsem přemýšlení ale ne tak výsledek. První problém byl se samotnou pokládkou paluby. Stále mi malinko přečníval černý papír mezi plaňkami. Nasákl lepidlem a byl tvrdší jak dřevo. Nešlo to zbrousit. Co šlo jsem seříznul a zbytek brousil. Černý prach se sice dostal do dřeva ale dalším broušením se to pěkně vyčistilo. Místo původně zamýšleného polyuretanového laku jsem použil tekutý vosk, lehce obarvený, aby příliš světlý smrk nějakou barvu dostal. Bohužel, po zaschnutí prvního nátěru se ve dřevě objevilo víc chyb, než jsem čekal. Pokusil jsem se to brousit a jedinné, čeho jsem dosáhl bylo srovnání povrchu, papír už nevyčnívá. Barevně se však palubu nepodařilo srovnat, kam se jednou dostane vosk, to se už nezbrousí.
Přišel na řadu další nátěr, lehké přebrousení a opět nátěr. Paluba není jako super nová, lze na ní najít škrábance a tmavší místa. Prostě taková patina déle používané paluby. Nebylo to chtěné ale musím se s tím smířit. Z dálky to ale vypadá docela pěkně. Zároveň jsem si srovnal v makovici další barevné provedení. Podle tmavého ořechu namícháme barvu na stěžně a také na vršek štítnice. Všechno ostatní kovové, tedy úchyty, doplňky a třeba zábradlí bych rád nechal ve zlaté, tedy v mosazi. To znamená leštit a lakovat. Snad se to povede.