První voda

Poprvé jsem Atlantise posadil na vodu do vany. Do 160tky se vejde jen tak tak. Trošku jsem porovnal olověný balast, resp odřízl zbytečné olovo na zádi. Nyní je loď stále ještě trochu těžší na zadek ale tak je to správně. Nebude tolik rýt rypákem při zadním větru.

Tento příspěvek je ale o důležitější první vodě.
1.5. někteří slaví svátek práce. Já ne, já si práce vážím. V Jablonci nad Nisou, na Novoveském koupališti se konala Oblastní postupová soutěž pro Liberecký a Ústecký kraj - závody lodních modelů. Prostě dětičkové honili své modýlky mezi brankami. Vzhledem k tomu, že jsem se se synem účastnil roztahování bojek a podobných pomocných prací, využili jsme toho na zkoušku Atlantise na vodě. Současně šel poprvé na vodu také nově postavený Endeavour.

Atlantis měl jen dvě nástavby, bez kování a serepetiček, bez doplňků, bez zábradlí a záchranného člunu. Ani kotva nebyla. Prostřední nástavbu jsem natřel v deset večer. Poslední zadní kormidelna musí na svezení počkat. Důležité bylo správné napnutí plachet a dobře udělané kryty. Loď jela krásně, zpočátku poslouchala na slovo. Potvrdilo se mi, že pokud člověk neudělá při stavbě fatální chybu, získá krásnou a hlavně krásně ovladatelnou plachtenici. Přesto, že se v poryvech větru pokládala až o 45°, nenatekla do ní ani kapka vody. Bylo to opravdu příjemné poježdění i pro úplného začátečníka. Připomínám, že jsem plachetnici řídil poprvé v životě.

Další příjemností bylo setkání s nadšenci stejné krevní skupiny. Středem pozornosti byl právem Endeavour Milana Kroupy. I ti největší rejpalové museli uznat, že umí pěknou loď postavit. Vedle toho občas i někteří pochválili Atlantise, zřejmě v představě, jaký pěkný by mohl být, kdybych ho pořádně a správně dodělal. Další byli zvědaví, co ten novej začátečník spáchal. Snad jsem je moc nezklamal.

Z opačné strany zeměplochy připlul jeden zasloužilý modelář, který mi byl podezřelý hned první jedovatou větou: "To je majitel nebo stavitel". Ukázali na mě a řekli stavitel a on si vedl pohrdavě svou o "majiteli". Lidi okolo modelů plachetnic neznám a tak jsem jen zíral. Zasloužilý modelář uznává jen "Pravé modeláře", stavebnice jsou jen podvod. Jak prý k tomu přijdou ti, co staví loď od kýlu, bez koupených polotovarů a s rizikem, že jim to nebude jezdit. Jak k tomu přijdou při bodovém hodnocení. Vysvětlil jsem mu, že to dělám pro svou radost, proto abych si zajezdil a u rybníka pokecal s podobně zapálenými lidmi. Nějaké bodování mi je zcela ukradený. Když mi někdo řekne, že se mu moje loď líbí a všimne si nějaký vychytaný finesy, je to za víc jak sto bodů. Vedle toho smekám před uměním opravdových modelářů. Obzvláště, když mě nechají být nebo mě dokonce poradí a podpoří. Rozhořčený důchodce ale pokračoval. Jak to bylo kdysi, když to ještě lidi uměli bez stavebnic. Navrhl jsem mu, ať tedy udělají kategorii jen pro stavebnice a nebo handicap - ale jak chtějí rozlišit, kde je stavebnice skoro celá hotová, kde je stavebnice napůl jako třeba Atlantis a kde se stavebnicí myslí podrobný návod a materiál v metráži v krabici. Kdo by měl ty hranice nastavit? Navíc, kdokoliv by se o to pokusil, tak ho ostatní sežerou i s botama. Stačila hádanice, zda bude Atlantis NSS-A nebo NSS-B. Nikdo ho nechce a nakonec mají Atlantisy ve své kategorii oba tábory.

Poslední, co mě jako demokrata dostalo, byla řeč na téma" Oni mají stavebnici, někde něco poskládají a už o tom je článek na Monaku. Co tam maj co psát když vlastně nic neumí." (Volný překlad, nějak jsem si ta moudra nestačil zapisovat). Ještě, že své kydy publikuji na svém vlastním soukromém blogu, kde jsem já šéfredaktorem. Pokud se to někomu nelíbí, nemusí to číst. To je každého svobodná volba. Naštěstí nemusím být povinně součástí Národní fronty a své texty předkládat komisi ke schválení. Kdyby mi do toho tady chtěl někdo obdobně kecat, tak ho pošlu do hajzlu asi dvaceti různými, velmi inspirativními způsoby. Takže, pokud se vám to tady nelíbí, nečtěte to! Nikomu nebudu platit újmu na zdraví!

Původně jsem o křtění Atlantise nechtěl nic slyšet. Není dostavěn, nemá ani jméno na zádi. Oficiální spuštění na vodu a křest se odehraje 22.5. - 24.5. v Jinolicích. Tam možná dojde na šampaňské a na všechny ty tykací frťánky, které jsme si slíbili. Přesto jsem si Atlantise pokřtil. V lodi jsem měl staré baterky jen pro to, abych to mohl otestovat. Když zahynuly, nečekaně rychle, loď přitáhla plachty (automatika přijímače určená pro motor letadla) a kormidlo se se mnou přestalo bavit. Svou nádhernou ostrou, pečlivě vysochanou špici jsem si zrušil o betonový obrubník koupaliště. To mi přišlo krapet líto.

Ale i tak, přes nabouranou příď a vlastní spálený ksicht podobný opičí prdeli to byl velice pěkný, příjemný, slunečný den.

PS: V zápalu plachtění jsem ani nevzpoměl na fotoaparát. Pokud někdo máte z té akce pěkné foto Atlantise nebo Milanova Endeavoura, pošlete mi to prosím na mail mkj(uzenáč)mkj.cz , já se pokochám, slušně poděkuji a tady vystavím. Dík