Osvětlení plachetnice

Tak toto je hodně kontroverzní téma. Zkušení modeláři mi tvrdili, že modely plachetnic se nenasvěcují neb modely plachetnic v noci nejezdí. Nejezdí proto, že to zatím asi nikoho nenapadlo a proto, že večer dost často nefouká. Prostě, dělat světla na plachetnici je blbina a zbytečnost. Samozřejmě uznávám, že měli pravdu ale možná právě proto to na mě působilo jako červený hadr.

Začal jsem pozičními světly, která jsou součástí stavebnice. Jen je má málokterý Atlantis zprovozněné. Jde o zelené, červené, přední na stěžni a zadní na konci zadní nástavby. Všechno to jsou 6V žárovičky. Je jen nutné vyřešit průchod kablíků přes kryty bez ztráty vodotěsnosti.

Na průchodky jsem vzal extra dlouhé piny s dvěma plasty. Z nich se dá jeden plast stáhnout, nasadit na svrtané dírky a zase tam plast vrátit. Zbytek řeší vteřiňák. Na obou stranách zbude akorát na jednoduché konektory z obou stran. Kdyby vám jich na obrázcích zdálo moc tak je to tím, že na lodi je okolo dvaceti světel na deseti ovládaných okruzích. Pojal jsem to velkoryse. Pod palubou je slušná elektrárna. Na vše jsem napájel jednoduché "dvojpinové" konektory. Je jich tam zhruba 32 kusů!

Nejprve jsem osvětlil kabiny. Prostřední velká na dvě diody a zadní na jednu velkou, upravenou, svrtanou tak, aby svítila do stran. To byly dva okruhy, každá kabina zvlášť neboť nikdo nezapne všechna světla na lodi najednou, že.

Na třech na obrázcích výše je i vidět další část - osvětlení plachet. Jak jsem se dozvěděl od znalců, plachetnice mívají plachty nasvícené, aby kapitán viděl, co se s nimi děje. Nesmí svítit moc, to by zase kapitán neviděl nic okolo. Já jsem to řešil celkem 13ti diodami na sedmi okruzích.
Samotným oříškem bylo, jak diody schovat. Nakonec jsem koupil vysoce svítivé o průměru pouhých 1,8mm. Jedna je na zádi těsně před koncovým světlem. Kdyby nebyla při focení nasvícena bleskem, tak není skoro vůbec vidět. Musíte si loď opravdu prohlížet, aby jste si ji všimli. O to samé jsem se snažil u ostatních dvanácti ale tam je výsledek horší. Nápadné sice nejsou - jedna je třeba na třetím obrázku, na přídi na úrovni navijáku, ale neschoval jsem je tak jak bych si představoval.
Problém byl v technice, jak svrtat palubu na 1,8mm a těsně pod plaňkou odvrtat ABS plast paluby alespoň na 4mm průměru pro tělo diody. Zespodu to samozřejmě vrtat nešlo. Nakonec jsem na 1,5mm zbrousil tvrdý vrut do dřeva, zbrousil vnitřní stranu hlavy šroubu, prostrčil dírkou, chytil do vrtačky a podle zrcátka ubrušoval, spíše utavoval plast zespodu. No, co jmen jsem si dal, to by jste nevěřili, ale vytrval jsem. Nakonec jsem LEDky chytil vteřiňákem, loď přivázal ke stropu kýlem vzhůru. Pak už jen nekonečné nanášení epoxidu otvory v palubě za pomocí zrcátka, zahnutého drátu a neskutečné trpělivosti. Takto jsem diody laparoskopicky zalil. Pokud se to dělá na nástavbě nebo na plaňce před položením, je to pohoda a dá se LEDka opravdu pěkně zamaskovat. Svůj způsob už opakovat nebudu.

Nakonec jsem ještě na druhý stěžeň, ten vyšší, dal světlo, co se používá při kotvení. Někde se musím zeptat, jak se mu správně říká. Přišla tam LEDka s 80° úhlem svícení. Běžné svítí do 30°. No, do přídě extra vypínač a dolů plastovou krabku na 4 baterie. Při předpokladu, že budu svítit sotva jednou ročně tam prostě vrazím čtveřici baterek z foťáku. Na to je bateriového packu škoda.

No, a teď ta třešinka na závěr. Na obrázku je tišťáček umně šprajcnutý špejlí za gumičky. Na něm je od ATMEL čip řady ATmega a nad ním dva TTL klopáky pro oddělení. Ty přeci jenom vydrží hodně ale nutně tam být nemusí. Pak je tam prostor pro 100Ohmové odpory ale je tam jen jeden, ostatní jsou u LED. To nad tím už jsou jen konektory. Zde už tomu přestávám rozumět a tak jsem zadal zakázku svému synovi. Ten jednak vyrobil tišťák, vybral správný čip a do té ATmegy naprogramoval chování světel.
Po zapnutí napájení se rozsvítí poziční světla a LEDka na vrcholu stěžně. Ta u normálních lodí svítí, nesmí blikat protože od blikání jsou bóje. JENŽE, usnesl jsem se, že námořní pravidla pro Jinolický rybník neplatí a toto světlo jsme nechali blikat krátkými intenzivními záblesky v intervalu 2 vteřin. Prostě stroboskop jaký bývá na novějších telekomunikačních věžích. Nemusíte mi opakovat, že to není podle pravidel ale mě se to tak líbí. :-)
Na pokyn přes jeden kanál se rozsvítí zářivky v kabinách. Ano, zářivky. Prostě se ty ledky charakteristicky rozblikají, nejprve přední kabina pak zadní. Zrovna tak se vypínají po sobě s malým zpožděním.
Na pokyn z druhého kanálu se rozsvítí osvětlení plachet a to po jedné vteřině pár světel. Tedy 7 vteřin. Zhasíná to taky popořadě ale rychleji. Ten čip prostě stačí naprogramovat, lahůdka!

Celkově je to šaškárna ale efektní. Plachty jsou osvětleny mrtvolně bílým světlem, ne moc, poziční světla jsou pěkně vidět. Kabiny taky svítí tlumeně a nad vším stroboskop. Trochy mlhy a je z toho Bludný Holanďan.

Na právě proběhlém zamykání vody v Jinolicích jsem se rozhodl vyzkoušet, co tomu řeknou ostatní. Samozřejmě nefoukalo ale s tím jsme počítali. Můj synátor jezdí s poměrně velkou a těžkou hasičskou lodí ve které jsou dva motory a 12V baterie. Dost výkonu pro tahač. Na jednoduchou spojku, gumičku a 60cm špagát jsme připojili Atlantise. Hasič umí taky pěkně svítit, má tam i tři trojbarevné LEDky, které (překvapivě) díky čipu řady ATmega stroboskopicky blikají červeně a modře. (kde jsou ty časy, kdy jsme blikání bastlili s 555). S tímto tahačem mě začal vláčet po rybníce a mezi brankami F-kové trati. Tím jsme zavedli další kategorii "nesourodé soulodí" kdy já jsem se snažil kormidlem dohonit to co mladej vyváděl. On zase musel s rozmyslem brzdit protože jsem těžší a nemám zpětný chod. Dojížděl pomalu a musel mi uhýbat abych na něj nenajel. Projeli jsme i několik branek ale museli jsme správně oba, jinak by jsme na nich zůstali viset. I z větší dálky to vypadalo efektně, prudké obraty byly taky zajímavé, alespoň já jsem si to pěkně užil. Po víc jak čtvrthodině jsme toho nechali a v hasičský lodi baterka pomalu končila. Ani se jí nedivím.

Celkem s obavami jsem čekal, co na tu blbinu řeknou zkušení bardi modelářský. Nikdo mě však do háje neposlal a dokonce se zdálo, že jako zpestření a netradiční akce se to líbilo. Se synem jsme si ověřili použitelnost levných mikroprocesorů na řízení osvětlení lodi. Současně jsme doma vyzkoušeli řízení dvou serv jedním kanálem podle předem připraveného programu, křivky chcete-li. Třeba pro manipulaci s genuou a podobně. Všechno by se mohlo jednou hodit.

A hlavně, dobře jsme se bavili, co si přát víc.

Zkušenosti po sezóně

Po celkem úspěšné sezóně bych zde popsal pár zkušeností s lodí a pár úprav, které se vyplatí udělat. Podle statistiky blogu a IP adres sem také chodí pár lidí ze Slovenska, dokonce někteří natolik často, že si myslím, že Atlantise staví. Doufám, že tomu tak opravdu je a těším se, že se někdy potkáme na vodě!

Ale k těm úpravám. První, kterou jsem udělal a někde níže popsal, bylo napínací péro smyčky. Díky tomu, že se perko natáhlo jsem přišel o jedno umístění hned na jaře v Jinolicích. V originále je na nepřístupném místě u jedné z předních kladek. Já jsem si ho dal dozadu, do budky pro motor. Je tak hezky po ruce a díky tomu, že je vzadu, nevadí přístupu k servu a kormidlu. To mě asi políbila můza.

Přesto se ale v silném větru péro natáhlo a ze smyčky byl šmodrchel. Pohotově jsem jej díky dobrému přístupu nahradil gumičkou kterou dodala dcera. Super, odjezdil jsem s tím celou sezónu i ve velice prudkém větru. Nikdy mi nic nespadlo z kladek, nic se nezamotalo. Doporučuji!


Další změna je vhodná u uchycení přední kosatky. Stává se, že ta otočná stříbrná věc s háčkem popojede po mosazném drátě dopředu a kosatka začne druhým koncem narážet do stěžně. To se dá řešit buď vteřiňákem nebo na drát nasunout nějakou trubičku nebo zarážku která udrží úchyt na správném místě. Já to zakápnul vteřiňákem a zatím drží.

Přesto všechno jsem ještě upravil druhý konec ráhna, neboli vratipně kosatky.

Na tomto obrázku je koncové očko letmo pomocí S háku na druhém ráhně. Tam to nezlobí, tak jsem to nechal.

U kosatky jsem ale S hák sejmul, svrtal větší dírku a usadil tam jedno ze zbylých oček se závitem a matkou. A je po starostech, o stěžeň to nechytá, funguje.

Žádné další problémy jsem s lodí neměl. Dokonce, pokud jsou stěhy správně napnuté, né moc, jen aby dráty po brnknutí trochu "hrály", tak se nepovolují a nijak jsem je nezajišťoval. Opravoval jsem jen šrámy od kolegů, kdy to nejčastěji odneslo zábradlí. Dosud do vody neteče. Po největší zátěži na Dářku, v prudkém větru, bylo v lodi sotva pár kapek vzadu u kladky.

Co si přát od lodi víc?

Duchcov - září 2009

Hurá do Duchcova na Barboru. Tak se jmenuje rybník v tomto městečku. Odehrál se tam důležitý závod, poslední z pěti závodů seriálu Mistrovství ČR. Tam jsme s Atlantisem nemohli chybět. Jednak bylo třeba potvrdit letošní výsledky aby si někdo nemyslel, že byly náhodné. Potom také proto, že Duchcov má pověst velice dobré vody a výborné organizace.
Tento příspěvek je s velkým zpožděním. Byl jsem zaúkolován sepsat reportáž ze závodů pro server Minisail.cz a najdete jej tady. Dlouho mi to trvalo protože jsem se snažil, aby to zas nebyla moc velká kravina a protože zážitků bylo opravdu hodně.

Sem už to nebudu opisovat, zde napíšu opět jen to, co se ve velkém příspěvku nedá. Tím je to, že z pohledu plachetnic to byly závody ve znamení Atlantisů. První tři rozjížďky patřily do toho posledního, pátého závodu MiČR. Všechny jsem s přehledem vyhrál. Vzhledem k tomu, že ze všech pěti závodů mám tedy 4 zlaté a 1 stříbro, dostal jsem pohár a titul

Mistr ČR NS 2009 v kategorii NSS-A

V druhé kategorii NSS-B získal titul Milan Kroupa také s Atlantisem. Tento Atlantis má jinak upevněnou vzpěru - gafli. Má ji napevno a tak se z ní stalo ráhno. Pokud to nechápete, nic si z toho nedělejte, já taky ne. Na obrázku je to ten zadní, zelený pod čárou ponoru. Každopádně Atlantisy kralují a pokud nemáte vyloženě volšový ruce, Atlantis vyhrává.V neděli se jela regata, která je pro Atlantis náročnější. Pro laiky vysvětlím. V normálním závodě se počítají koeficienty. To je logické, musí se zohlednit váha lodě, plocha plachet a délka vodorysky. Obdobně se to počítá u dospělých plachetnic. Do toho se započítá statické hodnocení, zjednodušeně, pokud máte loď hezkou, maketovou, historickou, získáte tak lepší koeficient. Taková loď může dojet třeba třetí a po přepočtu vyhraje. Zde si vede Atlantis dobře protože je to polomaketa s doplňky, dřevem a podobně. Jiné lodě, třeba závodní a v tomto směru "ošklivější" jsou v nevýhodě. Dobře jim to sice jede ale koeficient je trochu srazí. Regata je však jiná, tam jedou obě kategorie najednou a nepočítá se statické hodnocení. To znamená, že mí nejrychlejší soupeři mají dokonce lepší koeficient jak já. Pokud chci regatu vyhrát, musím sebou mrsknout, vyhrát a ujet jim o tolik, aby mě nemohli dopočítat. Naštěstí v tomto případě mi přál vítr. Foukalo hodně až ostře což Atlantisu vyhovuje. Byl to nervák, lodě byly občas v tom větru neovladatelné, muselo se to sakra hlídat. Atlantis nezklamal. Druhému jsem v cíli ujel o tři minuty, dalšímu o šest. To už se dopočítat nedalo a tak jsme dostali další pohár, tentokrát za Regatu.Další povídání, spoustu dalších fotek i video z této akce najdete na výše zmiňovaných stránkách serveru Minisail.cz, jehož návštěvu vám doporučuji. Nejen proto, že tam občas nějaký rádobyvtipný textík napíšu i já ale proto, že je tam o plachetnicích spousta čtení a obrázků.

My, tedý já a Atlantis jsme si už nadělili co šlo. V nejbližší době nás čeká Zamykání vody v Jinolicích, tedy poježdění a pokecání se stejně postiženými přáteli. Na letošní závěr už jen návštěva, na naše poměry velké akce, Kolína nad Rýnem. Má tam být spousta lodí německécho klubu a v tom se zkusíme neztratit my a nedělat ostudu.

Jablonecká Kotva a Modrá Stuha - srpen 2009

Jablonecký klub lodních modelářů ADMIRAL pořádá každoročně v srpnu dvě soutěže - Jabloneckou Kotvu (42.ročník) a Modrou Stuhu (38.ročník). V loňském roce se plachetnice projely spíše propagační jízdou a letos byly již vyhlášeny dva závody. Trať byla náročná, pro rejpaly asi až neregulérní ale nikdo si nestěžoval. Jezdilo se pro radost, přesto se vší vervou. Dlouho jsem se rozhoupával k článku až Jirka Kreisel to moc pěkně popsal na svém webu. Najdete ho zde.

Nebudu tedy Jirku opakovat a dopíšu jen drobnost. V článku na minisail.cz se nepíše (naprosto logicky, je to o všech lodích) o výsledcích Atlantisu. Tady o tom napsat musím (naprosto logicky neb toto je blog právě o Atlantisu). Tak tedy, závod byl ve větru/nevětru o směru tam i zpátky. Fakt, chvílemi jsme netušili, na co ty lodě vlastně jedou. Jak Jirka v článku píše, v úžině okolo ostrova se to honilo všemi směry. Také se ozývaly výkřiky o tom, že jedna loď stojí a druhá ji teprve přiveze vítr načež se první s ukradeným větrem rozjede a druhá zůstane stát. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych.

Projevily se dvě velké výhody Atlantisu. První je hybnost kdy jsem setrvačností projel tišinu ve větrném stínu za ostrovem. Tam se lehké lodě prostě zastavily nebo musely místo obloukem objíždět. Druhou výhodou je kompaktní kýl bez bomby. V místě závodu bylo dost větví a klacků pod vodou o které se některé lodě ochotně zachytávaly. Klacky nebo lanka pod vodou Atlantis prostě převálcuje. Díky tomuto trupu se s ním dá v pohodě projet F-ková trať.

A teď výsledky. No, proč myslíte, že se tu tak sáhodlouze prsím? Sobotní závod Jablonecká Kotva 2009 Atlantis s přehledem vyhrál. V neděli jsem mu to už trochu kazil, závod Modrá Stuha 2009 vyhrál náš největší soupeř Karel Zapletal se svým Seawindem, my jsme byli druzí a v závěsu za námi Endeavour Milana Kroupy. On tedy jeden závod svým časem vyhrál ale pro něj nepříznivý handicap ho posunul na třetí místo. Co je však hlavní, moc pěkně jsme si zajezdili, pokecali a pobavili.

Tak, a teď obrázek, aby jste věřili, že nekecám :-)