Obrázky zde uvedené jsou bez ladu a skladu, berte to jako žánrové obrázky.
Pokud chcete velký článek s fotodokumentací, tak navštivte Minisail.cz, kde Jirka Kreisel vše pěkně popsal. Byl to on, kdo mě poměrně lehkovážně nabídl společný výlet. Za to jsem se mu snažil vykecat díru do hlavy, ale Jirka je neuvěřitelně klidný, pohodový a velmi odolný člověk :-)
Do Pirny jsme dorazili ve čtvrtek dopoledne. Nalezli jsme poměrně pěkné prostředí, bezplatný vstup, hezké počasí, ale nějak divně nakvašené závodníky. Přisoudil jsem to typicky české brblavé povaze. Později však začaly vyplouvat příčiny rozladění našich lidí. Bylo podáno několik protestů, u plachet dokonce i na neuvěřitelné přetížení ruského Atlantisu o 3 kg při zachování stejné vodorysky, jakou má stavebnice! Ну, что. В России все возможно!
Pokud jde o zahraniční kolegy. Málokoho bylo na každém rohu tak vidět jako modeláře z Ruska. Nevím jak u ostatních kategorií ale plachetnice zcela ovládli. Po břehu pobíhal jakýsi Rasputin, který jednou rukou rozhodcoval a druhou řídil své družstvo. Start se odpočítával víc rusky jak německy, pravidla ruská a hlavně bitva o vítězství. Z těch lidí čišela snaha vyhrát za každou cenu, ať to stojí co to stojí, ať si o nás myslí kdo chce co chce. Malé lumpárničky, větší podvody, vykřikování, roztahování se. Bylo mi z toho trochu šoufl.
Všímal jsem si samozřejmě Atlantisů, o tom je vlastně tento blog. Byl tam ten ruský, předělaný a o tři kila těžší. Řemeslně tam bylo několik věcí pěkně udělaných, například předělané uchycení plachet, kloub držící gafli a podobně. Zbytek byl od stavebnice na hony vzdálen, především upravené uchycení ráhen plachet a zcela změněný tvar plachet. Atlantis byl zmršen za jediným účelem - vyhrát. Další Atlantis byl německý, prý jeden z nejstarších ale moc se mi nelíbil. Byl takový jakoby narychlo uplácaný. Byl zřejmě postaven za účelem ježdění a ne na koukání. Třetí Atlantis byl Milana Kroupy. Tomu se zase jury moc pěkně pomstila. Pokud to tedy nebyla pomsta tak to byla neuvěřitelná lajdáckost. Stalo se to v posledním závodě, kdy už byl ruský Atlantis po protestu odlehčen, kdy tedy byly všechny tři Atlantisy rovnocenné. Milan je zkušený kormidelník, nedá se očekávat, že by skončil na konci závodního pole. Přesto vyndával loď z vody jako poslední, po všech ostatních lodičkách, které se nemohou s lodí typu Atlantis rovnat. Jak je to možné? Nevím, zda mu nezapočítali dvě nebo tři kola, to už nikdo nezjistí. Rozhodčí zřejmě nezarazily ani podivné časy mezi jednotlivými koly. Na protest už Milan rezignoval. Jedinou útěchou mu je úspěch v bodování Endevoura, kde byl nejlepší. To mu přeju a mám z toho opravdovou radost.
Na závěr jsme riskli úpal a shlédli vylodění v Normadii - den D ve francouzkém podání. 10 lodí na vodě, hejno tanků a invazních vozidel, na břehu tři bunkry a jeden hotel. Spousta pyrotechniky včetně výbušných bójí a scénář na necelých 10 minut. Nevím co to bylo za kategorii a ani mě to nezajímalo. Bylo to moc pěkné, zajímavé a zábavné.
Takže to shrnu závěrem. Pěkný výlet v dobré společnosti, pár zajímavých lodí, hodně známých modelářů se kterými je příjemné pokecat a popřát jim štěstí. Na druhé straně rozpaky a údiv nezkušeného začátečníka nad soutěží v ruské režii. Závodění для Странy и родинy, něco v naprostém protikladu k závodění a pohodě na Dářku.
Tolik můj zcela osobní, nezkušený a zmatený dojem z Mistrovství světa.
