Napínáky úpon stěžňů

Tak popořadě, úpon stěžně, pokud jsem to pochopil správně, je lano, které drží stěžeň aby jsme ho neztratili. Uchycené je buď na boku lodi nebo na palubě z boku stěžně. Stavebnice k tomu nabízí očka ke kterým jsou uchycena lanka. Očka se mi nelíbí a proto jsem se rozhodl pro napínáky. Samozřejmě, že to není z mé hlavy. Z jednoho Atlantise, který mi je vzorem, jsem to kompletně oprásknul. Uctivě tímto děkuji všem chytřejším a šikovnějším za inspiraci. ( to už zní líp)
Kamarád si naštěstí pořídil pěkný malý soustruh. Moc pěkná hračka. Vzal jsem tedy 5 mm mosaznou kulatinu, stočil na 3 mm, vytočil závit.

Doma jsem to svrtal 1,5 mm, naříznul a vybrousil třmen. Spojené je to drátkem, rozklepáno, zabroušeno.
Toto řešení mi umožní jednodušeji kvůli přepravě odmontovat stěžně, případně je rychle trimovat a dostat tak do osy.

Lakování trupu I.

Došlo na lakování trupu. Moje původní představa, že to stříknu sprejem vzala za své. Kamarád, který mě také částečně do Atlantisu uvrtal je totiž kromě modeláře také autoklepmíř a lakýrník. Je jasné, že tady by mi nějaké popatlání sprejem neprošlo, hluboce bych se styděl a nemohl mu na oči.

První tři vrstvy kytu jsem spáchal a zabrousil doma. Hlavně u lišty kormidla bylo hodně potřeba. Pak jsem s tím hrdě napochodoval do autodílny. Další dvě vrstvy byly už kvalitnějším kytem a pod odborným dohledem. Další kyt rovnal už jen drobnosti. Pak na to přišel nástřik čímsi, co lépe spojí plast s barvou. Alespoň tak jsem to pochopil. Na to šel šedý plnič, ten nám ukázal věci! Kdejaká drobnost vylezla. Opět kyt, tentokrát už jemný a broušení 400 pod vodou. Teda broušení, něco jsem tam šmrdlal a až profík mi ukázal, jak a kde se musí přitlačit. Samozřejmě, on je lakýra a musí si vydělat. Když už jsem se začal prsit, jak jsem to pěkně vybrousil, vzal lampu a začal tužkou malovat co nebylo dosud vidět. Zbytek pohladil rukou a opět našel nerovnosti. nakonec, když už se mi to zdálo býti dokonalé prohlásil "jo barva, ta to teprve ukáže...". Pro jistotu nechám další postup v jeho rukou, budu snad jen trochu remcat ale na to je ostatně u mě zvyklý.

Bulwark neboli Štítnice

Jedna výhoda stavebnice je v tom, že spousta věcí je připravených. Plastový proužek stačí svrtat, vyřezat štěrbiny pro odtok vody, seříznout špici, zbrousit aby konce k sobě dokonale sedly. Pak to uchopíte a snažíte se napasovat na loď. Jde to blbě, je to živý. To co napoprvé vypadalo jako snadný úkol končí tak, že se oba plastové boky vymrští, praští vás přes čumák a zapadnou za stůl, odkud nejdou snadno vyšťourat. Pokud se tak stane po páté, naleznete se ve stavu křepčícího děrviše dupajícího sounož po kyblíku s odpadem.

Ale, co bych to dramatizoval, je tam. Jistí to 12 samořezných šroubků se zapuštěnou hlavou, vteřinové lepidlo a z vrchu je štěrbina zalita epoxidem. Víckrát ale pružnou nepodajnou věc na nepravidelnou kulatou přidělávat nechci.

Na lodi přibylo pár kousků, 369+14=383 ks

Lodní zdrcadlo

Dalším krokem bylo přilepení lodního zrdcadla. Na webu jiného stavitele jsem se dozvěděl, že se s tím docela pral. Proto jsem plast na zrdcadlo nejprve opatrně ohřál a trochu vytvaroval. Do paluby jsem namontoval tři očka, uchycení lan. Jinak by nebylo zrdcadlo jak fixovat. K mému překvapení to sedlo jak prdel na hrnec. Doslova. Epoxidem jsem nešetřil a zaplácnul jsem i matky těch oček, k nim se už nikdy nedostanu. Loď krásně stojí na liště kormidla, viz obrázek, a zrdcadlo je rovně. Veškerý epoxid stekl tam kam měl.
Po zabroušení s trupem ještě srazím horní hranu ve stejném úhlu jako zadní konec štítnice. Ta hrana bude lakovaná na bílo a kdyby byla v rovině s dřevem, nelíbilo by se mi to.

Abych nezapoměl, konečně přibylo pár kousků. Tři očka, matičky, podložky a zrdcadlo znamená 16 kusů. Celkem tedy 369 kusů-

Paluba IV.

Tímto jsem vyřešil dlouhé přemýšlení o povrchové úpravě dřeva. Teda, vyřešil jsem přemýšlení ale ne tak výsledek. První problém byl se samotnou pokládkou paluby. Stále mi malinko přečníval černý papír mezi plaňkami. Nasákl lepidlem a byl tvrdší jak dřevo. Nešlo to zbrousit. Co šlo jsem seříznul a zbytek brousil. Černý prach se sice dostal do dřeva ale dalším broušením se to pěkně vyčistilo. Místo původně zamýšleného polyuretanového laku jsem použil tekutý vosk, lehce obarvený, aby příliš světlý smrk nějakou barvu dostal. Bohužel, po zaschnutí prvního nátěru se ve dřevě objevilo víc chyb, než jsem čekal. Pokusil jsem se to brousit a jedinné, čeho jsem dosáhl bylo srovnání povrchu, papír už nevyčnívá. Barevně se však palubu nepodařilo srovnat, kam se jednou dostane vosk, to se už nezbrousí.
Přišel na řadu další nátěr, lehké přebrousení a opět nátěr. Paluba není jako super nová, lze na ní najít škrábance a tmavší místa. Prostě taková patina déle používané paluby. Nebylo to chtěné ale musím se s tím smířit. Z dálky to ale vypadá docela pěkně. Zároveň jsem si srovnal v makovici další barevné provedení. Podle tmavého ořechu namícháme barvu na stěžně a také na vršek štítnice. Všechno ostatní kovové, tedy úchyty, doplňky a třeba zábradlí bych rád nechal ve zlaté, tedy v mosazi. To znamená leštit a lakovat. Snad se to povede.

Paluba III.

Hotovo, všechny plaňky jsou na svém místě. Já jsem místy bez otisků prstů. Jen já vím, kde jsem to pokazil příliš, tak že je to vidět. Šťouralové ta místa určitě najdou. Proto nemá nikdo šťouraly rád. Celkově, z dálky, za mírné mlhy, před ranním rozbřeskem, to vypadá docela dobře.
Teda dobře, dobře proto, že se mi líbí. Komu se nezdá ten tmavý ořech zdůrazňující tvar lodi, má prostě smůlu. Ber jak to je nebo nech ležet :-)

Teď už jenom brousit a brousit. Trošku problém je v tom, že čtvrtka napuštěná lepidlem která tvoří spáry je tvrdší než smrk a zatím nevím jak ji zbrousit aby nepřečnívala.
Nakonec jsem spočítal počet planěk. Je jich rovných 240 kusů. Moc hezky to číslo poskočilo. Možná se zdá laciné ale jako kus jsem počítal plaňku, která měla na boku přilepený černý papír oříznutý aby nepřečníval, zabroušený zespodu aby plaňka dobře dosedla. Celkem nám počet kusů poskočil na 353.

Paluba II.

A je to tady, pustil jsem se do paluby.
První, co jsem řešil, velmi dlouho řešil, byl způsob pokládky. Už jsem si ujasnil, že dle originálu to nebude, chci tam spáry. Další byla barevnost ke které jsem se nechal inspirovat jedním britským Atlantisem. Takto vypadá jeho paluba po několika vrstvách nátěru.

Rozhodl jsem se proto zkombinovat světlý smrk s tmavým ořechem. Jsou mi naprosto jasné budoucí připomínky, že se takto barevně paluby nedělají, nekombinují a že je to celé nesmysl. Budiž. Jednak jsem ale nenašel nikde obrázek paluby opravdového vzoru Atlantisu a druhak je mi to jedno, protože takto se mi to líbí. Kombinací s tmavým ořechem dostala paluba šmrnc a zvýraznil se tak nádherný tvar lodi.
Lepidlo, toť také otázka. Nakonec jsem zvolil vteřiňák, neboli prstolep. Plaňky se totiž musí prohnout a rukama se dají chvíli udržet. Při použití jiného lepidla bych to musel fixovat, špendlíky do plastu se musí nahřívat a navíc, některá prohnutí se musí držet vší silou a to špendlík neumí. Zkusil jsem také dle rady dlouhou plaňku namočit, vytvarovat, zafixovat, nechat uschnout ... a prd. Jak jsem očekával, málem mi to vystřelilo oko, ořech nepřemluvíte. Tak musel natvrdo a na vteřiňák. Smrkové plaňky se zase ohýbaly ochotně, stačilo je pár vteřin dobře podržet.

Jediná zrada na kterou jsem za chvíli přišel, byla nepřilepit si obě ruce naráz. Jedna ruka se dá za pomocí druhé odříznout žiletkou ale po přilepení obou si nosem na mobilu číslo pomoci nevyťukáte.
Ten ořech mi pomohl i v tom, že se dodává v metrových kusech. Vyřešilo mi to pokládku první plaňky, nejvíce prohnuté podél okraje trupu. Vytvarovat ten táhlý oblouk pomocí 25cm kusů by byl pěkný opruz. K takto vytvarovanému oblouku se už ty krátké přikládaly lépe.

Prostřední plaňku jsem položil přesně ve středu lodi. Měřil jsem to však podle výlisků otvorů. Až po položení krajního ořechu jsem přišel na to, že ty otvory uprostřed lodi nejsou přesně uprostřed ale letí k jedné straně o 1 - 2 mm. Budu tedy plaňky brousit po délce abych to dohonil a vyšly mi stejně.

Na obrázkách to zatím vypadá ošklivě díky přečnívajícímu papíru ale zkusil jsem ho seříznout dlátkem a vypadá to nadějně. Pak už jen týden brousit a bude to taneční parket.

Paluba I.

Vypadá to, že jsem se přes svátky flákal ale není tomu tak. Jen jsem chodil okolo horké kaše - pokládání paluby. To už je věc, která se dá hodně zkazit a já dosud nic podobného nedělal. Tedy, naposledy před lety jsem pokládal podlahu u tety v sednici pomocí mafla, pár palic, klínů a kramlí. Nevím, jestli se to bude hodit.

V originálním návodu stavebnice je paluba z smrkových planěk 1,2x5x250mm a jsou na sraz. Docela hezké do obýváku ale mě se líbí, když jsou přiznané spáry. Na lodích jsou černé, až 2cm široké. To by v mém měřítku znamenalo 1mm.

Našel jsem několik možností jak spáry spáchat:
- lepit palubky s mezerou, třeba na špendlík a pak spáry vytmelit tmavým tmelem. Problém je v tom, že do ABS nejdou pořádně píchat špendlíky a je tu riziko, že tmel se vsákne kam nemá.
- viděl jsem i způsob, kdy se hrany začernily permanent fixem, taky to nevypadalo špatně ale opět tu je riziko, že se barva vsákne kam nemá.
- silnější černý papír, čtvrtka, lepená na výšku k boku plaňky. Po přilepení se odřízne. Asi šílená pracnost.

Nakonec jsem dospěl k tomu (a s radou mi přispěli i na Minisail.cz), že plaňky nalepím na výšku na černou čtvrtku a pak to rozřežu žiletkou. Čela planěk pak dolepím ručně při stavbě. Lepil jsem to Pattexem Wood Super 3. Je to takový lepší Herkules, vodovzdorné, docela rychlé a blbuvzdorné.

To rozřezání dalo trochu práce. Pár planěk jsem sice nařízl ale ty se zpracují. Některé plaňky byly prohnuté ale i s tím se dá dělat. Jedna výhoda je v tom, že si vše mohu připravit v obýváku u televize a ne v loděnici. Stačí jen ignorovat připomínky zbytku rodiny :-).

Nakonec mohu zájemcům doporučit tento článek na Minisail.cz. Je to sice jiná paluba, plaňky jsou z dýhy a rovné (moje obloukem kopírují bok lodi) ale je to radost pohledět jak vypadá paluba když se to umí.

PF2009

Oslavme svátek,
který nelze zneužít žádnou ideologií,
oslavme svátek,
který se řídí zákony vesmíru,
oslavme Slunovrat.

Byl tu před námi a bude tu i po nás.

Hodujme, pijme a navštěvujme se
až do oslavy Nového roku, roku 2009.

Přejme si aby byl lepší, veselejší
a přinesl lidem něco užitečného.
Třeba rozum.

Balast I.

Ke stavebnici lze volitelně koupit balast, tedy litinovou zátěž vytvarovanou podle trupu lodě. Tak to jsem si nekoupil. Jednak jsem kolenovrt spořivý a potom jsem viděl, jak se dá udělat balast olověný. Olovo má o třetinu vyšší měrnou hmotnost, zabere tedy méně místa a těžiště bude níž. Co si více přát. Snad jen balast z ochuzenýho uranu ale to se asi blbě shání.
První krok je odlít vnitřek trupu. Abych vůbec sádru z trupu dostal, vyložil jsem stěny potravinářskou fólií. Výslednou matrici budu muset překytovat a přebrousit. Fólie se na ní podepsala víc než bylo zdrávo. Výsledek jsem trochu pokrájel a upravil. Matrice je o fous větší. Dle návodu má mít balast 11kg. Do formy naleju o něco víc a pak budu ukrajovat a okusovat podle vyvážení lodě. Rád bych nechal víc vzadu, podle zkušeností s jiným Atlantisem. Ten je vyvážen přesně do roviny a na zadní vítr reje čumákem a hrne vodu. Uvidíme, ještě nemám ani formu a až budu vyvažovat, to už bude skoro hotovo.

Kyblíček

Znáte to jistě všichni. Jakmile se dáte do kutění, dostaví se rodinní příslušníci a začnou vám snášet vše, co je potřeba spravit, slepit, zbrousit nebo svrtat. Od podrážek bot po bižuterii. Na mě vyšel rozbitý kyblíček. V tu chvíli není nic důležitější, jak kyblíček. "Furt si tam něco patláš, tak taky udělej něco užitečnýho". K tomu není co dodat.

Výztuhy

Celá paluba musí být na několika místech vyztužena. Pod palubou jsou 4 desky které jdou dobře přilepit leptacím lepidlem. Výztuha z profilu vedoucí středem paluby však leptat moc nejde a tak musí přijít na řadu epoxid. Hlavně se strefit přesně na střed a vlepit to rovně. Zrovna ve středu je hrbol spoje lodě a výztuha rovně nechce sednout. Naštěstí se zrovna dařilo. Pak už jen vyztužit okraje otvorů pro uchycení krytů. Tam jsem taky zatavil matičky. Zbývá spočítat kousky, přidal jsem tam 30 kousků, celkem tedy 113.

Kormidlo

Díky stavebnici nemusím kormidlo složitě páchat, stačí ho jen začistit. Je to masivní kus ABS na mosazném drátě. Na trup stačí nalepit sedlo a vše zabrousit. Do nejnižšího místa kýlu je třeba vlepit dřevěný špalík, aby bylo do čeho chytit vruty spodního uchycení kormidla. Až teď vím, že je nutné špalík chytit vteřiňákem a pak teprve zalít epoxydem. Jinak ta mrcha dřevěná vyplave.
Do trupu přijde vlepit pár kousků ABS pro uchycení kormidelního serva. Vypadá to trochu šišatě ale servo sedí dobře. Současně je třeba do trupu se zalepit trubičku, tedy futro pro kormidlo a poctivě to opatlat pryskyřicí. Oproti návodu nepřidělávám servo a kryty vruty ale do plastu jsem zatavil matičky. Na obrázku je to dobře vidět a všem to doporučuji. Takto bude vše snadno odundatelné a zastamdatelné.
Taky jsem spočítal díly, bez serva celkem 25, dohromady 83.

HDD Bruska

Tak na tuhle ptákovinu jsem narazil na serveru MO-NA-KO, konkrétně tady. Ještě jednou díky autorovi.

Vzhledem k tomu, že se celý život zabývám počítači, upřímně je nenávidím pro jejich nevyzpytatelné chování. Prostě celkově jsem tímto oborem postižen. O to víc mě pobavilo konečně smysluplné využití pevného disku.

Je třeba najít disk s vystouplou, zaoblenou skříní. Ty, které vypadají jako kvádřík jsou nevhodné. Na operačním systému a množství dat nezáleží. Disk stačí vykuchat a odříznout kus krytu. Jde to snadno, je to hliník.
U kamaráda jsem si ze silonu vytočil řemeničku, asi 2cm v průměru a v ložiskotechně zakoupil odpovídající "O"kroužek o průměru gumičky 3mm. Disk byl dvouplotnový a tak jsem hodil vymezovací kroužek dolů a obě plotny slepil vteřiňákem. Tím se plotna zpevnila ale asi to není třeba. Disk se točí tak, že při broušení tlačit netřeba. Nakonec jsem tam posadil starý vysloužilý motor, nejméně pětistovka to bude. Původně jsem to chtěl napájet počítačovým zdrojem ale ten řekl, že ne. Aby ne, ten motor kdysi odpálil 30A regulátor. Tak to napájím ze staré autobaterie. Na plotnu jsem lípnul brusný papír 240. Otáčky to má obrovské a přitom se to točí neskutečně klidně, daly by se na tom brousit komárům drápky. Celkové náklady: asi bůra za gumičku a poklep na čelo od kamarádů. Super cena.

Jinak, počítačový zdroj se taky hodil. Na dvanácti voltech dává 8A a to v pohodě stačí na malou mini vrtačku. Navíc, při přetížení vrtačky, třeba když se kousne vrták, tak spolehlivě vypne a počká, než vrtačku vyprostím. Zdrojů je taky všude dost. Dnešní skříně žádají nové zdroje a ty staré většinou počítač přežijí. Stačí jen na konektoru pro motherboard propojit zelený s černým, aby se zdroj sepnul, případně tam dát spínač. Nějaký počítačník vám poradí.

Motorový kastlík

Další etapa je prostor pro motor.
Jeden Atlantis tam má vlepenou kompletní krabičku a v ní pomocný motorek. Druhý který znám tam má jen zadní stěnu. Rozhodl jsem se pro kompromis. Motor nechci ale kastlík jsem tam vlepil. Možná tam je kvůli zpevnění trupu. Chtěl jsem ale využít prostoru a kladku na lana jsem dal až na zadní stěnu. Uvolním tak prostor na kormidlem a servem pro lepší přístup. Přední stěnu jsem musel nějak probourat a nakonec to řešil vykružovák na sádrokarton, byl nejblíž po ruce.
Trochu pozdě, tedy až po vlepení, jsem řešil šroub na uchycení kladky. Nakonec jsem matičku zatavil pájkou do kousku plastu. Průhledného, až budu honit šroubek úzkým otvorem zrcadla na zádi, bude se mi líp strefovat. Odřezek jsem máznul leptacím lepidlem a hup tam. Nemusím se bát odšroubovat očko i po zalepení zrdcadla.
Stejný způsob, tedy zatavení matiček do plastu, použiju i pro připevnění krytů palubních otvorů. To není z mé hlavy, okoukal jsem to na jednom z Atlantisů. V originálním návodu se do rohů vlepí jen odřezky ABS plastu a pak se kryty přišroubují samořeznými vruty. Proč tedy do toho odřezku nezatavit matičku a použít šroubky, určitě to vydrží víc. Naštěstí jsem si toho všimnul včas a svrtal a zatavil matky i do motorového kastlíku.

Nakonec jsem spočítal kousky napevno umístěné do lodě. Bez šroubků, které budou asi jiné to je dalších 17 kusů, celkem 58.

MASTER CUT

Zase jsem si udělal radost
Nejprve jsem si musel nechat poradit, čím vlastně krátit plaňky na palubu a nástavby. Výsledkem je udělátko zvané Master cut od firmy Amati. Funguje to perfektně, doporučuji všem začátečníkům. Také proto, že už musíte být velký machr, aby jste se tímto zranil. Zatímco lámacím nožem to jde velice snadno. To ostatně mohu potvrdit.
Master cut jsem našel na serveru pana Čejky: modelylodi.cz . Tam jsem zakoupil ještě nějaké ořechové plaňky na vylepšení paluby a krabičku modelářských špendlíků. Objednávka mailem, dobírka a rychlé vyřízení, takže proč bych zde nemohl udělat reklamu alespoň na špendlíkách, že.

Kloubový svěrák

Další radost spojenou s Atlantisem, kterou si ochotně dělám, je pořizování vercajku. Zakoupil jsem přes GM Electronic je N-PD-376 Víceúhlový svěrák. Přišel na 600,-, je robusní, stabilní, čelisti s gumou. Jen to přichycení k podkladu nic moc. Přísavka nedržela ani na dlažbě, na který jsem to fotil. Možná pečlivě očistit, navlhčit a mlasknout na sklo. Celkem mi to ale nevadí, na drobnější práce to je stabilní samo o sobě a když jsem přiřezával motorový kastlík, přichytil jsem si ho ke stolu malou svěrkou. Na řezání kolejnic mám ve sklepě velký dílenský svěrák.

Počet kusů

Máte tušení, z kolika dílů se taková stavebnice skládá? Já teda ne. Tak pro radost všem statistikofilům to spočítám. Budu brát za kus vše, co vezmu do ruky a vlepím, přišroubuju nebo jinak umístím do lodě. Pokud půjde o hotové servo, je to kus, trup lodě je taky kus, stejně jako matička nebo každá z více jak 230 planěk na palubu. Jsem opravdu zvědav, jaké hausnumero vyjde. Mimochodem, je vrstva barvy kus? Ještě si to nechám projít hlavou.

Kozičky, které jsem trochu vylepšil, jsou ze 72 kusů ale ty bych do celku nepočítal. Do lodě jsem zatím umístil 41 kusů. Možno sázet výsledek.

Vnitřek trupu

Začíná se vystrojením vnitřku.
Všechny díly jsou naseknuté v silném ABS platu. Někdy dá práci je vymordovat ven, rovné řezy se snadno odlomí, případně se projedou ostrým nožem.

Nejprve je třeba svrtat průvlak pro kotevní řetěz. V návodu doporučují vrtat malým vrtáčkem a pak díru projet na průměr 6mm. Naštěstí jsem našel kulatý pilník právě o tomto průměru a tak je díra přesná a tak šikmo, jak je třeba. Mezi díly najdete odpovídající trubičku. Chytil jsem to vteřiňákem a zalil epoxidem. Dole to seříznu a zabrousím do roviny s trupem a nahoře až po položení paluby.


Boční díly středové části slouží k upevnění baterií, přijímače a další elektroniky, třeba včetně serva pro zvedání pomocného motoru. Ten já dělat nebudu ale díru jsem tam udělal, možná se bude hodit. Zrovna tak s otvory pro baterie je otázkou, jak je využiju. Na několika obrázcích jsem viděl baterie položené rovnou na balastu, asi pro snížení těžiště ale nerad bych nechal baterie ležet ve vodě. A ta se vždycky do lodě nějak dostane.

Dobrou zkušenost jsem udělal s jednosložkovým, leptacím lepidlem na ABS. Drží to perfektně a je to pohotový, rychle se s tím pracuje. Lepil jsem tak desky k sobě a boční desky v středním a předním otvoru. Jen je třeba spodní hranu přibrousit do sklonu boku lodi. Přesto jsem hranu styku desky s spodním bokem zalil epoxidem. Jen pro jistotu.

Musel jsem si pochválit kozičky, loď se dá do nich dá položit otočená o 90 stupňů a to je třeba pro zalití epoxydem. A pochválit si to musím, neb to nikdo jiný neudělá a za chvíli by mě to přestalo bavit, že :-)

Kozičky

Víte jak to dělá bulvár? Nejdůležitější je titulek.

První co jsem dle návodu postavil byl stojánek. Jsou nabídnuty dvě varianty, pevný stojánek s výřezy pro kýl, ve kterém se loď ani nehne nebo kozičky s tkalounem, ve kterém se válí loď. Rozhodl jsem se pro kozičky neboť si v tom mohu loď natočit jak potřebuju.

V závěru stavby je asi upravím podle stavitele jiného Atlantise. Kozičky ponechal ale místo tkalounu tam má loď upevněnou napevno a podložený kýl. Loď se v tom ani nehne a její váha je líp rozložená.

Pomoc s plány

Máte li doma kočku která se občas rozhodne poctít vás svou přízní, občas to vypadá takto:

Spousta jeptišek ...

Právě jsem počítal jeptišky, nevěříte?

Tak tedy od začátku. Moje angličtina je dost chabá. K lodi je manuál v několika jazycích. Většinou pro mě nečitelných neb patřím k generaci, která maturovala z ruštiny. Tak tedy angličtina.
Rozhodl jsem se si to "usnadnit". Prohnal jsem přes 10 stran scannerem a OCR, tedy programem na rozpoznávání texu a nakonec automatickým překladačem.

Těžko si dovedete představit, jaké hámotiny z toho vylezly. Správně jsem se rozhodl, že se stavbou budu bavit a opravdu, funguje to! Papíry mám položeny vedle sebe, vlevo koukám do angličtiny, kterou chápu asi tak z jedné třetiny. Vpravo český překlad, který se taky dá pochopit sotva ze třetiny. Přijít na zbylou třetinu obsahu návodu je právě to zábavné a napínavé. Máte rádi křížovky?

Naštěstí jsou k tomu tři oboustranné listy plánů, jeden z nich je číslovací plán předsekaných dílů, takže se dá leccos pochopit. Dále to vypadá, že pytlíky s bižuterií jsou roztříděny podle jednotlivých etap. Také jsem toho hodně okoukal od majitelů zbylých dvou Atlantisů, ke kterým mne občas pustí. Začínám se v tom polehoučku orientovat ale nebudu spěchat. Není to
rychlostavba ale terapie a chci si to užít.

Jo, ty slíbené jeptišky. Scanner scanoval, OCR se to snažil rozpoznat. Všude jsou rozměry uváděné v milimetrech a to třeba takto: 20 m.m. OCR se snažil prostřední tečku přiřadit písmenu a mnohde z "m.m" udělal graficky velmi podobné "nun". A to je, jak známo, anglicky jeptiška nebo řeholnice a překladač je všude poctivě doplnil. Tu jich je 5, tam zase dvacet, jen v několika dírách jich je 1,5 a to už mě docela mate.

Rozbalení

Taky máte rádi vánoce?
Já a moje kočka jo. Spíš než vánoce mám rád rozbalování krabic kdykoliv. Já se v tom rád hrabu a kočka do krabic ráda skáče. Tak se stalo i dnes.

S tímto představením se lopotím z jednoduchého důvodu. Málokdo si koupí stavebnici lodě za velké peníze jen na základě jednoho obrázku, který viděl na internetu. Nikde se toho moc nedozvíte, nemáte jak zjistit, co stavebnice obsahuje a v jakém to je stavu. Proto tento popis. Třeba to někoho vyprovokuje ke koupi a bude na vodě s kým závodit. Pokud se NSS A a NSS B budou o Atlantis přetahovat jako dosud, nezbude nám nic než závodit mezi sebou. A ve třech je to blbý.

Takže, domu si dovlečete škatuli velkou jako rakev na přerostlýho trpaslíka. Je vhodné si na to vzít auto, nejlépe kombíka. Do tramvaje bych to netahal. To co najdete uvnitř, to je zhruba popsáno ve třech níže položených příspěvcích. Taky z toho pochopíte, že o účelu poloviny věcí vím prdlajs ale o to více mě to začíná bavit.

Rozbalení 1134

Nejmenší škatulka, pouhých kapesních 10 x 27 x 6 cm

Obsahuje "FITTINGS SET", tedy spoustu serepetiček k dozdobení nástaveb lodi. Kromě plastového kormidla a záchranných kruhů, výlisku člunu a dalších tam najdete i kování oken, kotvu, žárovky pozičních světel, lucerničky a hromadu sloupků zábradlí. To dříví bude asi na podpal. Jen tu německou vlajku asi nevyužiju.

Rozbalení 1133

Střední krabička 23 x 52 x 9 cm obsahuje samé dříví, tedy "WOOD FITTINGS SET".

Jedinné, co jsem bystře pochopil, je větší svazek na palubu. K čemu je to dlouhé je mi zatím záhadou.


Tři desky, prosekané a z jedné strany barvené, dokonce proužkované budou zřejmě na nástavby. Ta bílá deska s hnědou dýhou... to sladké zjištění mě teprve čeká.

Rozbalení 1130

Hlavní, nejdůležitější krabice má úctyhodných 44 x 146 x 39 cm.
Jak vidno, do tramvaje nevhodné.

Plachty, v obalu z kartonu, zabírají celou plochu krabice. Pokusil jsem se je vyfotit ale foťte si nevhodným foťákem za nevhodných světelných podmínek a hudrování rodiny bílé plachty na bílém podkladě. Když už z toho něco vytáhnete, posadí se vám na fotografovaný objekt zvědavá kočka. Plachy jsou v podstatě hotové, mají i provléknutá lanka, chybí jen nalepit výztuhy.

Trup je nepřehlédnutelný. Je třeba začistit nějaké otřepy ale jinak je dokonalý. Na jednom snímku jsem si dovolil závěs kormidla. Protikus a kormidlo se nalézá o pár pytlíků dál.


Nástavby jsou z čirého plastu a jsou na nich naznačeny i středy oken. Další, nasekaná deska je nejspíš pro kryty otvorů v palubě. (laický odhad)

Bílý plast na příčky v lodi a vyztužení trupu. Na co je to dřevo zatím nevím.

Všechno dlouhé je pohromadě, stěžně, ráhna, mosazné dráty na zábradlí a pak spousta dalších dlouhých věcí z plastu, kovu a dřeva. Dochází mi jaké dobrodružství mě čeká.
Jsou tam taky plastové boky (snad se časem dozvím, jak se to správně jmenuje), do kterých je třeba vykousat podlouhlé díry, aby měla voda z paluby kudy utéct.

Toto ohnuté ráhno drží tu kontraverzní plachtu, která zvedá ostatním plachtařům tlak.

Pak je tu několik pytlíčků, které se blbě fotí. Přesto jsem se je nedovážil vysypat, už bych to dohromady nedal. Opravdu je mi dost věcí záhadou. Spousta šroubků, matiček, tyček a serepetiček. Vy odborníci asi budete vědět na co je to dobré. To, že to patří k lodi a že to tam musím dát když už jsem si to zaplatil, to je jedinné co teď vím.