Došlo na lakování trupu. Moje původní představa, že to stříknu sprejem vzala za své. Kamarád, který mě také částečně do Atlantisu uvrtal je totiž kromě modeláře také autoklepmíř a lakýrník. Je jasné, že tady by mi nějaké popatlání sprejem neprošlo, hluboce bych se styděl a nemohl mu na oči.První tři vrstvy kytu jsem spáchal a zabrousil doma. Hlavně u lišty kormidla bylo hodně potřeba. Pak jsem s tím hrdě napochodoval do autodílny. Další dvě vrstvy byly už kvalitnějším kytem a pod
odborným dohledem. Další kyt rovnal už jen drobnosti. Pak na to přišel nástřik čímsi, co lépe spojí plast s barvou. Alespoň tak jsem to pochopil. Na to šel šedý plnič, ten nám ukázal věci! Kdejaká drobnost vylezla. Opět kyt, tentokrát už jemný a broušení 400 pod vodou. Teda broušení, něco jsem tam šmrdlal a až profík mi ukázal, jak a kde se musí přitlačit. Samozřejmě, on je lakýra a musí si vydělat. Když už jsem se začal prsit, jak jsem to pěkně vybrousil, vzal lampu a začal tužkou malovat co nebylo dosud vidět. Zbytek pohladil rukou a opět našel nerovnosti. nakonec, když už se mi to zdálo býti dokonalé prohlásil "jo barva, ta to teprve ukáže...". Pro jistotu nechám další postup v jeho rukou, budu snad jen trochu remcat ale na to je ostatně u mě zvyklý.
Žádné komentáře:
Okomentovat