Jinolice - květen 2009

Konečně došlo na očekávané Jinolice. Konaly se tam dvě soutěže seriálu Mistrovství ČR v kategorii NSS. Atlantis byl poprvé na soutěži a já samozřejmě taky. Finišování před odjezdem bylo dost zběsilé, asi to nesmím příště tak prožívat.
Můj Atlantis nemá pevně připojenou vzpěru - gafli ke stěžni a tím pádem spadl do kategorie NSS-A. Tam ho zřejmě někteří neviděli rádi stejně jako nevidí rádi druhého Atlantise v kategorii NSS-B. Ten má gafli, tedy ráhno pevně připojené ke stěžni. Nakonec je to spravdlivé, Atlantis nechtěl ve své kategorii nikdo a mají ho všichni. Po závodech jsem pochopil proč se nikomu nechce závodit proti Atlantisu. On totiž jezdí fakt dobře. Pokud máte trochu cit pro vítr a skamarádíte se s lodí, a navíc nemáte smůlu karambolů nebo technických závad - tak je problém Atlantise porazit.

Technická závada mě potkala a na to bych chtěl upozornit případné další stavitele. Atlantis ovládá plachty pomocí nekonečné smyčky vedené přes tři kladky, dvě vpředu a jednu vzadu. Dle návodu je jedna z nich odpružena ocelovým perkem. V návodu jedna z předních, špatně přístupných. Já jsem dal perko dozadu do místa pro motor. To bylo ale osvícení!
V jednu chvíli foukal ale opravdu silný vítr a ta zátěž na přední kosatku to perko natáhla. Při první sobotní jízdě jsem musel vzdát. Perko bylo natolik natažené, že se lanko sesmeklo z bubínku serva a v podpalubí vznikl šmodrchel. Ten sice rozplést šel ale roztáhlé perko se stahuje blbě. Naštěstí se okolo motala dcera a ta mě zachránila. Z vlasů stáhla gumičku, silnou, plechem spojenou a dobře opletenou. Natřikrát ji šikovné ruce mojí manželky natáhly mezi očko a zadní kladku a bylo hotovo. Odjezdil jsem s tím zbytek soutěže a i přes brblání dcery to tam už nechám. Přeci jenom opletená gumička vydrží víc jak nějaké natáhnutelné perko. Všem doporučuji podobnou úpravu. A pokud seberete dcerám, manželkám či přítulkyním opletenou gumičku do vlasů, získáte tak standardizovanou součástku, kterou můžete před každou sezónou vyměnit a nemusíte nic seřizovat.
K samotným závodům. Snažil jsem se držet dál a hlavně nikoho netrefit nebo neomezit. Víceméně se mi to dařilo až na jednu malou kolizi a roztomilý valčík s druhým Atlantisem. Vše naštěstí beze škod. Jedinou škodu jsem si způsobil sám. Vzal jsem jeden z barelů přímo na komoru a odnesla to tak pracně spravená špička. Jen to křuplo.

Při samotném závodu nebyl čas na focení ale vpodvečer jsem si stranou našel opuštěnou trať konkurenčních kategorií a dcera mi udělal pár fotek. Na rozdíl od ostatních plachetnic na takovou trať můžu bez obav. Atlantis nemá pod vodou zátěž, tzv. bombu a tak i kdybych chytil lanko od bójek, v pohodě ho přejedu.
Tak a výsledky. Nejprve si loď prohlíželi ostatní plachetničkáři. Já zase prohlížel jejich práci. Musel jsem uznat, že někteří jsou a zřejmě ještě dlouho budou o několik tříd nade mnou. Mě osobně se nejvíc líbí dřevo, dřevěné paluby, nástavby a všechny ručně dělané doplňky. Byla to nádhera. Tihle borci pak koukali na "stavebnici". Většinou neříkali nic nebo někteří i opatrně pochválili. Už to byl úspěch.
Pak nastoupili rozhodčí. O jejich hodnocení moc nevím. Určitě ale upravím záchranné kruhy, plastové "provazy" okolo kruhů nahradím opravdovým provazem. Podle stavebnice jsou i na zábradlí provazy přes boční vstupy a vzadu. Ošklivé jsou na tom uzly. Líp by tam vypadaly řetízky s háčky. Zkusím v tom něco vymyslet.
Pak došlo k samotným závodům. Na startu se sešlo okolo osmi lodí. Já jsem byl třikrát druhý ale po započítání handicapu z toho byla zlatá. Druhý den, druhý závod, první jízda skončila se šmodrchelem pod palubou a nasazením gumičky místo perka. Další dva závody jsem dojel sice první ale po započítání handicapu z toho byla stříbrná medajle. Pro mě to byl výsledek rozhodně nečekaný a je to zásluha spíš Atlantisu než mě. Došlo k namlsání jaké bývá nachystáno na hejla v pokru. Mě teď nezbývá než vyrazit do Plzně a zkusit něco z toho potvrdit.