Úpravy a opravy

Po delším čase tvořím opět příspěvek týkající se údržby Atlantisu.
Dokončil jsem vyvažování lodě s výsledkem, že se mi ho vyvážit nepodařilo. Nevím jak jiní Atlantisové ale můj byl vždy těžký na zadek. Letos na jaře jsem se to rozhodl srovnat a opravdu hodně užvýkal (o řezání olova nemohla být řeč) balast. Viz obrázek.

Na špici mám přidaných ještě dalších cca 10-20dkg. Přesto jsem takto loď úplně nesrovnal. Když jsem se to snažil srovnat zcela dokonale do konstrukční vodorysky olovem ve špici, ovladatelnost lodi se velmi zhoršila. Při stoupání Atlantis odpadal od větru a to se strašně špatně hlídá. Na Jinolické regatě jsem to poslední olovo vyškubnul a zůstal u rozumného kompromisu. Loď je mírně návětrná, při ostrém kurzu proti větru drží směr nebo se maličko vyostřuje a to se uhlídat dá. Na zadní vítr trochu tancuje ale dá se ještě uřídit i v době, kdy to jiné lodě vzdávají. Takže výsledkem je snížená hmotnost olova, tedy i výtlak. Na přídi mi chybí k vodorysce skoro centimetr a záď je o pár milimetrů níž. To taky není na závadu, při zadním větru se to srovná. Na dalších závodech jsem nahlásil nižší hmotnost, 16,2kg a už to nebudu měnit. Borek Dvořák správně připomene, že se musí lišit i skutečná vodoryska ale těch 0,3kg to téměř nezměnilo. Díky tomu, že loď máchá ve vodě těžší zadek, který je velmi pozvolný, myslím si, že se vodoryska neliší. Každopádně to nejsem schopen změřit.

V Netolicích mě těžce vypekl zoxidovaný vypínač. Do lodi až na pár kapek neteče ale voda se asi občas dostala do spínače pod předním krytem. První den jsme odjezdili v silném větru, druhý den ráno mi měřák ukazoval v baterkách prázdno. Narychlo jsem si sice baterky půjčil, pečlivě vyvázaný kabely vyškubal a baterky vrazil rovnou do přijímače. Bohužel půjčený baterky do lodi šly dát jen ke straně, loď byla nakoněná na jeden stranu což asi v minimálním větru poznamenalo jízdní vlastnosti. Vybitý baterky jsem sice nabil ale cestou domů se z nich zakouřilo a bylo po nich. A taky po náladě. Místo regaty jsem radši seděl na záchranné lodi na opačné straně trojúhelníku a hlídkoval.

A doma, po několika dnech, až mě přešla blbá nálada, jsem konečně rozebral kabeláž, vykuchal spínač a nestačil se divit. Je to poučení co dovede voda po roce provozu. Vypínač jsem dokonale vyčistil, opláchl lihem a tišťák přetřel zaponovým lakem. Hodnoty izolačního odporu během vysychání laku vyběhly nad 20MOhm a vypínač je zachráněn. Do spodního víčka spínače jsem vyvrtal dírky, pokud se tam voda dostane, má kudy ven a má to kudy vyschnout. Takže, nevěřte vypínačům. Mě to stálo jen nový pětičlánek.

Jinolice, květen 2010

V Jinolicích jsme odjeli první dva závody seriálu MiČR a regatu. Počasí bylo milosrdné a na rozdíl od předpovědí nás nechalo docela na pokoji. Až na jednu průtrž mračen s kroupami bylo fajn. Rašeliniště v kempu jsme zvládli v holínkách, bláto mám až na plachtách a svou rakev na Atlantis jsem holt musel vydrbat. Pěkná reportáž je na webu minisail.cz a na tady na Picasa je i zajímavá fotogalerie.

Kromě toho co je výše uvedeno a napsáno v článku můžu přidat snad jen, že se poměrně dařilo. Výzvou je nyní druhý (vlastně první) Atlantis, který vodí Petr Kroupa a umí to. Letos jezdíme ve stejné kategorii a je to velmi vyrovnané. Prostě, když mi na startu ujede už ho nedohoním.

Letos jsme si v Jinolicích s Atlantisem opět zajezdili i v noci, tentokrát na laně za remorkérem Petra Lukeše. A byl to mazec, on má v tom síly na tahání pramiček a já měl s 16kg lodí co dělat abych za ním trefoval branky na F-kové trati. Škoda jen, že tohle noční jezdění neumím vyfotit.

Na nedělní regatu jsem nasadil kameru. Trochu jsem se snažil natáčet loď tak aby něco zabrala a přitom pokud možno nestínily plachty. Něco se povedlo, něco ne. Po startu jsem zabral Seawind a pak jsem pronásledoval Illbruck. Bohužel jen krátce, pak mi ujel tak, že když jsem dorazil do cíle, měl už málem sundané plachty. Ze závodu mám zajímavý záběr Endeavoura. Hodně záběrů mám z cíle, kdy jsem kroužil za ostatními ve snaze se něco nafilmovat. Držel jsem se vzadu a snažil se vůbec nepřekážet ale nevím, jestli jsem někoho neznervóznil nebo nenamíchl. Některé záběry a nájezdy vypadají dost brutálně ale ve skutečnosti bylo mezi loděmi dost místa. Ta kamera to trochu zkreslila, až jsem se při prvním puštění lekl. Opět jsem se v rámci možností pokoušel o natočení lodě tak, aby nepřekážely plachty. Trochu adrenalin. Mám ale ulovené pěkné záběry obou Spray, obou Dorianů, je tam Adix i Sailor.
Zhruba sedmiminutový sestřih najdete níže.

Kristýna, Hrádek nad Nisou - květen 2010

První a jedna z nejdůležitějších soutěží s mezinárodním startovní polem se konávala v Duchcově. Letos tuto štafetu převzal jablonecký klub a uspořádal první velký závod na Kristýně u Hrádku nad Nisou. Taky jsem tam pomáhal ale jen zlehka, největší podíl mám na betonářských pracech kdy jsem vyráběl závaží pro bóje a pro maják. Nejvíc práce bylo na hlavních organizátorech Zdeňkovi Tomáškovi a Jirkovi Kreiselovi, dále pak taky na Milanovi Kroupovi. My ostatní jsme tam jenom očmrdovali, stavěli stany a podrželi to co by bez nás spadlo. Závody však dopadly dobře, už jen obrovská účast byla velkou důvěrou novému organizačního týmu a snad jsme nezklamali. Abych neopisoval napsané, podrobná reportáž je zde na Minisail.cz . Hromádka fotek je na serveru Picasa
Pokud jde o mne a Atlantis, zajezdili jsem si pěkně ale jen když foukalo. V pátek foukalo dvakrát a ty jízdy jsem s přehledem vyhrál. Handicapem mě přepočítala jen Thalassa ale s tím se dalo počítat. Jindy tam zase bylo totální bezvětří a to neumím. Nazval jsem to "Závody náhodného fouku" a na ten fouk jsem měl prostě smůlu. Měl jsem pocit, že zaválo vždy na opačné straně tratě. K tomu mě drtil Borek Dvořák svým heslem, že se tak "odděluje zrno od plev". Jenže i na to je potřeba fukar!!! Coby těžké zrno jsem zůstal stát a plevy lítaly okolo bójí, jinak se to nedovedu vysvětlit. Navíc, při závěrečné regatě, kdy na startu foukalo, jsem se zaháknul s mladým Basinem. Udělal mi myšku a bylo to. Než nás od sebe odhákli, celý peleton i s větrem byl u majáku a my dva tam jen smutně stáli. Přesto se závody povedly, ověřil jsem si, že Atlantis přes zimu nic nezapomněl. Jen jsem na té zrcadlové vodě viděl, jak má Atlantis těžký zadek. Budu tedy odlehčovat balast a znova vyvažovat loď. U Atlantise je lepší, když je na záď těžší, neryje tak rypákem na zadní vítr ale nesmí to být zase moc. Uvidíme v Jinolicích zda se to zlepší.

Na Kristýně jsem však vyzkoušel jednu novinku a to je malá vodotěsná videokamerka umístěná místo prostřední nástavby. Viz obrázek (ještě že to kolega vyfotil, já jsem foťák ani nestihnul vytáhnout.) Nahrává to klasické VGA na 8GB flash kartu. Kvalita videa je odpovídající láci kamery a výhled z pod plachet docela překvapil.



První pokus je zde. Někde uprostřed jsou akčnější záběry. Nechal jsem přitažené plachty víc než bylo nutné aby to víc šplouchalo :-). V závěru jsou špionážní záběry, kdy oběti vůbec netušily, že je může někdo z vody snímat.



Druhý pokus je kousek po větru, obrat a ukázka co umí Atlantis proti větru. Vyniknou tam příšerný chyby práce s plachtami. To bylo taky dáno tím, že jsem jezdil nazdařbůh bez cíle. Proto si při obratu dělají plachty co chtějí.



Takže, Kristýna je za námi, Jinolice na obzoru. Nejvíc se ale těším na Velké Dářko, to budou záběry z vln!!!

Osvětlení plachetnice

Tak toto je hodně kontroverzní téma. Zkušení modeláři mi tvrdili, že modely plachetnic se nenasvěcují neb modely plachetnic v noci nejezdí. Nejezdí proto, že to zatím asi nikoho nenapadlo a proto, že večer dost často nefouká. Prostě, dělat světla na plachetnici je blbina a zbytečnost. Samozřejmě uznávám, že měli pravdu ale možná právě proto to na mě působilo jako červený hadr.

Začal jsem pozičními světly, která jsou součástí stavebnice. Jen je má málokterý Atlantis zprovozněné. Jde o zelené, červené, přední na stěžni a zadní na konci zadní nástavby. Všechno to jsou 6V žárovičky. Je jen nutné vyřešit průchod kablíků přes kryty bez ztráty vodotěsnosti.

Na průchodky jsem vzal extra dlouhé piny s dvěma plasty. Z nich se dá jeden plast stáhnout, nasadit na svrtané dírky a zase tam plast vrátit. Zbytek řeší vteřiňák. Na obou stranách zbude akorát na jednoduché konektory z obou stran. Kdyby vám jich na obrázcích zdálo moc tak je to tím, že na lodi je okolo dvaceti světel na deseti ovládaných okruzích. Pojal jsem to velkoryse. Pod palubou je slušná elektrárna. Na vše jsem napájel jednoduché "dvojpinové" konektory. Je jich tam zhruba 32 kusů!

Nejprve jsem osvětlil kabiny. Prostřední velká na dvě diody a zadní na jednu velkou, upravenou, svrtanou tak, aby svítila do stran. To byly dva okruhy, každá kabina zvlášť neboť nikdo nezapne všechna světla na lodi najednou, že.

Na třech na obrázcích výše je i vidět další část - osvětlení plachet. Jak jsem se dozvěděl od znalců, plachetnice mívají plachty nasvícené, aby kapitán viděl, co se s nimi děje. Nesmí svítit moc, to by zase kapitán neviděl nic okolo. Já jsem to řešil celkem 13ti diodami na sedmi okruzích.
Samotným oříškem bylo, jak diody schovat. Nakonec jsem koupil vysoce svítivé o průměru pouhých 1,8mm. Jedna je na zádi těsně před koncovým světlem. Kdyby nebyla při focení nasvícena bleskem, tak není skoro vůbec vidět. Musíte si loď opravdu prohlížet, aby jste si ji všimli. O to samé jsem se snažil u ostatních dvanácti ale tam je výsledek horší. Nápadné sice nejsou - jedna je třeba na třetím obrázku, na přídi na úrovni navijáku, ale neschoval jsem je tak jak bych si představoval.
Problém byl v technice, jak svrtat palubu na 1,8mm a těsně pod plaňkou odvrtat ABS plast paluby alespoň na 4mm průměru pro tělo diody. Zespodu to samozřejmě vrtat nešlo. Nakonec jsem na 1,5mm zbrousil tvrdý vrut do dřeva, zbrousil vnitřní stranu hlavy šroubu, prostrčil dírkou, chytil do vrtačky a podle zrcátka ubrušoval, spíše utavoval plast zespodu. No, co jmen jsem si dal, to by jste nevěřili, ale vytrval jsem. Nakonec jsem LEDky chytil vteřiňákem, loď přivázal ke stropu kýlem vzhůru. Pak už jen nekonečné nanášení epoxidu otvory v palubě za pomocí zrcátka, zahnutého drátu a neskutečné trpělivosti. Takto jsem diody laparoskopicky zalil. Pokud se to dělá na nástavbě nebo na plaňce před položením, je to pohoda a dá se LEDka opravdu pěkně zamaskovat. Svůj způsob už opakovat nebudu.

Nakonec jsem ještě na druhý stěžeň, ten vyšší, dal světlo, co se používá při kotvení. Někde se musím zeptat, jak se mu správně říká. Přišla tam LEDka s 80° úhlem svícení. Běžné svítí do 30°. No, do přídě extra vypínač a dolů plastovou krabku na 4 baterie. Při předpokladu, že budu svítit sotva jednou ročně tam prostě vrazím čtveřici baterek z foťáku. Na to je bateriového packu škoda.

No, a teď ta třešinka na závěr. Na obrázku je tišťáček umně šprajcnutý špejlí za gumičky. Na něm je od ATMEL čip řady ATmega a nad ním dva TTL klopáky pro oddělení. Ty přeci jenom vydrží hodně ale nutně tam být nemusí. Pak je tam prostor pro 100Ohmové odpory ale je tam jen jeden, ostatní jsou u LED. To nad tím už jsou jen konektory. Zde už tomu přestávám rozumět a tak jsem zadal zakázku svému synovi. Ten jednak vyrobil tišťák, vybral správný čip a do té ATmegy naprogramoval chování světel.
Po zapnutí napájení se rozsvítí poziční světla a LEDka na vrcholu stěžně. Ta u normálních lodí svítí, nesmí blikat protože od blikání jsou bóje. JENŽE, usnesl jsem se, že námořní pravidla pro Jinolický rybník neplatí a toto světlo jsme nechali blikat krátkými intenzivními záblesky v intervalu 2 vteřin. Prostě stroboskop jaký bývá na novějších telekomunikačních věžích. Nemusíte mi opakovat, že to není podle pravidel ale mě se to tak líbí. :-)
Na pokyn přes jeden kanál se rozsvítí zářivky v kabinách. Ano, zářivky. Prostě se ty ledky charakteristicky rozblikají, nejprve přední kabina pak zadní. Zrovna tak se vypínají po sobě s malým zpožděním.
Na pokyn z druhého kanálu se rozsvítí osvětlení plachet a to po jedné vteřině pár světel. Tedy 7 vteřin. Zhasíná to taky popořadě ale rychleji. Ten čip prostě stačí naprogramovat, lahůdka!

Celkově je to šaškárna ale efektní. Plachty jsou osvětleny mrtvolně bílým světlem, ne moc, poziční světla jsou pěkně vidět. Kabiny taky svítí tlumeně a nad vším stroboskop. Trochy mlhy a je z toho Bludný Holanďan.

Na právě proběhlém zamykání vody v Jinolicích jsem se rozhodl vyzkoušet, co tomu řeknou ostatní. Samozřejmě nefoukalo ale s tím jsme počítali. Můj synátor jezdí s poměrně velkou a těžkou hasičskou lodí ve které jsou dva motory a 12V baterie. Dost výkonu pro tahač. Na jednoduchou spojku, gumičku a 60cm špagát jsme připojili Atlantise. Hasič umí taky pěkně svítit, má tam i tři trojbarevné LEDky, které (překvapivě) díky čipu řady ATmega stroboskopicky blikají červeně a modře. (kde jsou ty časy, kdy jsme blikání bastlili s 555). S tímto tahačem mě začal vláčet po rybníce a mezi brankami F-kové trati. Tím jsme zavedli další kategorii "nesourodé soulodí" kdy já jsem se snažil kormidlem dohonit to co mladej vyváděl. On zase musel s rozmyslem brzdit protože jsem těžší a nemám zpětný chod. Dojížděl pomalu a musel mi uhýbat abych na něj nenajel. Projeli jsme i několik branek ale museli jsme správně oba, jinak by jsme na nich zůstali viset. I z větší dálky to vypadalo efektně, prudké obraty byly taky zajímavé, alespoň já jsem si to pěkně užil. Po víc jak čtvrthodině jsme toho nechali a v hasičský lodi baterka pomalu končila. Ani se jí nedivím.

Celkem s obavami jsem čekal, co na tu blbinu řeknou zkušení bardi modelářský. Nikdo mě však do háje neposlal a dokonce se zdálo, že jako zpestření a netradiční akce se to líbilo. Se synem jsme si ověřili použitelnost levných mikroprocesorů na řízení osvětlení lodi. Současně jsme doma vyzkoušeli řízení dvou serv jedním kanálem podle předem připraveného programu, křivky chcete-li. Třeba pro manipulaci s genuou a podobně. Všechno by se mohlo jednou hodit.

A hlavně, dobře jsme se bavili, co si přát víc.

Zkušenosti po sezóně

Po celkem úspěšné sezóně bych zde popsal pár zkušeností s lodí a pár úprav, které se vyplatí udělat. Podle statistiky blogu a IP adres sem také chodí pár lidí ze Slovenska, dokonce někteří natolik často, že si myslím, že Atlantise staví. Doufám, že tomu tak opravdu je a těším se, že se někdy potkáme na vodě!

Ale k těm úpravám. První, kterou jsem udělal a někde níže popsal, bylo napínací péro smyčky. Díky tomu, že se perko natáhlo jsem přišel o jedno umístění hned na jaře v Jinolicích. V originále je na nepřístupném místě u jedné z předních kladek. Já jsem si ho dal dozadu, do budky pro motor. Je tak hezky po ruce a díky tomu, že je vzadu, nevadí přístupu k servu a kormidlu. To mě asi políbila můza.

Přesto se ale v silném větru péro natáhlo a ze smyčky byl šmodrchel. Pohotově jsem jej díky dobrému přístupu nahradil gumičkou kterou dodala dcera. Super, odjezdil jsem s tím celou sezónu i ve velice prudkém větru. Nikdy mi nic nespadlo z kladek, nic se nezamotalo. Doporučuji!


Další změna je vhodná u uchycení přední kosatky. Stává se, že ta otočná stříbrná věc s háčkem popojede po mosazném drátě dopředu a kosatka začne druhým koncem narážet do stěžně. To se dá řešit buď vteřiňákem nebo na drát nasunout nějakou trubičku nebo zarážku která udrží úchyt na správném místě. Já to zakápnul vteřiňákem a zatím drží.

Přesto všechno jsem ještě upravil druhý konec ráhna, neboli vratipně kosatky.

Na tomto obrázku je koncové očko letmo pomocí S háku na druhém ráhně. Tam to nezlobí, tak jsem to nechal.

U kosatky jsem ale S hák sejmul, svrtal větší dírku a usadil tam jedno ze zbylých oček se závitem a matkou. A je po starostech, o stěžeň to nechytá, funguje.

Žádné další problémy jsem s lodí neměl. Dokonce, pokud jsou stěhy správně napnuté, né moc, jen aby dráty po brnknutí trochu "hrály", tak se nepovolují a nijak jsem je nezajišťoval. Opravoval jsem jen šrámy od kolegů, kdy to nejčastěji odneslo zábradlí. Dosud do vody neteče. Po největší zátěži na Dářku, v prudkém větru, bylo v lodi sotva pár kapek vzadu u kladky.

Co si přát od lodi víc?

Duchcov - září 2009

Hurá do Duchcova na Barboru. Tak se jmenuje rybník v tomto městečku. Odehrál se tam důležitý závod, poslední z pěti závodů seriálu Mistrovství ČR. Tam jsme s Atlantisem nemohli chybět. Jednak bylo třeba potvrdit letošní výsledky aby si někdo nemyslel, že byly náhodné. Potom také proto, že Duchcov má pověst velice dobré vody a výborné organizace.
Tento příspěvek je s velkým zpožděním. Byl jsem zaúkolován sepsat reportáž ze závodů pro server Minisail.cz a najdete jej tady. Dlouho mi to trvalo protože jsem se snažil, aby to zas nebyla moc velká kravina a protože zážitků bylo opravdu hodně.

Sem už to nebudu opisovat, zde napíšu opět jen to, co se ve velkém příspěvku nedá. Tím je to, že z pohledu plachetnic to byly závody ve znamení Atlantisů. První tři rozjížďky patřily do toho posledního, pátého závodu MiČR. Všechny jsem s přehledem vyhrál. Vzhledem k tomu, že ze všech pěti závodů mám tedy 4 zlaté a 1 stříbro, dostal jsem pohár a titul

Mistr ČR NS 2009 v kategorii NSS-A

V druhé kategorii NSS-B získal titul Milan Kroupa také s Atlantisem. Tento Atlantis má jinak upevněnou vzpěru - gafli. Má ji napevno a tak se z ní stalo ráhno. Pokud to nechápete, nic si z toho nedělejte, já taky ne. Na obrázku je to ten zadní, zelený pod čárou ponoru. Každopádně Atlantisy kralují a pokud nemáte vyloženě volšový ruce, Atlantis vyhrává.V neděli se jela regata, která je pro Atlantis náročnější. Pro laiky vysvětlím. V normálním závodě se počítají koeficienty. To je logické, musí se zohlednit váha lodě, plocha plachet a délka vodorysky. Obdobně se to počítá u dospělých plachetnic. Do toho se započítá statické hodnocení, zjednodušeně, pokud máte loď hezkou, maketovou, historickou, získáte tak lepší koeficient. Taková loď může dojet třeba třetí a po přepočtu vyhraje. Zde si vede Atlantis dobře protože je to polomaketa s doplňky, dřevem a podobně. Jiné lodě, třeba závodní a v tomto směru "ošklivější" jsou v nevýhodě. Dobře jim to sice jede ale koeficient je trochu srazí. Regata je však jiná, tam jedou obě kategorie najednou a nepočítá se statické hodnocení. To znamená, že mí nejrychlejší soupeři mají dokonce lepší koeficient jak já. Pokud chci regatu vyhrát, musím sebou mrsknout, vyhrát a ujet jim o tolik, aby mě nemohli dopočítat. Naštěstí v tomto případě mi přál vítr. Foukalo hodně až ostře což Atlantisu vyhovuje. Byl to nervák, lodě byly občas v tom větru neovladatelné, muselo se to sakra hlídat. Atlantis nezklamal. Druhému jsem v cíli ujel o tři minuty, dalšímu o šest. To už se dopočítat nedalo a tak jsme dostali další pohár, tentokrát za Regatu.Další povídání, spoustu dalších fotek i video z této akce najdete na výše zmiňovaných stránkách serveru Minisail.cz, jehož návštěvu vám doporučuji. Nejen proto, že tam občas nějaký rádobyvtipný textík napíšu i já ale proto, že je tam o plachetnicích spousta čtení a obrázků.

My, tedý já a Atlantis jsme si už nadělili co šlo. V nejbližší době nás čeká Zamykání vody v Jinolicích, tedy poježdění a pokecání se stejně postiženými přáteli. Na letošní závěr už jen návštěva, na naše poměry velké akce, Kolína nad Rýnem. Má tam být spousta lodí německécho klubu a v tom se zkusíme neztratit my a nedělat ostudu.

Jablonecká Kotva a Modrá Stuha - srpen 2009

Jablonecký klub lodních modelářů ADMIRAL pořádá každoročně v srpnu dvě soutěže - Jabloneckou Kotvu (42.ročník) a Modrou Stuhu (38.ročník). V loňském roce se plachetnice projely spíše propagační jízdou a letos byly již vyhlášeny dva závody. Trať byla náročná, pro rejpaly asi až neregulérní ale nikdo si nestěžoval. Jezdilo se pro radost, přesto se vší vervou. Dlouho jsem se rozhoupával k článku až Jirka Kreisel to moc pěkně popsal na svém webu. Najdete ho zde.

Nebudu tedy Jirku opakovat a dopíšu jen drobnost. V článku na minisail.cz se nepíše (naprosto logicky, je to o všech lodích) o výsledcích Atlantisu. Tady o tom napsat musím (naprosto logicky neb toto je blog právě o Atlantisu). Tak tedy, závod byl ve větru/nevětru o směru tam i zpátky. Fakt, chvílemi jsme netušili, na co ty lodě vlastně jedou. Jak Jirka v článku píše, v úžině okolo ostrova se to honilo všemi směry. Také se ozývaly výkřiky o tom, že jedna loď stojí a druhá ji teprve přiveze vítr načež se první s ukradeným větrem rozjede a druhá zůstane stát. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych.

Projevily se dvě velké výhody Atlantisu. První je hybnost kdy jsem setrvačností projel tišinu ve větrném stínu za ostrovem. Tam se lehké lodě prostě zastavily nebo musely místo obloukem objíždět. Druhou výhodou je kompaktní kýl bez bomby. V místě závodu bylo dost větví a klacků pod vodou o které se některé lodě ochotně zachytávaly. Klacky nebo lanka pod vodou Atlantis prostě převálcuje. Díky tomuto trupu se s ním dá v pohodě projet F-ková trať.

A teď výsledky. No, proč myslíte, že se tu tak sáhodlouze prsím? Sobotní závod Jablonecká Kotva 2009 Atlantis s přehledem vyhrál. V neděli jsem mu to už trochu kazil, závod Modrá Stuha 2009 vyhrál náš největší soupeř Karel Zapletal se svým Seawindem, my jsme byli druzí a v závěsu za námi Endeavour Milana Kroupy. On tedy jeden závod svým časem vyhrál ale pro něj nepříznivý handicap ho posunul na třetí místo. Co je však hlavní, moc pěkně jsme si zajezdili, pokecali a pobavili.

Tak, a teď obrázek, aby jste věřili, že nekecám :-)

Mistrovství světa - Pirna - srpen 2009

Dlouho jsem váhal, ale nějak ve mě uzrálo přesvědčení napsat něco o Mistrovství světa v Pirně. Bez jakýchkoliv faktů, jen zmatený pocit jaký z výletu mám. Musí to ven.
Obrázky zde uvedené jsou bez ladu a skladu, berte to jako žánrové obrázky.

Pokud chcete velký článek s fotodokumentací, tak navštivte Minisail.cz, kde Jirka Kreisel vše pěkně popsal. Byl to on, kdo mě poměrně lehkovážně nabídl společný výlet. Za to jsem se mu snažil vykecat díru do hlavy, ale Jirka je neuvěřitelně klidný, pohodový a velmi odolný člověk :-)

Do Pirny jsme dorazili ve čtvrtek dopoledne. Nalezli jsme poměrně pěkné prostředí, bezplatný vstup, hezké počasí, ale nějak divně nakvašené závodníky. Přisoudil jsem to typicky české brblavé povaze. Později však začaly vyplouvat příčiny rozladění našich lidí. Bylo podáno několik protestů, u plachet dokonce i na neuvěřitelné přetížení ruského Atlantisu o 3 kg při zachování stejné vodorysky, jakou má stavebnice! Ну, что. В России все возможно!
Pokud jde o zahraniční kolegy. Málokoho bylo na každém rohu tak vidět jako modeláře z Ruska. Nevím jak u ostatních kategorií ale plachetnice zcela ovládli. Po břehu pobíhal jakýsi Rasputin, který jednou rukou rozhodcoval a druhou řídil své družstvo. Start se odpočítával víc rusky jak německy, pravidla ruská a hlavně bitva o vítězství. Z těch lidí čišela snaha vyhrát za každou cenu, ať to stojí co to stojí, ať si o nás myslí kdo chce co chce. Malé lumpárničky, větší podvody, vykřikování, roztahování se. Bylo mi z toho trochu šoufl.

Všímal jsem si samozřejmě Atlantisů, o tom je vlastně tento blog. Byl tam ten ruský, předělaný a o tři kila těžší. Řemeslně tam bylo několik věcí pěkně udělaných, například předělané uchycení plachet, kloub držící gafli a podobně. Zbytek byl od stavebnice na hony vzdálen, především upravené uchycení ráhen plachet a zcela změněný tvar plachet. Atlantis byl zmršen za jediným účelem - vyhrát. Další Atlantis byl německý, prý jeden z nejstarších ale moc se mi nelíbil. Byl takový jakoby narychlo uplácaný. Byl zřejmě postaven za účelem ježdění a ne na koukání. Třetí Atlantis byl Milana Kroupy. Tomu se zase jury moc pěkně pomstila. Pokud to tedy nebyla pomsta tak to byla neuvěřitelná lajdáckost. Stalo se to v posledním závodě, kdy už byl ruský Atlantis po protestu odlehčen, kdy tedy byly všechny tři Atlantisy rovnocenné. Milan je zkušený kormidelník, nedá se očekávat, že by skončil na konci závodního pole. Přesto vyndával loď z vody jako poslední, po všech ostatních lodičkách, které se nemohou s lodí typu Atlantis rovnat. Jak je to možné? Nevím, zda mu nezapočítali dvě nebo tři kola, to už nikdo nezjistí. Rozhodčí zřejmě nezarazily ani podivné časy mezi jednotlivými koly. Na protest už Milan rezignoval. Jedinou útěchou mu je úspěch v bodování Endevoura, kde byl nejlepší. To mu přeju a mám z toho opravdovou radost.

Na závěr jsme riskli úpal a shlédli vylodění v Normadii - den D ve francouzkém podání. 10 lodí na vodě, hejno tanků a invazních vozidel, na břehu tři bunkry a jeden hotel. Spousta pyrotechniky včetně výbušných bójí a scénář na necelých 10 minut. Nevím co to bylo za kategorii a ani mě to nezajímalo. Bylo to moc pěkné, zajímavé a zábavné.

Takže to shrnu závěrem. Pěkný výlet v dobré společnosti, pár zajímavých lodí, hodně známých modelářů se kterými je příjemné pokecat a popřát jim štěstí. Na druhé straně rozpaky a údiv nezkušeného začátečníka nad soutěží v ruské režii. Závodění для Странy и родинy, něco v naprostém protikladu k závodění a pohodě na Dářku.

Tolik můj zcela osobní, nezkušený a zmatený dojem z Mistrovství světa.

Velké Dářko - červenec 2009

Velké Dářko je poměrně veliký rybník poblíž Žďáru nad Sázavou. Leží dost vysoko, přes 600 m.n.m na Českomoravské vrchovině. Kousek za hrází je pěkný jachtařský kemp a v něm nás čekal organizátor této akce - Michal Medvěděv. Tím začala jedna z nejlepších letošních akcí.

Michal nás přivítal, zamával rukama a prohlásil, že se jde na pivo. O něčem takovým se s místním znalcem nediskutuje. Přešli jsme hráz, nechali si natočit, zasedli pod slunečník a přiletěly první kapky. Z hospody jsme pak sledovali vydatný slejvák a odchytávali další účastníky akce. Stejná situace se opakovala další den. Michal zavelel směrem k hospodě pod záminkou oběda a jen co jsme se usadili, byl tu slejvák i s krupobitím. Dokonale načasované. Toliko k dešti.

Další poznámka je k větru. Ve čtvrtek jsme lodě posadili na vodu, odstrčili a měřili, která dojede nejdál. Nefoukalo. Nefoukat víc by znamenalo, že by vítr musel couvat. Trochu se pohybovaly velké lodě Karla Egrta a Michala Medvěděva. Jediná loď která opravdu jela byl Endevaour Milana Kroupy. Spousta lidí tam fotila zrdcadlové odrazy lodí na dokonale rovné hladině. Byl to takový nervák, že mě ani nenapadlo dojít pro foťák.

Něco k vlnám. Už v pátek večer, když už to vypadalo na zabalení, se zvedl vítr a s ním nádherné vlny. V pátek a v sobotu se nám Dářko odměnilo tak jak je tam prý obvyklé. Vítr a velké vlny. Lodě přes ně doslova skákaly. Pokud se chytla vlna podél, loď po ní surfovala několik metrů. Na poježdění to byl opravdu zážitek. Se závoděním to už bylo horší. Tam už se nedalo tvrdit, že právě tohle jsem měl v plánu. Dvakrát jsem tam těžce zakufroval u levé bóje. Dvakrát nepoučitelně stejná blbá chyba, stál jsem u bóje jak vidle v hnoji, houpal jsem se ve větru a nemohl se odtamtud dostat. To je na tříkolový závod dost velký kiks. Taky jsem si vysloužil hudrování od těch, které jsem zablokoval. No, příště to snad bude lepší.

Celkem, abych to shrnul. Perfektní místo, relativně slušné počasí, výborná parta a neúnavný vypravěč, hlavní organizátor plachetničkářů, jídla, pití a počasí - Michal Medvěděv. K tomu se dá připočítat návštěva kolegů ze Slovenska, žranice kuřecí i uzenožebrová. Dobré pivo a poctivý rum. Už jen to, že tam v jednu chvíli bylo na vodě 19 plachetnic hovoří jasně. Stálo to za to a těším se na příští akci!

Plzeň - červen 2009

V Plzni se konala velká soutěž na kterou bohužel přijelo poměrně málo plachetnic, okolo desíti. Přesto to byl velmi příjemný víkend. Vybral jsem pár obrázků na pokoukání.

První co se řešilo bylo místo soutěže. Původní záměr pořadatelů zněl: "Hybaj na protější břeh". Ozvalo se nesouhlasné mručení a protesty. Na druhé straně sice mohlo víc foukat ale jednak tam byl špatný přístup a hlavně to bylo nejméně kilometr od kempu. Zrovna plachetnice nejsou lodě vhodné ke snadnému strčení do kufru auta. Nutno přiznat, že pořadatelé naše brblání vyslyšeli a soutěž proběhla na ostrohu hned vedle startovišť ostatních a pár kroků od chat. Nádherné místo.

To místo na ostrohu vypadalo nadějně, v pátek ráno foukalo příjemně proti nám a zdálo se to ideální. Při závodu se ukázalo, že u pravé bóje moc nefouká a u levé bóje se objevoval rotor, fouklo zprava, zleva. Občas jsme vítr nechápali. Od bezvětří, slušný vítr až po prudké poryvy, to vše je na fotkách vidět a vše se odehrálo v jednom závodu.




Počasí bylo zajímavé a všelijaké. V pátek se střídalo slunečno, bezvětří, bouřka, prudký nárazový vítr a déšť tak rychle, že jsme se nestačili divit. V jednom závodu jsme si vyzkoušeli kromě chumelenice všechno. Vzhledem k tomu, že jsou některé lodě dobré na střední vítr, některé na slabý vítr a Atlantis zvládá všechno, bylo počasí pro něj výhodou. Byly situace, kdy se lodě zvládnout nedaly, při nárazech větru si lehaly na vodu a točily proti větru. Prostě mazec.

V sobotu bylo nádherně, jak si jen můžeme přát. Obloha bez mráčku, příjemný, chvílemi čerstvý vítr. Na protějším břehu vyrazila na vodu spousta dospělých plachetnic. Prostě pohoda. Oba Atlantisy občas jezdily jako dvojčata. Někdy nárazově fouklo tak, že jedna loď vystřelila s větrem v plachtách a druhá takřka vedle ní zůstala stát. V jednom kole mi Milan s Atlantisem ujel rázem o půl kola, v dalším jsem ho dojel protože zůstal stát na místě. Rozhodně to nebyla nuda.

V závěru dne došlo na dalšímu testování nové lodě, Endeavoura Milana Kroupy. Račte se prosím pokochat. Loď má ještě malé problémy s takeláží a s nastavením plachet ale už se velmi daří. Jednak je to krásná loď svou siluetou a pak to vypadá, že po vychytání dětských nemocí bude nádherně jezdit. Milan předělal balast takže i když sice stále ukazuje své výrazné červené sexy břicho ale už při tom moc pěkně jede. Jakmile ji Milan dostane do ruky a vyladí plachty, máme se na co těšit, bude to těžký soupeř.




Kliknutím získáte obrázky do velikosti 1024 bodů. Pokud chcete větší rozlišení, stáhněte si tento balík z mého serveru. Můj domácí server není na internetové páteři ale u mě za komínem, tak se nedivte, pokud to pojede pomaleji.

Tolik asi vše ke krásnému víkendu, těším se na Velké Dářko!