Úpravy a opravy

Po delším čase tvořím opět příspěvek týkající se údržby Atlantisu.
Dokončil jsem vyvažování lodě s výsledkem, že se mi ho vyvážit nepodařilo. Nevím jak jiní Atlantisové ale můj byl vždy těžký na zadek. Letos na jaře jsem se to rozhodl srovnat a opravdu hodně užvýkal (o řezání olova nemohla být řeč) balast. Viz obrázek.

Na špici mám přidaných ještě dalších cca 10-20dkg. Přesto jsem takto loď úplně nesrovnal. Když jsem se to snažil srovnat zcela dokonale do konstrukční vodorysky olovem ve špici, ovladatelnost lodi se velmi zhoršila. Při stoupání Atlantis odpadal od větru a to se strašně špatně hlídá. Na Jinolické regatě jsem to poslední olovo vyškubnul a zůstal u rozumného kompromisu. Loď je mírně návětrná, při ostrém kurzu proti větru drží směr nebo se maličko vyostřuje a to se uhlídat dá. Na zadní vítr trochu tancuje ale dá se ještě uřídit i v době, kdy to jiné lodě vzdávají. Takže výsledkem je snížená hmotnost olova, tedy i výtlak. Na přídi mi chybí k vodorysce skoro centimetr a záď je o pár milimetrů níž. To taky není na závadu, při zadním větru se to srovná. Na dalších závodech jsem nahlásil nižší hmotnost, 16,2kg a už to nebudu měnit. Borek Dvořák správně připomene, že se musí lišit i skutečná vodoryska ale těch 0,3kg to téměř nezměnilo. Díky tomu, že loď máchá ve vodě těžší zadek, který je velmi pozvolný, myslím si, že se vodoryska neliší. Každopádně to nejsem schopen změřit.

V Netolicích mě těžce vypekl zoxidovaný vypínač. Do lodi až na pár kapek neteče ale voda se asi občas dostala do spínače pod předním krytem. První den jsme odjezdili v silném větru, druhý den ráno mi měřák ukazoval v baterkách prázdno. Narychlo jsem si sice baterky půjčil, pečlivě vyvázaný kabely vyškubal a baterky vrazil rovnou do přijímače. Bohužel půjčený baterky do lodi šly dát jen ke straně, loď byla nakoněná na jeden stranu což asi v minimálním větru poznamenalo jízdní vlastnosti. Vybitý baterky jsem sice nabil ale cestou domů se z nich zakouřilo a bylo po nich. A taky po náladě. Místo regaty jsem radši seděl na záchranné lodi na opačné straně trojúhelníku a hlídkoval.

A doma, po několika dnech, až mě přešla blbá nálada, jsem konečně rozebral kabeláž, vykuchal spínač a nestačil se divit. Je to poučení co dovede voda po roce provozu. Vypínač jsem dokonale vyčistil, opláchl lihem a tišťák přetřel zaponovým lakem. Hodnoty izolačního odporu během vysychání laku vyběhly nad 20MOhm a vypínač je zachráněn. Do spodního víčka spínače jsem vyvrtal dírky, pokud se tam voda dostane, má kudy ven a má to kudy vyschnout. Takže, nevěřte vypínačům. Mě to stálo jen nový pětičlánek.

Jinolice, květen 2010

V Jinolicích jsme odjeli první dva závody seriálu MiČR a regatu. Počasí bylo milosrdné a na rozdíl od předpovědí nás nechalo docela na pokoji. Až na jednu průtrž mračen s kroupami bylo fajn. Rašeliniště v kempu jsme zvládli v holínkách, bláto mám až na plachtách a svou rakev na Atlantis jsem holt musel vydrbat. Pěkná reportáž je na webu minisail.cz a na tady na Picasa je i zajímavá fotogalerie.

Kromě toho co je výše uvedeno a napsáno v článku můžu přidat snad jen, že se poměrně dařilo. Výzvou je nyní druhý (vlastně první) Atlantis, který vodí Petr Kroupa a umí to. Letos jezdíme ve stejné kategorii a je to velmi vyrovnané. Prostě, když mi na startu ujede už ho nedohoním.

Letos jsme si v Jinolicích s Atlantisem opět zajezdili i v noci, tentokrát na laně za remorkérem Petra Lukeše. A byl to mazec, on má v tom síly na tahání pramiček a já měl s 16kg lodí co dělat abych za ním trefoval branky na F-kové trati. Škoda jen, že tohle noční jezdění neumím vyfotit.

Na nedělní regatu jsem nasadil kameru. Trochu jsem se snažil natáčet loď tak aby něco zabrala a přitom pokud možno nestínily plachty. Něco se povedlo, něco ne. Po startu jsem zabral Seawind a pak jsem pronásledoval Illbruck. Bohužel jen krátce, pak mi ujel tak, že když jsem dorazil do cíle, měl už málem sundané plachty. Ze závodu mám zajímavý záběr Endeavoura. Hodně záběrů mám z cíle, kdy jsem kroužil za ostatními ve snaze se něco nafilmovat. Držel jsem se vzadu a snažil se vůbec nepřekážet ale nevím, jestli jsem někoho neznervóznil nebo nenamíchl. Některé záběry a nájezdy vypadají dost brutálně ale ve skutečnosti bylo mezi loděmi dost místa. Ta kamera to trochu zkreslila, až jsem se při prvním puštění lekl. Opět jsem se v rámci možností pokoušel o natočení lodě tak, aby nepřekážely plachty. Trochu adrenalin. Mám ale ulovené pěkné záběry obou Spray, obou Dorianů, je tam Adix i Sailor.
Zhruba sedmiminutový sestřih najdete níže.

Kristýna, Hrádek nad Nisou - květen 2010

První a jedna z nejdůležitějších soutěží s mezinárodním startovní polem se konávala v Duchcově. Letos tuto štafetu převzal jablonecký klub a uspořádal první velký závod na Kristýně u Hrádku nad Nisou. Taky jsem tam pomáhal ale jen zlehka, největší podíl mám na betonářských pracech kdy jsem vyráběl závaží pro bóje a pro maják. Nejvíc práce bylo na hlavních organizátorech Zdeňkovi Tomáškovi a Jirkovi Kreiselovi, dále pak taky na Milanovi Kroupovi. My ostatní jsme tam jenom očmrdovali, stavěli stany a podrželi to co by bez nás spadlo. Závody však dopadly dobře, už jen obrovská účast byla velkou důvěrou novému organizačního týmu a snad jsme nezklamali. Abych neopisoval napsané, podrobná reportáž je zde na Minisail.cz . Hromádka fotek je na serveru Picasa
Pokud jde o mne a Atlantis, zajezdili jsem si pěkně ale jen když foukalo. V pátek foukalo dvakrát a ty jízdy jsem s přehledem vyhrál. Handicapem mě přepočítala jen Thalassa ale s tím se dalo počítat. Jindy tam zase bylo totální bezvětří a to neumím. Nazval jsem to "Závody náhodného fouku" a na ten fouk jsem měl prostě smůlu. Měl jsem pocit, že zaválo vždy na opačné straně tratě. K tomu mě drtil Borek Dvořák svým heslem, že se tak "odděluje zrno od plev". Jenže i na to je potřeba fukar!!! Coby těžké zrno jsem zůstal stát a plevy lítaly okolo bójí, jinak se to nedovedu vysvětlit. Navíc, při závěrečné regatě, kdy na startu foukalo, jsem se zaháknul s mladým Basinem. Udělal mi myšku a bylo to. Než nás od sebe odhákli, celý peleton i s větrem byl u majáku a my dva tam jen smutně stáli. Přesto se závody povedly, ověřil jsem si, že Atlantis přes zimu nic nezapomněl. Jen jsem na té zrcadlové vodě viděl, jak má Atlantis těžký zadek. Budu tedy odlehčovat balast a znova vyvažovat loď. U Atlantise je lepší, když je na záď těžší, neryje tak rypákem na zadní vítr ale nesmí to být zase moc. Uvidíme v Jinolicích zda se to zlepší.

Na Kristýně jsem však vyzkoušel jednu novinku a to je malá vodotěsná videokamerka umístěná místo prostřední nástavby. Viz obrázek (ještě že to kolega vyfotil, já jsem foťák ani nestihnul vytáhnout.) Nahrává to klasické VGA na 8GB flash kartu. Kvalita videa je odpovídající láci kamery a výhled z pod plachet docela překvapil.



První pokus je zde. Někde uprostřed jsou akčnější záběry. Nechal jsem přitažené plachty víc než bylo nutné aby to víc šplouchalo :-). V závěru jsou špionážní záběry, kdy oběti vůbec netušily, že je může někdo z vody snímat.



Druhý pokus je kousek po větru, obrat a ukázka co umí Atlantis proti větru. Vyniknou tam příšerný chyby práce s plachtami. To bylo taky dáno tím, že jsem jezdil nazdařbůh bez cíle. Proto si při obratu dělají plachty co chtějí.



Takže, Kristýna je za námi, Jinolice na obzoru. Nejvíc se ale těším na Velké Dářko, to budou záběry z vln!!!