Paluba III.

Hotovo, všechny plaňky jsou na svém místě. Já jsem místy bez otisků prstů. Jen já vím, kde jsem to pokazil příliš, tak že je to vidět. Šťouralové ta místa určitě najdou. Proto nemá nikdo šťouraly rád. Celkově, z dálky, za mírné mlhy, před ranním rozbřeskem, to vypadá docela dobře.
Teda dobře, dobře proto, že se mi líbí. Komu se nezdá ten tmavý ořech zdůrazňující tvar lodi, má prostě smůlu. Ber jak to je nebo nech ležet :-)

Teď už jenom brousit a brousit. Trošku problém je v tom, že čtvrtka napuštěná lepidlem která tvoří spáry je tvrdší než smrk a zatím nevím jak ji zbrousit aby nepřečnívala.
Nakonec jsem spočítal počet planěk. Je jich rovných 240 kusů. Moc hezky to číslo poskočilo. Možná se zdá laciné ale jako kus jsem počítal plaňku, která měla na boku přilepený černý papír oříznutý aby nepřečníval, zabroušený zespodu aby plaňka dobře dosedla. Celkem nám počet kusů poskočil na 353.

Paluba II.

A je to tady, pustil jsem se do paluby.
První, co jsem řešil, velmi dlouho řešil, byl způsob pokládky. Už jsem si ujasnil, že dle originálu to nebude, chci tam spáry. Další byla barevnost ke které jsem se nechal inspirovat jedním britským Atlantisem. Takto vypadá jeho paluba po několika vrstvách nátěru.

Rozhodl jsem se proto zkombinovat světlý smrk s tmavým ořechem. Jsou mi naprosto jasné budoucí připomínky, že se takto barevně paluby nedělají, nekombinují a že je to celé nesmysl. Budiž. Jednak jsem ale nenašel nikde obrázek paluby opravdového vzoru Atlantisu a druhak je mi to jedno, protože takto se mi to líbí. Kombinací s tmavým ořechem dostala paluba šmrnc a zvýraznil se tak nádherný tvar lodi.
Lepidlo, toť také otázka. Nakonec jsem zvolil vteřiňák, neboli prstolep. Plaňky se totiž musí prohnout a rukama se dají chvíli udržet. Při použití jiného lepidla bych to musel fixovat, špendlíky do plastu se musí nahřívat a navíc, některá prohnutí se musí držet vší silou a to špendlík neumí. Zkusil jsem také dle rady dlouhou plaňku namočit, vytvarovat, zafixovat, nechat uschnout ... a prd. Jak jsem očekával, málem mi to vystřelilo oko, ořech nepřemluvíte. Tak musel natvrdo a na vteřiňák. Smrkové plaňky se zase ohýbaly ochotně, stačilo je pár vteřin dobře podržet.

Jediná zrada na kterou jsem za chvíli přišel, byla nepřilepit si obě ruce naráz. Jedna ruka se dá za pomocí druhé odříznout žiletkou ale po přilepení obou si nosem na mobilu číslo pomoci nevyťukáte.
Ten ořech mi pomohl i v tom, že se dodává v metrových kusech. Vyřešilo mi to pokládku první plaňky, nejvíce prohnuté podél okraje trupu. Vytvarovat ten táhlý oblouk pomocí 25cm kusů by byl pěkný opruz. K takto vytvarovanému oblouku se už ty krátké přikládaly lépe.

Prostřední plaňku jsem položil přesně ve středu lodi. Měřil jsem to však podle výlisků otvorů. Až po položení krajního ořechu jsem přišel na to, že ty otvory uprostřed lodi nejsou přesně uprostřed ale letí k jedné straně o 1 - 2 mm. Budu tedy plaňky brousit po délce abych to dohonil a vyšly mi stejně.

Na obrázkách to zatím vypadá ošklivě díky přečnívajícímu papíru ale zkusil jsem ho seříznout dlátkem a vypadá to nadějně. Pak už jen týden brousit a bude to taneční parket.

Paluba I.

Vypadá to, že jsem se přes svátky flákal ale není tomu tak. Jen jsem chodil okolo horké kaše - pokládání paluby. To už je věc, která se dá hodně zkazit a já dosud nic podobného nedělal. Tedy, naposledy před lety jsem pokládal podlahu u tety v sednici pomocí mafla, pár palic, klínů a kramlí. Nevím, jestli se to bude hodit.

V originálním návodu stavebnice je paluba z smrkových planěk 1,2x5x250mm a jsou na sraz. Docela hezké do obýváku ale mě se líbí, když jsou přiznané spáry. Na lodích jsou černé, až 2cm široké. To by v mém měřítku znamenalo 1mm.

Našel jsem několik možností jak spáry spáchat:
- lepit palubky s mezerou, třeba na špendlík a pak spáry vytmelit tmavým tmelem. Problém je v tom, že do ABS nejdou pořádně píchat špendlíky a je tu riziko, že tmel se vsákne kam nemá.
- viděl jsem i způsob, kdy se hrany začernily permanent fixem, taky to nevypadalo špatně ale opět tu je riziko, že se barva vsákne kam nemá.
- silnější černý papír, čtvrtka, lepená na výšku k boku plaňky. Po přilepení se odřízne. Asi šílená pracnost.

Nakonec jsem dospěl k tomu (a s radou mi přispěli i na Minisail.cz), že plaňky nalepím na výšku na černou čtvrtku a pak to rozřežu žiletkou. Čela planěk pak dolepím ručně při stavbě. Lepil jsem to Pattexem Wood Super 3. Je to takový lepší Herkules, vodovzdorné, docela rychlé a blbuvzdorné.

To rozřezání dalo trochu práce. Pár planěk jsem sice nařízl ale ty se zpracují. Některé plaňky byly prohnuté ale i s tím se dá dělat. Jedna výhoda je v tom, že si vše mohu připravit v obýváku u televize a ne v loděnici. Stačí jen ignorovat připomínky zbytku rodiny :-).

Nakonec mohu zájemcům doporučit tento článek na Minisail.cz. Je to sice jiná paluba, plaňky jsou z dýhy a rovné (moje obloukem kopírují bok lodi) ale je to radost pohledět jak vypadá paluba když se to umí.