Balast II.

Někde níže jsem psal, proč jsem nekoupil balast originální, litinový. Kromě toho, že jsem kolenovrt a ty ušetřená € užiju jinde, olověný balast by měl být menší, těžiště tím pádem níže. Výhody tedy netřeba popisovat. Lepší a těžší by byl ochuzený uran :-) ale ten se zatím běžně na šroťácích nevyskytuje.
Odlil jsem tedy sádru, z ní formu mezi čtyři prkýnka a týden to sušil na radiátoru.


Konečně jsme se dostali k odlití. Naštěstí mi opět pomohl kamarád. Sám bych to tavil doma na sporáku a manželce bych udělal určitě radost. V dílně jsme tavili autogenem, po několika pokusech z bloku rovnou do formy. Nestačilo to tak rychle chladnout a autogen to odkrajoval jako by šlo o vosk.


Výsledkem je balast o váze okolo 12,5kg. Potřebuji 11kg. Něco přes kilo jsem už užvýkal. Kdo někdy řezal olovo, ví o čem mluvím. Ubral jsem vršek v zadní části. Loď už byla na vodě a na zádi byla příliš těžká. Zbytek doladím až bude loď komplet. To budu žvýkat vršek a srovnávat vodorysku. Už by toho nemělo být moc. Jen nevím, zda tam bude balast napevno nebo vyndací a zastamdací. Oboje má svá pro a proti. Uvidíme.

Vystrojení paluby

Konečně se to pohnulo dopředu a začíná to přibývat. Do lodě přišly serva a kladky. Na palubu napínáky, pár oček a dalších serepetiček. Na vrch mahagonové ohrádky s trubičkami pro vedení lanek k plachtám. Připraveny jsou také patky stěžňů. Nezdá se to ale byly toho dva pytlíky smetí. Větší mosazné díly jsem lakoval, dřevěné sedlo plachtového serva obdrželo vosk. Přibylo 143 nových dílů, dohromady je to už 526 kusů.

Lakování trupu II.

Konečně jsme v laku!

To není nic pro netrpělivé. Paluba a lak dá dost práce a není to hned vidět. Dost práce dalo vysochat správnou špici na přídi a srovnat povrch, byť se od počátku snažil tvářit rovně. Pod čárou ponoru je tmavě modrá. Nevěřte fotografiím, kde vypadá trup černočerně ale opravdu to je tmavě modrá. Nechtěl jsem to vynášet na denní světlo, kde by foťák tu modrou možná líp pobral. Venku je přes půl metru sněhu a nově hustě sněží. (12. března 2009). Vrch je bílý. Chvíli jsme hledali správnou bílou, pokud možná hodně bílou, studenou. Mezi tím je zlatý proužek a navrchu hnědé zábradlí.
V tom všem mě zachránil kamarád který stříkat umí. Vedle nápisu Autodílna si možná dá nápis Loděnice. Ještě mám nastříkané stěžně a ráhna do moc pěkné hnědé. Ale o tom až příště.