nad Nisou. Taky jsem tam pomáhal ale jen zlehka, největší podíl mám na betonářských pracech kdy jsem vyráběl závaží pro bóje a pro maják. Nejvíc práce bylo na hlavních organizátorech Zdeňkovi Tomáškovi a Jirkovi Kreiselovi, dále pak taky na Milanovi Kroupovi. My ostatní jsme tam jenom očmrdovali, stavěli stany a podrželi to co by bez nás spadlo. Závody však dopadly dobře, už jen obrovská účast byla velkou důvěrou novému organizačního týmu a snad jsme nezklamali. Abych neopisoval napsané, podrobná reportáž je zde na Minisail.cz . Hromádka fotek je na serveru PicasaPokud jde o mne a Atlantis, zajezdili jsem si pěkně ale jen když foukalo. V pátek foukalo dvakrát a ty jízdy jsem s přehledem vyhrál. Handicapem mě přepočítala jen Thalassa ale s tím se dalo počítat. Jindy tam zase bylo totální bezvětří a to neumím. Nazval jsem to "Závody náhodného fouku" a na ten fouk jsem měl prostě smůlu. Měl jsem pocit, že zaválo vždy na opačné straně tratě. K tomu mě drtil Borek Dvořák svým heslem, že se tak "odděluje zrno od plev". Jenže i na to je potřeba fukar!!! Coby těžké zrno jsem zůstal stát a plevy lítaly okolo bójí, jinak se to nedovedu vysvětlit. Navíc, při závěrečné regatě, kdy na startu foukalo, jsem se zaháknul s mladým Basinem. Udělal mi myšku a bylo to. Než nás od sebe odhákli, celý peleton i s větrem byl u majáku a my dva tam jen smutně stáli. Přesto se závody povedly, ověřil jsem si, že Atlantis přes zimu nic nezapomněl. Jen jsem na té zrcadlové vodě viděl, jak má Atlantis těžký zadek. Budu tedy odlehčovat balast a znova vyvažovat loď. U Atlantise je lepší, když je na záď těžší, neryje tak rypákem na zadní vítr ale nesmí to být zase moc. Uvidíme v Jinolicích zda se to zlepší.
Na Kristýně jsem však vyzkoušel jednu novinku a to je malá
vodotěsná videokamerka umístěná místo prostřední nástavby. Viz obrázek (ještě že to kolega vyfotil, já jsem foťák ani nestihnul vytáhnout.) Nahrává to klasické VGA na 8GB flash kartu. Kvalita videa je odpovídající láci kamery a výhled z pod plachet docela překvapil.První pokus je zde. Někde uprostřed jsou akčnější záběry. Nechal jsem přitažené plachty víc než bylo nutné aby to víc šplouchalo :-). V závěru jsou špionážní záběry, kdy oběti vůbec netušily, že je může někdo z vody snímat.
Druhý pokus je kousek po větru, obrat a ukázka co umí Atlantis proti větru. Vyniknou tam příšerný chyby práce s plachtami. To bylo taky dáno tím, že jsem jezdil nazdařbůh bez cíle. Proto si při obratu dělají plachty co chtějí.
Takže, Kristýna je za námi, Jinolice na obzoru. Nejvíc se ale těším na Velké Dářko, to budou záběry z vln!!!
